Další dva rozhovory, které poodhalují, co si o nás myslí mudlové.
Jak ses vlastně dozvěděla o existenci kouzelnického světa? Kouzelnický zákon o utajení by měl takovým událostem předcházet.
Ona: Mojí babičky sestra měla manžela, který měl bratrance, jehož sestřenice z druhého kolene byla manželka bývalého anglického premiéra a tak se to jako šproch doneslo až ke mě.
Jak je to s tvou vírou v existenci kouzelníků? Přijala jsi to okamžitě, nebo ti chvíli trvalo, než ses s tím smířila?
Byla jsem malá, takže jsem to přijala bez problémů a když s něčím rostete, tak se s tím vlastně nemusíte vyrovnávat. Ostatně, ve stejnou dobu se po mě chtělo, abych věřila, že mě Mikuláš sleduje celý rok a že čert má všechny zlobivé děti v pytli, přitom ten sousedovic kluk tam prokazatelně nebyl.
A Mikuláš tě tedy nesleduje?
Nevím, když se ohlídnu přes rameno, nikdy ho nezahlídnu.
Máš nějakou představu o vzdělávacím systému v kouzelnickém světě?
Pokud vím, jedná se o osvícený systém, kde se dodnes mohou vědomosti do dutých hlav žactva vtloukat. Studenti tak vyrůstají v bázni Merlinově a učí se kromě vyučujících předmětů i úctě k ostatním a rákosce.
Tím jsi vlastně odpověděla i na mou další otázku, co si o kouzelnických školách myslíš…
Myslím, že audiovizuální pomůcky – vidíte tuhle rákosku a slyšíte co říkám – jsou pro výuku přínosem a naznačují cestu pokroku.
Dokážeš si představit, co by se stalo, kdyby se o existenci kouzelnického světa dozvěděla veřejnost?
Pokud by se česká veřejnost dověděla o existenci kouzelníků, dožadovali by se odčarování asociálních živlů. Parlament a okrajové čtvrti by pak zely prázdnotou, tohle se těm „místům“ (upraveno aut., vlastně celá věta je předělaná, v rámci demokracie, svobody slova a politické korektnosti) nesmí udělat, proto je třeba utajování zachovat.
Kdyby sis mohl něco od kouzelníků přát, co by to bylo?
Tolik přání, kolik je zrnek písku na Sahaře přeci.
* * * * *
Jak ses vlastně dozvěděla o existenci kouzelnického světa? Kouzelnický zákon o utajení by měl takovým událostem předcházet.
Druhá Ona: Měla jsem divného milence, tedy on nebyl divný, ale děly se kolem něho divné věci. Až nakonec jsem ho ráno přistihla, jak vaří vodu na kávu ne v konvici, ale ukazuje na ni hůlkou. Tedy zprvu jsem si myslela, že to je vařečka, to že to je hůlka jsem zjistila až později, když mi vysvětlil co to je. Ale neporušil zákon, protože tou dobou jsme byli snoubenci. Nakonec jsme ale zasnoubení zrušili. Nechtěla jsem mít děti, na které by ostatní pokřikovali, že jsou mudlovští šmejdi.
Jak je to s tvou vírou v existenci kouzelníků? Přijala jsi to okamžitě, nebo ti chvíli trvalo, než ses s tím smířila?
No, nejprve jsem si myslela, že to je podařený aprílový žertík. Nicméně byl podzim a tak nebyl Apríl, že. Tak lidé jsou různí, proč by nemohli mít i takovou úchylku.
Máš nějakou představu o vzdělávacím systému v kouzelnickém světě?
Docela jo. Sice je učí kouzlit, ale základní znalosti jim schází. Třeba k čemu jim je, že umí vypočítat dráhu Neptuna do astrologie, když si neumí spočítat, kolik je bude stát nákup? A to je jen jeden z příkladů. Nebo neumí ani žádný další jazyk. Jsem si myslela, že se museli minimálně učit latinsky, ale ani to ne. A logické uvažování? To nikdy nepřišli na to co to je. To je jim vzdálené asi jako Alfa Centauri.
Dokážeš si představit, co by se stalo, kdyby se o existenci kouzelnického světa dozvěděla veřejnost?
Brzo by bylo po nich. Část rozkrájená a rozemletá v laboratořích ve snaze získat odlišnost v DNA. Část uštvaná hysterickým davem, povzbuzovaný všemi církvemi bez rozdílu.
Kdyby sis mohl něco od kouzelníků přát, co by to bylo?
Ani nějak nevím. Možná nějaké tipy na sázky, na koníčky? Ale kde by pak v tom bylo to napětí? Takže vlastně ani nic.
Děkuji slečnám za rozhovor.
Tento můj malý průzkum snad odhalil i tu skutečnost, že i mezi mudly jsou naštěstí normální lidé, kteří nás netouží upálit a naše tajemství skrývají.
Pro Denní věštec, Keša z Borové