U čaje s vítěznou trojicí sedmibojařek

Vítězkou celého Sedmiboje se stala s počtem 383 hvězdiček zmijozelská primuska, novopečená Osobnost Hogwarts, zapálená redaktorka a zástupkyně šéfredaktorky v Denním věštci a milá duše Narcisse Cinerea, o které již bylo řečeno mnoho slov, bylo jí věnováno spoustu pozornosti a dočíst jsme se o její osobě mohli podrobněji třeba z pera naší šéfredaktorky Niane, ale i přesto jsem se rozhodla s Narci setkat a zeptat se ji na pár dalších otázek ještě trošku z jiného soudku.

Denní věštec: Krásný den, Narci, jsem moc ráda, že sis na mne udělala čas! – pousměje se – A přejdu rovnou k první otázce. Když jsem viděla tvé jméno v nominaci, opravdu mě to mile překvapilo. Nečekala jsem, že zrovinka ty by ses do takové soutěže hrnula. Co tě vedlo k přihlášení? A proč ses vůbec přihlásila? Chtěla jsi to jen zkusit, nebo si dokázat, že na to máš? Jaké jsi od Sedmiboje měla na začátku roku očekávání? – vyzvídá –

Narcisse Cinerea: Krásný den i tobě, Mandy. – usměje se – Musím se přiznat, že do nominace jsem opravdu chtěla a zvažovala jsem to někdy od Vánoc loňského roku, tušila jsem totiž, že taková soutěž by mohla přijít. Říkala jsem si, že je to totiž skvělý způsob, jak zjistit, co všechno dokážu, jak se s tím poperu, kde jsou moje hranice… zkrátka jsem si myslela, že mě to nějak posune a že mě to navíc bude bavit. – zazubí se – Nešlo o to, že bych si chtěla dokázat, že na to mám, spíš jsem cítila, že je ten správný čas do toho jít, pokud to někdy chci zažít. A já chtěla. – usměje se – Jeden Sedmiboj už jsem zažila jako divák, a tak jsem alespoň tušila, co mě čeká, a nedostala se k tomu jako slepý k houslím. To jsem brala jako příjemný bonus. Co se očekávání týče, po přihlášení se asi tyhle, po nominacích nadšené, po vylosování jména z poháru ty nejhorší!

Denní věštec: – pobaveně se zašklebí –  Jak sama říkáš, už jsi jeden Sedmiboj zažila. Zkoušela sis tehdy úkoly a jak jsi je zvládala? Protože letos to vypadalo, že nezáleželo, ať je to kreativní či praktický úkol, ty ses do něj s vervou vrhla a opravdu se ti nadmíru dařilo! – uznale kývá nad výsledky –  Jako bys to měla snad už předem natrénované! – zubí se – A přemýšlela už jsi tehdy, že bys v tomto klání mohla jednou být sama jako účastník?

Narcisse Cinerea: V Sedmiboji 2016 jsem si zkoušela jen praktické úkoly, zato jsem však prošla všechny. Kreativní úkoly jsem nedělala vůbec, maximálně jsem si pročetla zadání a koukala pak na některá zpracování tehdejších sedmibojařů. – usměje se – Ta byla obzvlášť úžasná, líbila se mi hlavně jejich rozmanitost. Jinak… myslím, že jsem s časy v praktických úkolech moc nevynikala, ale bavilo mě to, a to bylo hlavní. – usměje se – A tehdy… ano, přemýšlela jsem o tom. Vím, že měl tehdejší primus velký problém dát dohromady plný počet nominací, a mnohokrát jsme se bavili o možném řešení. Nakonec se však zadařilo… a s ohledem na všechno jsem za to vděčná, protože tehdy bych byla dost ztracená a navíc mladší. V roce 2016 jsem vše na hradě viděla jinak… – usměje se –

Denní věštec: Tomu rozhodně rozumím. Sama jsem tehdy byla vyděšený prvák! – přikývne a vzpomíná –  Rozhodně mě (a řekla bych, že opravdu nejsem sama) zajímá, jak jsi všechno zvládala s časem? – zvedne obočí –  Měla jsi snad obraceč času, nebo jak jsi zvládala plnění úkolů, NKÚ, práci v Denním věštci, primusovské a mudlovské povinnosti a k tomu Sedmiboj? Myslím, že každý normální kouzelník by byl hned otrávený, unavený a absolutně vyčerpaný a vyšťavený. Ale ty jsi ve všem skvěle vynikala a kdykoliv jsem tě zahlédla na chodbě, nechyběl ti ani přívětivý úsměv na tváři. Jak je to možné? – zasměje se –

Narcisse Cinerea: – zasměje se –  No… jak jsem se letos utvrdila, vyhovuje mi, když mám více práce, protože pak se mi lépe funguje. Navíc o sobě asi mohu říct, že zvládám i práci pod časovým tlakem a umím si ji zorganizovat. Sice ano, někdy jsem otrávená, někdy jen toužím se zavřít u sebe nebo vypadnout se psem do přírody a nic neřešit, ale ve skutečnosti mě to takhle prostě baví a dává mi to smysl. – usměje se –  Jsem zvyklá na „svůj“ režim, takže mi na tom nepřijde už nic zvláštního. – vysvětlí a napije se čaje –

Denní věštec: – usměje se –  A nastal v tomto půl roce nějaký moment, kdy jsi byla opravdu zoufalá a třeba něco nestíhala, nezvládala a opravdu jsi nevěděla, co si počít a jestli si těch starostí trošku neubrat, nebo jsi měla opravdu tak dobře rozvržený čas a všechno vždycky nějakým způsobem zvládla?

