Vůně dlouho louhovaného čaje se line podzimně laděným Godrikovým Dolem jako špageta (nikdy mi ta metaforická přirovnání moc nešla) a když ji následuji, skončím před okny Domu Při zakleté žábě. V protější ulici pyšně stojí Pavlačový domek Na rozcestí pana Orionise, odkud lze drobnohledem přes jezero pozorovat zaneprázdněného pana ředitele v komnatách jeho Zámku prastarých kouzelnic. Domků je tu spousta, některé honosnější, některé vůbec, ale většina je aspoň docela ucházející. Rozhlížím se tak po Godrikově Dole po těch stovkách a tisících galeonů a říkám si, jestli jim to vůbec stálo za to.Stojí jim to za to? Report z Godrikova Dolu
| Vydáno:Vůně dlouho louhovaného čaje se line podzimně laděným Godrikovým Dolem jako špageta (nikdy mi ta metaforická přirovnání moc nešla) a když ji následuji, skončím před okny Domu Při zakleté žábě. V protější ulici pyšně stojí Pavlačový domek Na rozcestí pana Orionise, odkud lze drobnohledem přes jezero pozorovat zaneprázdněného pana ředitele v komnatách jeho Zámku prastarých kouzelnic. Domků je tu spousta, některé honosnější, některé vůbec, ale většina je aspoň docela ucházející. Rozhlížím se tak po Godrikově Dole po těch stovkách a tisících galeonů a říkám si, jestli jim to vůbec stálo za to.