Pokud jste dnes navštívili školu, tak jste zjistili, že mezi dnešními oslavenci naleznete i Irmu Pletichovou. A tak jsem se rozhodla s ní udělat rozhovor.
Ahoj, Irmi,co vlastně dneska slavíš, když jsi duch?
Ahoj, Any, dneska slavím narozeniny. Představ si, že sem kdysi byla taky živá, je to divný, ale je tomu tak 😉
Jak oslava probíhá?
No, nejdřív jsem si říkala, že to bude jen pro pár lidí, mých nejbližších. Pak se nějak rozneslo, že mám narozeniny a malá oslava se zvrtla na bujaré veselí. Bylo tam lidí ani nevím kdo všechno a kde se to vzalo. Proste to přišlo. Oslava začala včera odbitím půlnoci a skončila asi před hodinou. Oslava byla tak hlučná, že ji musela rozpustit mudlovská policie.
Nebo možná že to bylo jinak? Opravdu nevím přesně. Byla jsem celou dobu ve škole, takže sem se vlastní oslavy ani nezúčastnila. Tohle mi před chvilkou volala kamarádka.
Dostala jsi dneska přání nebo dárečky? Jestli jo, tak od koho a jaké?
Joo, dárečky jsem dostala. Od Any Dawson jsem dostala fazolky, a jinak jsem dostala spoustu přáníček. Od spousty lidí, a tímhle všem děkuji, a sem ráda, že si na mě alespoň někdo vzpomněl. Díky moc a mám vás všechny ráda :-*
Většina z nás zaregistrovala, že jsi duch, ale jak a kdy jsi se vlastně duchem stala? Já si tě ještě pamatuji jako studentku s modrou barvou ve jméně… A tys pak najednou zešedla.. 🙂
Tedy, ani jsem si nemyslela, že by byl na hradě někdo, kdo nezná můj příběh. Nerada o tom mluvím. Ne, dělám si srandu.
24. prosince, to byl rok od mé tragické smrti. Do dnešní doby nevím, kdo to byl. Asi někdo, kdo mě nenáviděl nebo to byl prostě žert, co nevyšel. Pro ty, co to nevědí, o Vánocích mě zasedl slon.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byl krásný vánoční den, všude vládla vánoční atmosféra a krásně vonělo cukroví. Seděla jsem ve společenské místnosti a rozbalovala si dárky. Najednou na okno zaťukala sova. Pustila jsem ji dovnitř. Byla pro mě. Přinesla mi dopis. Bylo v něm vánoční přání a vzkaz: Posílám ti tohoto slona pro štěstí. Kouzlem Engorgio ho zvětšíš a přinese ti větší štěstí. Byl bez podpisu. Hnedka jsem si doběhla pro svou hůlku a dala se do práce. Poslední, co si pamatuji, je, že se slon zvětšil nějak o hodně víc, a pak už jsem byla duchem. Bylo to ve všech novinách, vyšetřovala to policie, ale na nic nepřišli.
Tak to je asi tak ve zkratce můj příběh.
Jaký je život ducha? Většina z nás si to ani nedokáže představit.
Život ducha? Já sama nevím. Pro mě se toho moc nezměnilo. Když pominu to, že mohu procházet zdí, nemusím chodit na předměty, mohu si dělat ze studentů srandičky a nikdo mě za to nepotrestá. Tím, že jsem zduchovatěla, jsem úplně vypadla z dění. A to mě mrzí. A moc. Ale jinak se mi moc život nezměnil. Nemocná jsem pořád stejně jako studenti, akorát mi nepomáhají léky. Ale to už mi asi nemusí vadit.
Co bys chtěla vzkázat čtenářům?
Asi jen to, aby tenhle článek nebrali moc vážně. Je klidně možné, že na mě působí omamné látky, které se podávaly na oslavě. Nebo něco úplně jiného.
A ještě vám všem přeji šťastný nový rok
Pro Denního Věštce napsala Any Dawson