Narcisse Cinerea: Rozhodně takový moment nastal. – zubí se –  Ale teď už mi to přijde jako trochu úsměvná minulost. – mávne rukou – Zrovna u zkoušek NKÚ jsem trochu bojovala, abych opravdu odevzdala všechny, protože myslím, že u dvou z pěti jsem byla seklá a dlouho se mi do toho vůbec nechtělo. Se Sedmibojem jsem si taky zabojovala… hlavně poslední úkol pro mě byl naprosto katovský, ale díky neuvěřitelné podpoře se mi podařilo ho dokončit a odeslat, a to včas… což mi doteď přijde jako neuvěřitelné. – usměje se – Párkrát mě napadlo, jestli by se nevyplatilo ubrat a věnovat čas třeba jinde… často se mi navíc stávalo, že v den nějakého termínu jsem víc než co jiného toužila prostě jít ven, vyčistit si hlavu, číst si, odpočívat… tak jsem si to naordinovala jako odpočinek poté, co jsem dokončila, co bylo třeba. – zasměje se – Každopádně musím se přiznat, že výuku už jsem pak odpískala. Něco jsem poomlouvala, přistál mi i nějaký troll a navrch jsem pak odhlašovala předměty… ale to mě zpětně nijak zvlášť nemrzí, to všechno můžu ještě vystudovat. Což u zkoušek a Sedmiboje neplatí.

Denní věštec: Když tak koukám na výsledky praktických úkolů, jen u jednoho z nich ses neumístila do nejlepší trojky a tvé časy jsou opravdu vynikající. – smeká – Přišlo ti něco příliš těžké, nebo jsi všechny praktické úkoly s klidem zvládala? Vzhledem k tomu, že praktické části byly podobné jako v minulém Sedmiboji, tak bych se ráda zeptala, na který z úkolů ses nejvíce netěšila a byl pro tebe takovou noční můrou? A který pro tebe byl naopak, pokud se to tak dá nazývat, procházkou růžovým sadem? – poupraví si pergamen a upije čaje –

Narcisse Cinerea: No… opravdu hodně jsem se netěšila na stany, které letos měly podobu sov s dopisy. To je pro mě úkol, který vyřešit zvládnu, ale potřebuju na to čas, absenci stresu, klid a taky možnost si s tím hrát a třeba i vybarvovat. – zakření se – Ani jedno z toho jsem bohužel neměla, když jsem do arény tentokrát vešla. Ale projít se mi podařilo… ačkoliv s druhým plánem jsem několikrát skoro sekla, jak moc jsem z něj byla nešťastná. To mi přišlo hodně těžké. – tváří se zamyšleně – Těšit se… těšila jsem se asi trochu na lektvary… a hodně ráda mám i Einstenovy hádanky, tedy v tomto Sedmiboji praktický úkol číslo jedna. – usměje se – Mám na ně svůj způsob řešení, které jsem si zažila už v době, kdy byly vypisovány v soutěžích, a od té doby se ho držím. A ještě kódované obrázky! Ty zbožňuju. – dodá a uculí se – A jestli jsem vše zvládala s klidem? To ani náhodou. – zakření se – Byla jsem vždycky dost vyděšená a i onen praktický úkol s pravdou a lží byl pro mě vrcholem zoufalství… svá umístění tedy dost nechápu. – směje se –

Denní věštec: – poznamená si – A co kreativní úkoly? Všichni jsme mohli v hradních novinách vidět, že dokážeš nádherně a rozsáhle psát. Ale tys nezaváhala ani v malování a vyrábění. – usměje se – Který typ kreativních úkolů ti vyhovoval nejvíce a u jakého zadání ses nejvíce vyřádila? Letos bylo opravdu každé jedno zadání originální a jiné, každý se musel v něčem najít. Co bavilo tebe a nejvíce bys ocenila? – vzhlédne k Cissí –

