Přináším Vám exkluzivní svědectví ze života jednoho mudlovského týpka. Opět se můžeme pobavit na mudlí účet :o)
Před týdnem jsem si koupil nový mobilní telefon. Ano, ano, odhadli jste mě naprosto přesně, jsem také zhýčkaná oběť televizních reklam s chytlavými písničkami a krásnými mladými lidmi, vlastně naprostými ideály, v hlavní roli. Prolistoval jsem nejprve internet (jsem přeci člověk moderní) a pak nasedl do automobilu (ne, dnes již nemohu říct „značky Trabant“, samozřejmě nesmím jmenovat) a s malou zastávkou v nejmenovaném(!) fastfoodu úspěšně dojel do obchodu a zpět.
Nemyslete si, že nejsem fanouškem moderních a stále se vyvíjejících technologií, ale stejně se čas od času přistihnu, jak s nostalgií vzpomínám na takové ty stařičké mobilní telefony, které byly natolik mobilní, že zabraly skoro stejně místa, jako kdyby s sebou člověk táhl celou telefonní budku. Jenže jaké bylo moje překvapení, když jsem z papírové tašky (jsem přeci člověk moderní a co více je moderní, než recyklace odpadu? Třídění na papírové krabice od sušenek, od mléka, baterie, sklo a čínský porcelán. |A nakonec je na skládce stejně smíchají v jednu velikou kaši a krmí tím krávy, kterýma pak krmí nás.). Ale zpět k té papírové tašce. Je pro mě naprostou záhadou, jak je možné, že se stále se zmenšujícími telefony nezmenšují i jejich krabice? Vždyť je to prachsprosté zabíjení stromů! A teď malé varování: Jste-li příslušníkem hnutí Greenpeace, rozhodně si za žádnou cenu nepořizujte nový telefon. Kdybyste totiž viděli to, co já, nejspíš by Vás takříkajíc klepla Pepka. V té olbřímí krabici se nachází miniaturní telefon utiskovaný monstrózní hromadou návodů k použití, návodů k použití návodů a tak podobně.
Ano, uhodli jste znovu, zatím jsem v polovině příručky a stále neumím svůj parádní přístroj ani zapnout. Samozřejmě jako každý moderní člověk si umím poradit- stačí zavolat na linku tísňového volání, a pokud mají obsazeno, můžeme ještě zkusit linku bezpečí. Jenže já můžu volat leda tak z okna…