Z mistrovských děl Merlinových

| Vydáno:

Již z výše uvedeného Vás jistě napadlo, komu tento článek bude věnován. Merlin, mistr mezi kouzelníky, mistr, který dokázal nemožné! Ale nebudeme zde znovu mluvit o nádherně zpracovaném Kruhu kouzel (mudlovsky Stonehenge), kde se každoročně pořádají nelegální oslavy nazvané Hůlky (více v knize pana Škobrtníka nazvané: Když se pro kouzelníka stane hůlka posedlostí ANEB Oslavujte svou hůlku), nebudeme dokonce mluvit ani o jeho schopnostech, které daly vzniknout obracečům času. Vezmeme to prostě všechno z trochu jiné strany.

*Anděl smrti*

| Vydáno:

Zívla. Tahle práce byla nekonečná. Nebo se taková alespoň zdála. Zoufale se zahleděla na hodiny na protější stěně. Ještě asi tak pět hodin, než někdo přijde, aby ji vystřídal. Chmurně si povzdechla. Jak moc nesnášela tyhle noční šichty. Prsty zuřivě klofala po ploché klávesnici notebooku. Její práce byla skoro hotová, ale to nic nemělnilo na tom, že tu bude muset zůstat a vyčkat do rána. Zahleděla se na mrtvé tělo na stole. Už dodělala pitvu a teď musí ještě sepsat úmrtní listinu. Mladá dívka na stole byla napřed znásilněna a potom ubodána nožem. Rány měla v okolí podbřišku, několik v okolí genitálií a potom jednu v hrudi. Zvedla se od stolu a přešla k dívce. Zahleděla se na její mrtvou tvář. Už si zvykla na ten strnulý výraz, ani ji nepřekvapoval. Pracovala v téhle márnici už dlouho. Asi až moc dlouho.

„No, děvče, tak tě ještě zavřeme do mrazáku, aby jsi se nám nezačala kazit..“ promluvila k mrtvole a jemně ji popleskala po tváři. Co asi bylo to poslední, co viděla? Kde asi byla teď? Kdo ví?