Narcisse Cinerea: Nejvíce mi pochopitelně sedl úkol, ve kterém jsem měla možnost psát článek do novin. – usměje se – To mi sedlo fakt bez debat a užila jsem si to, jen mě v tématu neuvěřitelně omezila délka a taktéž naprostý nedostatek kvalitních zdrojů, spousta děr v novinách a tak podobně. Takže i tady jsem dost bojovala, abych něco dala dohromady a aby to dávalo smysl. Ale hodně mě to bavilo, protože to je prostě moje. – zatváří se spokojeně – Nejvíce jsem se vyřádila… asi u kreativního úkolu se slimáčí chřipkou, který jsem pojala úplně jinak. Místo rituálu jsem si vzpomněla na to, jak Rita Holoubková zpovídala Harryho Pottera během Turnaje tří kouzelníků a už to jelo… stačilo si najít redaktorku z odpovídající hradní doby, trochu pozjišťovat o chování Nekra… to jsem si užila fakt hodně. – zakření se – A tu báseň taky, protože to zase byl kousek ze mě samé, něco, co se do toho zbytku vůbec nehodilo. Ale obojí mě tolik bavilo, že jsem nad tím nakonec mávla rukou, protože jsem si říkala, že to zase ukáže více ze mě samé. – usměje se – I já jsem často ambivalentní. Obecně mě baví zadání, kde člověk není příliš svázaný a kde se cení skutečná kreativita, snaha, čas… a nápad. Tam totiž mám možnost vypnout a něco do toho vložit. To je pro mě psaní. Na fakta, útvary a pevná zadání mám novinařinu.

Denní věštec: Redaktorka srdcem i duší! – uculí se a pokračuje – Celý Sedmiboj jsi určitě pečlivě sledovala. Překvapil tě některý ze soutěžících svými výsledky a výkony? Určitě sis zkoušela odhadnout i celkové pořadí. Zvládla jsi něco tipnout dobře? – ušklíbne se – A čekala jsi, že právě ty se staneš vítězkou? Jaké byly pocity novopečené nejlepší sedmibojařky letošního roku? A co jsi udělala s velkou finanční odměnou? – zvídavě se usměje –

Narcisse Cinerea: Těch otázek je nějak moc, takže postupně… – zasměje se – Překvapená jsem ze soutěžících určitě byla, protože jsem málokoho znala předem a o tvorbě ostatních jsem toho mnoho nevěděla. Největší překvapení pro mě byla asi Elisa de Lunne, o které jsem nevěděla vůbec nic a která píše naprosto úžasně, tak, že mi to mnohokrát vzalo dech. – usměje se – A pak Sherly WildDragon-CumberBee, protože (nejen) její ruční práce byly dechberoucí – její šití modelů nebo stolní hra… rozhodně jsem byla okouzlená. – usměje se – A to vůbec nemluvím o Annie Wise, Lilian Isabelle Rorrs nebo třeba Astorii von Pens… Co se celkového pořadí týče, odhadnout jsem si jej nezkoušela. Neposílala jsem ani rychlosoutěž, která na to byla vypsaná. – usměje se – Dle umístění v kreativních úkolech jsem správně tušila jen to, že na prvních třech místech bude Annie, Sherly a taktéž já. Hodně vysoko jsem viděla i Elisu. Ale konkrétně? Nehádala jsem. Ale svou výhru jsem nečekala. – usměje se – Mé pocity byly hodně zvláštní. – zasměje se – Cítila jsem určitě radost, ale to vše zahalovala hlavně nevěřícnost a pocit, že jde o strašný omyl a že mi to nepatří. – zakření se – Ale to postupně zmizelo, protože žezlo pořád mám a nepřišla mi žádná sova s tím, že by někdo něco špatně spočítal… Momentálně cítím za vše, co se událo, vděčnost. A co se peněz týče, tak spousta galeonů putovala Zmijozelu za veškerou podporu a za projevenou důvěru, protože bez nich bych to nejspíš nedotáhla. Další část putovala funkcionářům v koleji, protože jsou to úžasní lidé a bez nich by zase nefungovala kolej. – usměje se – Koupila jsem si pro radost také pár nových kousků na Příčné, Sedmisovu a občas někomu koupím kytičku… víc zatím nic. Alespoň myslím. – zasměje se –

Denní věštec: To je jenom dobře, že jsi měla ve svých spolukolejnících podporu a vkládali do tebe důvěru! – uculí se – Myslíš si, že se letos věnovala Sedmiboji dostatečná pozornost a ovlivnil nějak hrad? – usrkne čaje – Přece jenom taková soutěž je tu jednou za čas. A troufla by sis odhadnout, zda tě účast v tomto klání napříč hradem nějak zviditelnila?

