Před pár dny se několik osob dostalo do Azkabanu. Jak říká nedávný článek, nejsou známé podrobnosti a čeká se na uzdravení těchto osob, aby se mohlo zjistit víc. Napadlo mě, že bychom mohla zjistit zatím nějaké informace od lidí, co Azkaban již navštívili a mohou mi o tomto pobytu něco málo povyprávět.
Poprosila jsem tedy madam Monny von Schatz a Elizabeth Lextrovou, aby mi odpověděly na pár otázek a my (hlavně nováčci) se dozvěděli, jak nejlépe se Azkabanu vyhnout.
Monny von Schatz
1. Kvůli čemu jste se dostala do Azkabanu?
Ach… už je to tak dlouho… Jsou ovšem věci, na které se nezapomíná, a to platí i pro zavření do Azkabanu. Nachomítla jsem se tehdy k tomu, když tehdejší havraspárská studentka Elanius Aine Neil psala o tom, jak by si upekla tehdejší havraspárskou primusku Larrie Larstonovou. Očividně to k zavření stačilo – utrápeně se usměje –
2. Jaké byly vaše pocity, když za vámi zavřeli celu?
Hned se do azkabanské cely nedostanete. Nejdřív strávíte nějaký čas ve výslechové místnosti. Svítí vám tam do očí velkovýkonnou žárovkou o svítivosti tři a půl chcíplé světlušky. A matou vás stále dokola nesmyslnými otázkami. Po chvíli už nevíte ani to, kde je nahoře a kde dole, vidíte jen to světlo, máte ho za chvíli plnou hlavu. Pokud vaši odpověď vyhodnotí jako hodnou černé magie, hned vás odvlečou do cely. V cele byla tma a vlhko. Občas přiběhla nějaká ta krysa a to byly moje jediné společnice. Některé se zřejmě stanou i vaší svačinou, tak jim hlavně nedávejte jména.
A pocity? No… – zamyslí se – tam ani nemáte na nějaké pocity prostor. V hlavě máte vymeteno po výslechu a mozkomoři se snaží vám každý pocit sebrat, takže raději žádné nemějte.
3. Popište nám prosím ve zkratce váš denní režim a jak dlouho jste byla v Azkabanu.
Popravdě v Azkabanu žádný režim není. Jen tma, ticho… eh to mučivé ticho bylo asi ze všeho nejhorší. V cele nic není. A když říkám nic, tak tím myslím úplné nic. Holé stěny, holá podlaha. Je tam jen jedna zatuchlá deka, která vás asi má chránit před mrazem, který okolo sebe mozkomoři šíří, ale jelikož je vlhká, tak je to jako byste se chtěla zahřát mraženou zeleninou.
4. Co se vám honilo hlavou, když vás propustili?
Co se mi honilo hlavou? Jen „příště si nesmím zapomenout hůlku“
5. Nakonec prosím o nějakou radu, jak v Azkabanu přežít nebo spíš, jak se tam nikdy nedostat.
Radu? To není nijak složité. Neodmlouvat mamince a panu řediteli, čistit si zuby, mýt si uši a co je nejdůležitější, – zatváří se přísně – jíst zeleninu…
Elizabeth Lextrová
1. Kvůli čemu jste se dostala do Azkabanu?
Uff, no, dostala jsem se tam kvůli pohoršování veřejnosti. Nejen tedy tím, že jsem dle některých chodila prakticky „nahá“, ale i proto, že jsem na sobě tahala věci očarované černou magií. Ale když ony jsou ták hezký! A člověk se prostě chce chlubit hezkýma kouskama, zvláště když jich je málo a jsou hrozně dárk a ívl.
2. Jaké byly vaše pocity, když za vámi zavřeli celu?
No, neurčité. Na jednu stranu šok, někdo mě napráskal. Na druhou stranu zvědavost, kam jsem se to vlastně dostala.
3. Popište nám prosím ve zkratce váš denní režim a jak dlouho jste byla v Azkabanu.
Ráno/dopoledne/v poledne/odpoledne/večer/v noci jsem vstala a koukala do zdi. Žádné ozdoby, žádné dekorace. Ani blbá postel. Máte tam černočerné zdi, které i za světla – které prosvítá malým zamřížovaným okýnkem – vypadají černočerně. Snažila jsem se spočítat kameny. Snažila jsem se počítat čas. Snažila jsem se vydyndat něco k jídlu. Nic.
4. Co se vám honilo hlavou, když vás propustili?
Že se už nikdy nepodivám do zrcadla. Pustili mě ven nahou a vrásčitou… a zafačovanou a se zimnicí a dalšími hnusnými nemocemi.
5. Nakonec prosím o nějakou radu, jak v Azkabanu přežít nebo spíš, jak se tam nikdy nedostat.
Být hodná, sekat latinu a nikdy se ani okem nepodívat do výlohy pánů B&B.
Já osobně si z odpovědí vzala to, že i když mám v sobě lehce rebelské choutky, nechám je v sobě pohřbené nejspíš úplně napořád. Do Azkabanu mě nikdo nedostane.
A co vy, poučil vás trochu tento článek? Máte s Azkabanem nějaké zkušenosti vy sami nebo někdo z vašich známých?
Chci poděkovat madam Monny i madam Lextrové za jejich volný čas a doufám, že už nikdy nebudou muset Azkaban navštívit.
Pro Denní věštec
Annie Reprobate