Horečka chladný noci
jako smích tě zpraží.
Křičí v očích bez pomoci.
Stopy větru vraždí.
Líně rvou ti srdce z těla,
pomalu, to nejvíc bolí.
A rána ptaj se: „Co tu chtěla?“
A uvnitř příjmaj pod obojím.
Published by
Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)
Autorka je kousavá potvora, která občas překoná svou lenost a něco napíše. To, že se blíží, poznáte podle jejích vrzajících kostí. Historici stále marně pátrají po jejím rodném listu.
View all posts by Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)