Narcisse Cinerea: Hrad určitě ovlivnil a pozornost měl velkou, ale někdy dost negativní. Vyřazení famfrpálu uprostřed zápasů moc šťastné nebylo, stejně tak sovinec… ale chápu, že to sedělo organizátorům do vymyšleného konceptu. Příště by to možná chtělo trochu jiný impulz, aby to něco dalo i zbytku hradu, ale ani tohle nebylo pokaždé špatné. Hodně se mi líbila třeba osamělá pláň na začátku, ta byla skvělá. – usměje se – Zviditelnění… Mandy, já letos byla vidět tak, že už v životě být nechci! – zavrtí hlavou – Ta představa mě doteď šíleně děsí. Není mi to příjemné. Chci si zase v klidu a v tichu dělat svoje, tak, aby mě nikdo nesledoval. – zasní se – Opravdu… stačilo mi. Vidět jsem byla víc, než bych si přála. – trochu nejistě se usměje –

Denní věštec: – pobaveně se zasměje a přeje vyděšené Narci trochu klidu a ticha – Zůstaneme u toho, co jsi v podstatě trošičku načala. Nic není bez chyb a je těžké se zavděčit všem. – mrkne – Zaznamenala jsi, ať už se to týkalo úkolů, atmosféry, porotců či čehokoliv jiného, nějaké problémy a byla jsi s něčím nespokojená? Nebo bylo všechno podle tvých představ? – pousměje se – Od skvělého kolektivu všech sedmibojařů, neutuchající podpory až po reportáže v Denním věštci?

Narcisse Cinerea: Vezmu to od konce – reportáže v Denním věštci byly samozřejmě úplně nejlepší a bylo mi hodně líto, že se na nich nemůžu podílet více… a to jak kvůli tomu, že toho bylo už prostě hodně, tak i proto, že jako účastník soutěže jsem věděla, že některé články u mě by nedělaly dobrotu. Zvlášť ve chvíli, kdy bych měla vyzpovídat třeba sama sebe. – protočí oči a usměje se –  Jinak jsem byla nešťastná z některých zadání, konkrétně třeba z druhého úkolu, kde jsme dostali jiné instrukce, než jaké potom byly předány porotcům. To mě tehdy hodně mrzelo. Další úkoly se pak ale se zadáváním zlepšily, takže co se toho týče, mělo to nějaký progres, za který jsem moc vděčná. – usměje se – Občas něco zaskřípalo, ale ono to nakonec nevadí, protože i Sedmiboj dělají jen lidé… a přiznám se, že už si toho zase tolik nepamatuju, je to už nějaká doba a v tuhle chvíli mám vzpomínky spíše na klání jako celek a na jednotlivé střípky, takže se na to asi nedokážu podívat jiným způsobem. – usměje se –

Denní věštec: V podstatě už si mi potvrdila, že jsi letos byla v jednom kole. – poznamená si – Nebude ti to třeba příští rok chybět? Co máš vlastně v plánu do budoucna? Necháváš věcem volný průběh, nebo by sis ráda třeba alespoň trochu odpočinula? A pokud bude v následujících letech možnost a uspořádá se druhá hradní soutěž B4, chtěla by sis ji vyzkoušet? – dopíše poslední otazník –

Narcisse Cinerea: Myslím si, že příští rok mě toho čeká zase hodně. – zasměje se – Budu pořád primusovat ve Zmijozelu, zástupcovat v Denním věštci… a čeká mě náročnější období i u mudlů. Přesto si pohrávám s jednou myšlenkou, jestli do něčeho nepůjdu, ale to je ještě ve hvězdách… – zatváří se trochu nevinně – Jinak momentálně nechávám všemu volný průběh a vybírám si odpočinek, pak se ukáže, kam se vrtnu. O bradavickou čtyřku zájem nemám, alespoň ne v téhle chvíli, ale to se asi nezmění. Nepřijde mi, že je to soutěž pro mě. Já pracuju ve svém tempu. Umím být týmový hráč, ale svoje nápady a kreativitu potřebuju kočírovat. Někdy jsou, někdy ne, a nevím, jestli bych se dokázala sehrát s dalšími třemi lidmi. Funguju podle sebe… tak mi to vyhovuje. A někdy mám problém vyjít s ostatními při tvoření toho, co je pro mě důležité a má to jít ze mě samé. – pokrčí rameny –

Stříbrnou pozici a 367 hvězdiček vybojovala výborná odražečka mrzimorského famfrpálového družstva, aktivní nyní již páťačka se skvělými nápady a smyslem pro humor Sherly WildDragon- CumberBee. Ta se dokázala prosadit nejenom v praktických částech, ale především v úkolech kreativních, kde se stala dokonce s počtem 285 hvězdiček nejúspěšnější. Spolu se svými mrzimorskými kolegyněmi se staly také týmem s největším počtem hvězdiček v Sedmiboji vůbec.

Denní věštec: Krásný večer, Sherly! – nachystá si pergamen – Jsem ráda, že sis na mě udělala čas! – pousměje se – Jsi velmi aktivní členka mrzimorské koleje, můžeme tě vídat psát do Trimela, poletovat na koštěti a odpalovat s nadšením potlouky, jak tě ale napadlo a co tě vedlo k tomu přihlásit se právě do Sedmiboje? – zvídavě se usměje – Někdo tě k tomu navedl, nebo jsi nad tím uvažovala a zkusila štěstí sama? Když už ses dostala do nominace, doufala jsi, že budeš právě ty ta šťastná? A jaké byly tvé bezprostřední pocity, když jsi uslyšela své jméno?

