Před několika dny v pozdních nočních nebo možná spíš v brzkých ranních hodinách došlo k fantastickému odhalení. V Godrikově Dole dochází ke kouskování skřítků a jejich rozprodeji po částech.
Toho „rána“ jsem si šla prohlédnout statistiku movitosti mých fialových kolegů, která visí na nástěnce ve sborovně. Zarazilo mne, když jsem uviděla, že u kolegy Filiuse je přimalováné vedle částky v galeonech ještě jedno skřítkovské ucho. Když jsem se začala vyptávat, co to má znamenat, dopátrala jsem se k nečekané a strašlivé pravdě. V Godrikově Dole si můžete koupit skřítka. Ale to by ještě bylo v pořádku. Strašné na tom je, že si ho můžete koupit postupně, rozděleného na 17 dílů. A jelikož kolega Filius neměl na celého skřítka, pořídil si pouze 4/17.
Nejprve jsem zalapala po dechu a vrhla se na kolegu, jak může něco takového vůbec tomu nebohému skřítkovi provést. Právě přítomný kolega Serge ale začal kolegu Filiuse bránit:
„Silvinko, promiň, ale já nakupoval skřítky taky… a vůbec, za to může ředitel. O:) – začervená se –“
Už jsem chtěla uvěřit tomu, že vina je zcela na panu řediteli, když tu kolega Filius začal kalkulovat:
„Silvi, jestli chceš pomoci ubohému skřítkovi…
Můžeš mi darovat 13 G a dokoupím mu zbytek těla. :D“
a ještě poznamenal ke zbytku VS:
„…No, to bylo na Silvinku, ta má problém s tím, že je kupuju po částech. :P“
Ukázalo se, že kolega si příliš se zdravotním stavem skřítků starosti nedělá. Hlavně aby dobře posloužili, že? A nebyl sám. Někteří začli přemýšlet, zda je lepší mít nejprve ruku, aby mohla začít zametat, nebo raději ucho, aby mohl poslouchat rozkazy.
Ovšem korunu tomu nasadila zpráva opět od kolegy Serge:
„Já si skřítky kupoval celé, ale oni mi je posílali rozsekané… Víte, jak je těžké je složit? To je jako udělej si sám – horší než u mudlů.“
Přiznávám, že po těchto zprávách jsem raději utekla, protože jsem se před kolegy nechtěla psychicky zhroutit.