S naším letním speciálem mapujícím místa vhodná k výletu, pokud zrovna nejste u moře, jsme se už podívali do přírody a navštívili zámek. Je tedy nasnadě, co nás čeká. Nic menšího, než hrad. Lákavé a vždy téměř magickou atmosférou nabité místo. Jaké by to asi bylo, na nějakém hradě žít… totiž, radši vyrazíme. Konkrétně na Helfštýn.
Nejprve, před poutavě nudným výčtem historie, trocha lokalizování. Hrad Helfštýn se nachází na východě naší vlasti. Za dobré viditelnosti bylo by z něj jistě možno dohlédnout až na Slovensko. To se ovšem ještě nikomu nepovedlo, neboť v cestě stojí kopce a zase tak moc na východě hrad není.
(zdroj: zde)
Chceme-li se na hrad vydat, potřebujeme koleje. Případně letět na koštěti směrem na Olomouc, nad ní nabrat mírně jihovýchodní směr a v Přerově, do kterého se tímto nepříliš přesným odbočením dostaneme, se doptat na cestu přesněji. Budete-li se přemisťovat, vyslovte pečlivě F, Helštýn je totiž kopec nad nedalekým městem a na něm není kromě výhledu na sídliště a komíny zavřené továrny vůbec nic. Koleje jsou tedy nejpřesnější, dovezou nás do již zmíněné Olomouce a za malou chvilku do menšího městečka Lipník nad Bečvou, kde vystoupíme a nandáme si na hlavu papírovou krabici.
Starší už tuší, ti mladší by měli vědět, že jde o dějiště mnoha svého času věhlasných externích seminářů. Těch se účastnili svého času věhlasní obyvatelé naší školy, a i když je to opravdu hodně dávno, celé desetiletí, dá se předpokládat, že mudlové nezapomněli a mají dosud v pohotovosti vidle.
Z tohoto městečka vyrazíme již mudlovskou dopravou přímo na hrad samotný. Odvážlivci a blázni mohou vyrazit i pěšky, půjdou ovšem několik kilometrů a potom, aby toho nebylo málo, budou muset do kopce. Hradů v údolí je naneštěstí málo. Kopec je strmý, stezka vede lesem a tam možná i straší. Pro ostatní vede k hradu velice pěkná cesta mudlovská, asfaltová.
(zdroj: zde)
A konečně k hradu samotnému a proč se k němu vlastně vlečeme. Jde o jednu z nejlépe opravených, největších a vůbec nejhradnějších zřícenin hradů u nás. Milovníky historie potěší už samotné bytí ve stínu mohutných kamenných zdí, dech beroucí pohled na obrovské věže a toulky romantickými zákoutími hradu, který je oproti jiným opravdu úctyhodně rozlehlý. Vpustí vás do něj za symbolické vstupné, v neviditelném plášti nebo po uhranutí paní v pokladně i zdarma.
I když je hrad jedním z nejvděčnějších objektů pro návštěvu jen tak, za účelem procházky a kvůli tisíci kouzelných fotografií, patří zároveň mezi hrady, které se vůbec nejlépe starají o mnohé pestřejší důvody k návštěvě. Úplně nejhlavnějším lákadlem, které je světoznámé a přitáhne jako magnet doslova davy, zejména stánkařů, je velká oslava uměleckého řemesla, a sice kovářství. Tradiční a už desítky let pořádaný Hefaiston se koná na konci léta, letos poslední víkend v srpnu. Na hradě se v onen čas sejde mnoho desítek kovářů, kteří předvádí užaslým návštěvníkům své umění. Vystavují se železné sochy, předvádí se možná i nemožná zákoutí umu, vyrábí se šperky. Hodně se jí a chodí okukovat stánky plné přívěsků, cínových figurek a jiných suvenýrů. Ke všemu se pořádají soutěže, hudební představení, zkrátka se hrad promění v jeden velký zážitek.
(zdroj: zde)
Mimo tuto akci, která je naneštěstí populární až to pěkné není a jen pevný stisk kovářských rukou brání tomu, aby jim méně otrlý návštěvník vyrval z dlaně kladivo a udělal si kolem sebe v davu místo, najdeme na hradě mimo klidu, míru a středověké krásy i celou řadu dalších, méně na lidský mumraj náročných událostí. Velmi rádi zde vystupují kejklíři. Pro odvážlivce pořádají tamní mudlové noční prohlídky. Bohatý bývá též program hudební a na své si přijdou zejména milovníci výstav. Na hradě se například nachází expozice historické mincovny, archeologie nebo zmíněných kovářů. Tedy jejich děl, kováře tam vystavují jen na konci srpna a vzhledem k tomu, že exponáty ani neumyjí…
(zdroj: zde)
Když už je zřejmé, kvůli čemu se na hrad vypravit, můžeme se nechat odradit trochou té historie. Helfštýn má bohatou historii plnou zvratů. Postaven byl ke konci třináctého století na ukradeném pozemku a jeho vypečený majitel podle všeho užíval hradu k podnikání. Oloupil všechno, co jelo kolem. O hrad přišel. A jak, to ví jen on a při žádné seanci nebyla tato informace z dnes již jistě mrtvého loupežníka vytažena.
Pevnost posléze přebral velice bohatý rod Kravařů, který jej spravoval plných sto let a povedlo se mu hrad značně rozšířit. Ovšem už ne udržet. V divokém patnáctém století byl hrad tu zastaven, tu vrácen a nakonec prodán. Kupec si pevnosti dlouho neužil, prodal ji znovu. Tak to šlo s hradem dál a dál. Mimo zmíněných se na něm vystřídaly rody Kostků, Pernštejnů, Ludaniců, Bruntálských a Dietrichsteinů. Protože to byl hrad opravdu mohutný a téměř nedobytný, většinou byl prodán či zastaven. Občas ho taky někdo někomu radši předal bez boje. Díky tomu jej můžeme dodnes obdivovat v poměrně zachovalém stavu a doufat, že ještě dlouho nespadne.
Pro Denní věštec
James Watfar