Sherly WildDragon-CumberBee: Ahoj, Am! – usměje se –
Do Sedmiboje jsem chtěla ve chvíli, kdy jsem se o něm dozvěděla, což bylo při prvním průzkumu hradu, kdy jsem akutně hledala Dívčí umývárnu a někde jsem špatně zabočila, možná jsem zbytečně seběhla schody, a ocitla se v Síni slávy. Následně jsem ho vypustila z hlavy – ano, mluvím o Sedmiboji, ne o spásném nálezu Umývárny – v Mrazákolandu jsem měla úplně jiné starosti, po návratu jsem pár let roztávala, až mě najednou popadla touha po věčné slávě a bohatství. Asi dva měsíce nato se zjevila trhlina. Další události mám v mlze, vybavuji si až slavnostní losování. Lístky se mi moc líbily po grafické stránce. Při samotném losování jsem byla naprosto klidná a říkala si, že pokud mě pohár nevybere, nebudu muset dřít na úkolech. No pak vyletěl lístek s mým jménem a bylo po klidu. Tak ohromnou radost a pištění jsem od sebe nečekala. Rychle jsem drkla do Paštičky, aby mi lístek zvěčnil i s pohárem. – ukáže lístek a zubí se –

Denní věštec: Koukám na tvé vypracování kreativních úkolů a často mi padá brada. – pobaveně přizná – Přijde mi, že ti často šly lépe než ty praktické. Které se lépe plnily tobě a měla si z nich lepší pocit? Proč?

Sherly WildDragon-CumberBee: Díky! – zubí se – Jsem ráda, že se ti kreativní výsledek líbí, protože jsem do úkolů dala naprosto vše. A ještě víc. Zato při praktických úkolech ukápla i nějaká ta slza a ze sociálních pracovnic, které jsem vyjmenovala při tápání mlhou, bych si mohla založit pochybný podnik ve všech městech naší vlasti. A ještě by mi zbylo na expanzi do zahraničí.

Denní věštec: Pozastavíme se ještě chvilku u těch kreativních částí, ve kterých se ti podařilo dostat suverénně nejvíc bodů ze všech sedmibojařů. – kouká do záznamů – Sedlo ti dobře zadání a téma a tušila jsi před začátkem klání, že tvé schopnosti jsou až na takové vysoké úrovni? A co hodnocení porotců? Byla jsi z nějakého zklamaná, nebo naopak ti většinou vykouzlili úsměv na tváři?

Sherly WildDragon-CumberBee: Téma mi sedlo, přestože jsem mnohdy po přečtení zadání jen zalapala po dechu a šla to zajíst do kuchyně. Hned první úkol, kreslení mapy, se mi příliš nepovedl a zpětně vím, jak bych ho vylepšila. Každopádně mě nakopl do dalších úkolů, kde jsem si mnohdy sáhla až na dno. Stálo to za to. Výsledek překvapil i mě. Do budoucna vím, že pokud na něčem opravdu zapracuju, úspěch se dostaví.
Každou výtku od porotců beru, pokud vím, že mé vypracování pečlivě prozkoumali. Když pak vidíte, jak porotce opravuje až v neděli večer, zamrzí to. A když vytkne něco, co jen přehlédl, to je teprve bomba! – pokrčí rameny –
Co se týče kladných ohlasů, ty se četly moc hezky a mám z nich radost. – usměje se –

Denní věštec: Sedmiboj je velmi náročný jak časově, tak po psychické stránce. Měla jsi v průběhu soutěže nějaké krizové situace, kdy jsi přemýšlela, že už to nezvladáš a chtěla skončit? Rozhodně v takových případech je nutná podpora. Kdo jí pro tebe byl a chtěla bys mu za to třeba i touto cestou poděkovat? – pousměje se –

Sherly WildDragon-CumberBee: Krizi jsem měla při každém praktickém úkolu. U kreativních jsem byla jen unavená, ale bavily mne, protože jsem věděla, že do neděle je dokončit zvládnu. I když u rituálu na oživení sov to bylo docela těsné. Úplně skončit jsem nechtěla, pokaždé jsem si řekla, že když už jsem do toho dala tolik energie, tak to přeci dotáhnu až do konce! Největší podporou mi byla maminka, díky, mami! Dále bych chtěla poděkovat madam Oříšce, panu Nichouškovi, panu Olíkovi a spolužačce Vicky. Děkuji všem gratulantům číhajícím u křesel v kolejce, do kterých jsme s holkama odpadávaly po odevzdání úkolu. Děkuju pečlivým porotcům a organizátorům za bleskové soví odpovědi.
Děkuji Eivli a Lilce za jejich skvělé výkony. Jako tým Mrzimor vyhrál!
Díky za vaše hlasy! 258 podpor, to je strašně moc! Takový majlant do mě vrazit, díky 258×!

