Po částečném omámení smyslů, kterým Severus utrpěl díky zážitku s Minervou, se rozhodl dát si na chvíli přestávku ve svém milostném životě. Byl totiž vděčný za to, že si Minerva nic nepamatovala a nechtěl pokušet osud, aby se mu to nevymstilo.
Autor: Brillan Mc Bjorin
Právě nastal rok, kdy měla na místo učitele Obrany proti černé magii nastoupit jakási Dolores Jane Umbrindgeová. Severus o ní slyšel, ale jen jednou ji zahlédl koutkem oka na ministerstvu. Ani pořádně nevěděl, jak vypadá. Věděl jen to, že je to kulatější dáma ve středních letech, která tam pracuje a v Bradavicích hodlá udělat ve všem pořádek. Ovšem v den, kdy poprvé vešla vstupní branou do hradu, Severuse přímo uchvátila. Ten její růžový obleček a slaměný klobouček, obličej jako žabička, bylo to přímo fenomenální. Byla tak krásná (alespoň pro Severuse), že od ní nemohl odtrhnout oči.
Dolores začala dělat na hradě všechna možná opatření, jak slibovala. Severus se choval, jakoby se vším souhlasil, ovšem pouze když s ní byl sám. Když trávil čas s někým jiným, tvářil se tak nějak neutrálně.
Ovšem ve svém srdci cítil něco jiného. Ve svých snech se mu zjevovala stále více a více a dělala mu lechtivé návrhy.
Jednou už se vůbec neovládl a natrhal jí luční květiny. O půl hodiny později už stál před jejím kabinetem v plné své kráse, oblečen do toho nejlepšího co má, a dokonce navoněný. Když mu Dolores přišla otevřít, zablekotal pouze: ,,Pro Vás,“ a podal ji květiny. Dolores trošku zrůžověla a pozvala ho na čaj. Severus se po deseti minutách sedění, mlčení a civění do jejího žabího obličeje neovládl a spustil: ,,Dolores, víte, od prvního okamžiku, co jste vešla branou do tohoto hradu, jste mě uchvátila svojí elegancí, půvabem a krásou. Jste nádherná, chytrá, inteligentní a určitě mnohem víc.“ Na chvíli se odmlčel, aby se podíval do její tváře, ale z jejího výrazu se nedalo nic vyčíst. ,,Dolores Jane Umbrindgeová, miluji Vás a milovat budu, tak jako jsem ještě nikdy nikoho nemiloval a myslím, že ani milovat nebudu,“ dořekl ještě nakonec. Dolores se pousmála a spustila velmi pevným a cílevědomým hlasem: ,,Ach Severusi, mohla bych Vám dělat matku. Já, já jsem to nečekala, zaskočil jste mne, to ano, ale bohužel musím říct, že ne. Nedělejte si žádné iluze o nás dvou, nebo podobně.“ Když to řekla, Severus se nehraně rozplakal. ,,Proč já musím mít takovou smůlu, stále mě všichni odmítají.“ V tom si uvědomil kde je a co dělá a začal se cítit opravdu jako malý kluk, který chce na někoho zapůsobit, místo toho ale spadne do kaluže. Dolores byla trochu v šoku, a proto vyvedla Severuse opatrně ven ze svého kabinetu.
Od té doby se jí úspěšně vyhýbal a snažil se na všechny zapomenout.
Více už z milostného deníku profesora Severuse Snapea nelze přečíst.