Ptáte se, kde mne vyhrabali? No, já se tomu taky divil, když mne čapli za límec a vrazili mi do ruky brk. A že sem se skrejval fakt dobře. Několik let mne nemohli najít! A já si myslel, že to tak zůstane! Ale marná snaha. Holt bonzáci jsou hrozně otravný a šťouravý lidi.
Ano, jsem to já, Skřítek Trapáček. A prej že nedostanu najíst, dokud vám něco nenapíšu k novýmu roku. Vidíte to? To je vydírání! A já si budu stěžovat!
No dobře, no.
Studenti
Heleďte se, děcka. Koukejte se učit! A myslím to smrtelně vážně. Když se totiž budete učit, tak nebudete mít tak mizernou práci, jako mám já. Sice si většinu roku válím šunky pěkně u móře, ale to není to, co jsem vám chtěl říct. Když se totiž budete učit, tak se z vás jednou stane ředitel. Co? Ale dejte pokoj! Ten ne! Já myslím jako ředitel nějaký bezva firmy, třeba na výrobu čokolády. Nebo želé. Jéé, jak já miluju želé! Ale co je hlavní! Nikdo vám nebude kecat do toho, co a kdy máte dělat. Už je vám to jasný? Jo? No to sem rád.
Profesoři
Vy někam zalezte a nevylezte. Kdo má pořád poslouchat ty vaše monotónní výklady? Jo, kdybyste přivedli do školy draka, to by byla jiná. Nebo nechali nějakého studenta sežrat. Ale to vy ne. Není s váma žádná sranda, fakt.
Ředitel
Vy si, Ó, Slunce naše jasné, dejte k obědu kachničku, se zelíčkem, s knedlíčkem … a budete mít v bříšku jako v pokojíčku. Prosím vás, nevíte, co na mne ta Rawenclavová zase řve? Že prej vám tohle nemůžu napsat? A proč bych nemohl? Víte, jak dobře ta kachnička chutná?
Zaměstnanci
Vy raději zdrhněte, než vás profesoři budou chtít sežrat, aby oživili své výklady.
A víc už ze mě nedostanete. Proč? No, protože jsem jenom skřítek a mám svý práva a nemůžou mě tu přece držet věčně!