Denní věštec: Důležité jsou také vztahy mezi jednotlivými soutěžícími. – zapisuje si – Panovala mezi vámi nějaká soutěživost, postrkování, rivalita, nebo spíš přátelské vztahy a kdekoliv jste se potkali, dokázali jste se třeba navzájem povzbudit? 

Sherly WildDragon-CumberBee: Myslím, že jsme k sobě byli přátelští a dokonce jsme se vzájemně povzbuzovali na tribunách.

Denní věštec: Nic není bez chyb a věřím, že sis z pohledu soutěžícího možná všimla nějakých i na Sedmiboji. – zvedne obočí směrem k Sherly – Čemu by se měli organizátoři v příštích letech vyvarovat a co bys třeba do příště zlepšila? 

Sherly WildDragon-CumberBee: Měli by se vyvarovat praktických úkolů. – směje se – Nebo aby aspoň nebyly na čas, jen na body za splnil/nesplnil. A zpětně přepsat minulost. – doufá, že vtip bude pochopen – A teď vážně. Přijde mi, že některá vypracování konkurentů nesplnila zadání a organizátoři za to neudělili penalizace.

Denní věštec: Toto klání je velmi náročné a rozhodně si u něj každý sem tam postěžuje a zanadává. Jaké máš pocity a zážitky z celého Sedmiboje? Spíše kladné, nebo záporné? Tušila jsi při vyhlašování, že bys mohla být druhá? – usměje se – Jaká byla tvá reakce?

Sherly WildDragon-CumberBee: S druhým místem jsem počítala asi od čtvrtého úkolu, kdy jsem byla neustále pomalá v praktických částech. Drakužel, s pomalým zapalováním nic neudělám. Byla to hrozná dřina, no zpětně jsem ráda, že jsem do toho šla, a když jsem si teď odpočinula, užívám si vzpomínky.

Denní věštec: Sama jsi zažila, co to obnáší být soutěžící. Kterým lidem s jakými vlastnostmi bys Sedmiboj doporučila? A koho bys třeba ráda viděla do budoucna jako soutěžící, v organizačním týmu nebo v porotě? Máš nějaké tipy? – pousměje se –

Sherly WildDragon-CumberBee: Chce to být pečlivý, umět zatnout zuby a zadání dopilovat do bodu, kdy si řeknete, že dál už to posunout prostě neumíte. A chce to mít bystrou mysl. V dalším ročníku bych ráda viděla Mischel a Alisu. Kdo chce kam, pomozme mu tam. – zazubí se –

Denní věštec: Zažila jsi už nějaké ročníky této soutěže, takže jsi v podstatě věděla, do čeho jdeš. – upije čaje –  Jaké jsi měla cíle a představy? Chtěla jsi Sedmiboj dokončit, nebo jsi cílevědomě pomýšlela, že by ses mohla umístit třeba v nejlepší trojce?

Sherly WildDragon-CumberBee: Nejdříve jsem skutečně chtěla jen dokončit a být v té lepší polovině. Po druhém úkolu jsem chtěla vyhrát a po čtvrtém jsem chtěla být co nejlepší, když mi ta výhra neklapne.

Denní věštec: Tento rok pro tebe musel být velmi náročný. – uculí se –  Trávila jsi spoustu času v aréně, ale také na famfrpálovém hřišti, a do toho všeho jsi určitě měla i u mudlů plno aktivit a povinností. Co plánuješ příští rok? – usměje se – Být nadále nadprůměrně aktivní a mít další takový časově náročný rok, nebo si chceš odpočinout, trochu si oddechnout a užít si klidu?

Sherly WildDragon-CumberBee: Chtěla bych se věnovat hned třem věcem u mudlů, které jsem při Sedmiboji zanedbávala. Už jsem i začala. Takže ne, budu jen plnit úkoly a když proběhne múza, čapnu ji a snad z toho vznikne článek do Trimela. – usměje se –
Díky moc za tvé otázky, byly náročné skoro jako Sedmiboj!

Za tyto dvě slečny se poté zařadila zástupkyně nebelvírského družstva Annie Wise. Ta se dokázala letos úspěšně poprat nejenom se Sedmibojem, kde získala úctyhodných 324 hvězdiček, ale také se zkouškami NKÚ. Třetí místo si vybojovala hlavně díky stálému nasazení, průměrným výkonům v praktických částech a především uspěla s nádhernými pracemi v kreativní části.

Denní věštec: Krásný večer, Annie! Jsem ráda, že sis na mě i ty udělala čas! – usměje se – Ráda bych ti pogratulovala ke skvělému umístění v Sedmiboji! – uznale kývne hlavou – Na začátek bych se zeptala na vaši nebelvírskou sedmibojařskou trojici. Měli jste problém v koleji vybrat nominaci, nebo naopak mělo zájem o toto klání povícero z vás? V půlce Sedmiboje jste zůstaly už jen dvě. Věděly jste, že Naomi chce soutěž opustit a snažily jste se ji nějak podpořit, nebo to bylo překvapení i pro vás? A reagovala na to nějak vaše kolej?

