Obžerství na tribunách

| Vydáno:

Není tomu tak dávno, co se u našeho hradu objevila nová Aréna Sedmiboje s obrovskou vnitřní plochou pro sedmibojařské úkoly a krásnými novými tribunami pro fanoušky. Už v prvních minutách jejího otevření se zde potloukalo několik čarodějů a čarodějek a zvědavě nakukovali, kde co je.

I já mezi ně patřím. Už jsem se těšila, až to celé začne.

A vskutku jsem se dočkala. Sotva však započal první úkol a fanoušci se trousili na tribuny, jedno místo se ocitlo v obležení – stánek naší skvělé Rosmerty, která nás zásobila pochutinami a cukrovinkami už na famfrpálovém hřišti.

Její nová nabídka byla samozřejmě neodolatelná, ale jaké bylo mé překvapení, když se kolem mně usazovali lidé, s hábity šustícími pod náporem cukrátek v kapsách, kteří měli v rukou plné klobouky špenátu sedmiborce a plné ruce sedmitlapek? Soudila jsem, že je to počáteční nervozitou, protože všichni víme, jak dobré je mít něco dobrého na nervy.

Odhlédla jsem od svých kolegů na tribuně a věnovala jsem pozornost soutěžícím, kteří se zrovna potýkali s prvními nástrahami v aréně. Jenže zrovna v té nejnapínavější chvíli se u mých uší z každé strany ozvalo hlasité mlaskání. Pozornost byla v háji a mně uniklo, jak Niane krásně zvládla poskládat destičky do správné pozice. Zůstala jsem však v klidu, přeci nebudu netolerantní. Když se ovšem havraspárským slečnám zadařilo projít skrz další nástrahy, kdosi za mnou vyskočil a s výkřikem „Hurá!“ rozhodil ruce k potlesku. Úplně zapomněl, že v nich drží porci špenátu sedmiborce, takže dobrá polovina skončila v mých vlasech, zbytek na mém hábitu.

No uznejte, to už by vás trochu rozladilo, ne? Nicméně, skousla jsem zuby a řekla si: „Nu, radost je radost, to se nedá nic dělat.“ Čím déle úkol trval, tím hlasitější bylo mlaskání, šustění, polykání a křoupání na tribunách.

A já se ptám. Chodíme se na tribuny nacpat k prasknutí po vzoru mudlů s popcornem v kinech, když se chodí dívat na horory, nebo chodíme fandit soutěžícím a diskutovat o tom, jak si kdo vede a co se komu ze Sedmibojařů podařilo? Stane se zvuk křupající sedmipralinky náhradou za potlesk? Nebudeme po skončení Sedmiboje potřebovat nadměrné velikosti hábitů? Nestaneme se na Rozmertiných sladkostech závislí?

To všechno ukáže až čas. A teď mě omluvte, musím, z badatelských důvodů samozřejmě, jít ty pochoutky ochutnat. -křup, mlask, polk-

Pro Denní věštec Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *