Kdosi ťuká na okno mého pokoje. Tabule skla propouští siluetku něčeho neurčitého, malého, hnědého. Pomalu přicházím k oknu, opatrně jej otevřu… Kouká na mne malá, drobná sovička, celá promočená a prochladlá. Zahřívám ji v dlaních. Jemně se chvěje. Po chvilce se ale netrpělivě čepýří a natahuje nožku. Můj ty světe, má tam dopis! Opatrně jej sundám z nožičky. Automaticky se sám kouzlem zvětší a rozvine.Milá slečno, s potěšením vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro vás…