Annie Wise: Krásný večer i tobě. Děkuju, jsem za své umístění opravdu ráda! – usměje se – Nejsem si úplně jistá, ale mám pocit, že zájemců bylo spíše nedostatek. Pamatuji si, jak mi Therka psala, ať se taky přihlásím, že je málo zájemců. Řekla jsem si, že proč ne, přeci jen se mají vybrat tři a byla jsem přesvědčená, že mě to určitě nevybere.. No a bum, najednou jsem byla ve hře. – zasměje se –
Co se Naomi týče, nikdo z nás to nevěděl. Byli jsme stejně překvapení jako ostatní. Ale že by se to v koleji nějak rozebíralo se říct nedá… Je pravda, že jsem vlivem Sedmiboje v kolejce moc nebyla, ale myslím si, že si svůj názor nechal každý spíše pro sebe.

Denní věštec: Přejdeme k tvým výkonům. Myslím, že ses dokázala prosadit jak v kreativních částech, tak i praktických. Pro nás jako nesoutěžící je asi těžké si představit, co zažívá sedmibojař při vstupu do arény. Bylo to těžké nějak nepropadat stresu, panice, a co jsi vlastně cítila ty? – zvídavě kouká – Třeba i nějaký tlak z okolí? A stíhala jsi sledovat podporu a fanoušky na tribuně?

Annie Wise: No, popravdě… Pamatuji si, že při prvním vstupu jsem byla opravdu, ale opravdu hodně ve stresu. Strašně jsem se bála, co mě čeká a vlastně nejhorší pocity jsem měla při kliknutí na tlačítko „Vstoupit do arény“ a pak na mě došel šílený tlak. Věděla jsem, že jde o čas, a tak jsem nebyla schopná úplně v klidu přemýšlet. Snažila jsem se že všech sil, ale očividně jsem moc velký stresař, protože jsem se nikdy neumístila nějak dobře.
Velkou podporou pro mě byl každý, kdo přišel na tribunu. Především pan profesor McCollin, který nechyběl snad ani na jediném praktickém úkolu, a stejně tak i Bete, Heky… Jmen by tu bylo opravdu hodně.

Denní věštec: A zůstaneme ještě u praktických úloh. Sedmiboj už jsi na hradě zažila a asi si tušila, co tě v aréně přibližně za typ úloh čeká. Bylo něco, čeho ses vyloženě bála a modlila se, aby tě tam nepotkalo? – zasměje se –  A naopak něco, na co ses, řekněme, i těšila? Rozhodně nejeden úkol letos dokázal zabrat kupu času a vzít nejedny nervy. Jaký úkol z letošního Sedmiboje shledáváš úplně za nejobtížnější a nejzapeklitější? – upije čaje –

Annie Wise: No, upřímně… mě Sedmiboj vždycky nějak minul, takže jsem vlastně ani moc nevěděla, co přesně mě čeká. – usměje se – Malou představu jsem měla díky například Heky nebo panu McCollinovi… Zkrátka díky těm, kteří už Sedmiboj zažili na vlastní kůži. Pomohli mi alespoň trochu se na praktické úkoly nějak připravit a za to jsem jim byla opravdu vděčná.
Úkol, co mi přišel opravdu náročný, byl mám pocit… čtvrtý? Nejsem si jistá, kolikátý přesně to byl, ale odpovídalo se tam na opravdu hoooooodně otázek, které se týkaly minulosti hradu. To dalo opravdu zabrat.

Denní věštec: – přikývne – Ten byl náročný především na nervy a trpělivost! Rozhodně se ale pozastavíme i u kreativních částí. – mrkne – Co říkáš na jejich zadání? Přišla ti tak nějak dostatečně různorodá a našel si v nich každý něco? A jak ses k nim stavěla ty, obávala ses jich více než praktických částí?

Annie Wise: Kreativní části… To je kapitola sama pro sebe.  – zasměje se – První úkol byl naprosto skvělý a užila jsem si při něm dost srandy.., U některých dalších to už tak vždy nebylo… Vlastně když jsme měli psát, co se dělo při stěhování hradu, nebylo řečeno, že se to má odvíjet od skutečných událostí, čili já jsem si naprosto vymýšlela, ale udělala jsem chybu. Použila jsem tam trošku brutality a to se porotě moc nelíbilo a ještě jsem byla upozorněna na to, že takhle to v minulosti rozhodně nebylo! Některá zadání mi prostě přišla neúplná. Člověk nevěděl, co že se po něm vlastně chce a pak to dopadlo tak, jak to dopadlo. Naopak některá zadání byla kompletní a bylo z nich jasně vidět, co se po sedmibojařích chce.

Denní věštec: V nejtěžších chvílích je rozhodně důležité, aby za tebou někdo stál a měla jsi pomocnou ruku. Měla jsi dostatek podpory, nebo spíše naopak? A cítila jsi třeba, že tě popostrkávají dopředu nejenom spolukolejníci, ale i ostatní obyvatelé hradu? – pousměje se –

Annie Wise: Podporu jsem měla hned od tří lidí. Samozřejmě, někomu se to zdá málo, ale pro mě to opravdu hodně znamenalo – byli jimi Martin Matýsek, Emma Ellie Lewis a pan profesor Oliver McColin. Bez nich bych Sedmiboj ani nedokončila! Patří jim mé veliké díky za to neuvěřitelné množství podpory, kterou mi dodávali.

Denní věštec: – přikývne a uculí se – Všichni máme spoustu povinností i u mudlů a rozhodně se nemůže všechno točit jenom kolem Sedmiboje a našeho hradu. Jak jsi všechno stíhala a dokázala sis rozložit svůj čas, nebo jsi s tím měla docela problém a třeba nestíhala to, cos chtěla? – vyzvídá –

Annie Wise: Jelikož jsem studentka střední školy, nebylo to pro mě časově nijak zvlášť náročné. Vždycky jsem si tak nějak ten čas udělala, přiznám se, že jsem využívala i čas ve škole při vymýšlení nápadů, jak zpracovat kreativní úkol. – zasměje se a vzpomíná, jak črtala návrhy kolejního oblečení –

Denní věštec: V mudlovské škole z tebe museli být nadšení! – zasměje se – Myslím, že ani tobě neunikla různá zpestření spojená se Sedmibojem a trhlinou. Líbily se ti tyto ojedinělosti a stíhala jsi je vůbec nějak vnímat? – zadívá se na Annie – Myslíš, že byla letos tato soutěž dobře zorganizovaná? Měla si nějaký odhad už před Sedmibojem, čeho by se téma mohlo týkat? A splnilo tvé očekávání? – zapisuje odpovědi –

Annie Wise: No… – zamyslí se –  Popravdě jsem tyto ojedinělosti ani nijak nevnímala. Věděla jsem, že se objevila nějaká trhlina, ale že bych byla jeden ze zvědavců, který by tam zkoušel lézt, se říct nedá.
Až na některá zadání se soutěž povedla, řekla bych.
A jelikož se začala objevovat nestabilita hradu, dalo se očekávat, že Sedmiboj s tím bude mít co dočinění. – usměje se –

Denní věštec: Mohli jsme tvé jméno vídat snad skoro pravidelně na hradní bráně při vyhodnocování nejlepších kreativních úkolů a ve většině praktických úkolů ses držela více než skvěle, ale přesto. – pokrčí rameny – Odhadovala jsi, že se umístíš v nejlepší trojce, nebo jsi očekávala trochu jiné výsledky? Jaký máš ze svého umístění pocit? – usměje se – A určitě jsi měla i nějaké tipy, jak dopadnou ostatní, vyšel ti nějaký z nich, nebo to dopadlo úplně jinak?

Annie Wise: No… Trošku jsem to nějak tak odhadovala. Minimálně nás první tři. Cisska se skvěle držela jak při kreativních, tak při praktických úkolech, a snad pokaždé byla v TOP 3. Podobně na tom byla i Sherly.
Rozhodně jsem na sebe pyšná, že jsem Sedmiboj vůbec dokončila. A to, že jsem se umístila třetí, je pro mě velký úspěch. – usměje se –  U ostatních se přiznám, že jsem neměla vůbec tušení… – už trošku usíná na stole –

Denní věštec: Neboj, už tě nebudu dlouho trápit! – pobaveně se uculuje – Rozhodně by mě zajímalo, jestli jsi ráda, že ses tehdy do Sedmiboje přihlásila? Doufám, že nelituješ! – zasměje se – A kdybys mohla, přihlásila a prošla by sis touto náročnou soutěží znova? Proč? – dopije čaj –

Annie Wise: Určitě ráda jsem, protože to byla opravdu skvělá zkušenost a mimo utrpení, spánkového deficitu a šíleného stresu jsem si užila i srandu!
A co se týče opětovného přihlášení… Znovu už bych se asi nepřihlásila. – usměje se – U této soutěže spolehlivě platí „Jednou a dost!“ – rozesměje se na celé kolo –

Denní věštec: A poslední otázka na závěr! – mrkne – Určitě ses ze spousty věcí Sedmiboje poučila. Mohla bys dát našim čtenářům nějaké rady a podělit se s nimi o zkušenosti, co bys jim třeba doporučila, nebo naopak čemu se vyvarovat? – vzhlédne od pergamenu –

Annie Wise: Radu na závěr? Dobře si promyslete, jestli vůbec chcete do nominace. Poté už není cesty zpět. – pronese naoko dramatickým tónem –

Pro Denní věštec
Amanda Wright