Minule jsme si zavzpomínali na ročníky Bradavické čtyřky 2005, 2007 a 2009, dnes je na řadě ročník 2013. Co vše soutěžním týmům a celému hradu nabídl?
Čtvrtý ročník se odehrál v roce 2013. Ujala se ho tehdejší zástupkyně ředitele, účastnice z roku 2009, Larrie Larstonová, která za sebou měla několik šikovných pomocníků, jejichž jména odtajnila až na závěrečné slavnosti. Mně osobně se podařilo dohledat tato jména: Janel Weil, Marylin Cuthbert, Queti Sylie a Ronald Holms Williams… ovšem pomocníků bylo pravděpodobně více.
Reportáž ze zahajovací slavnosti
Rozhovor s hlavní organizátorkou – Denní věštec
Rozhovor s hlavní organizátorkou – Corvinus Declaratio
První zmínka o čtvrté Bradavické čtyřce byla 24. 3. 2013, úvodní legenda zněla: „Až korouhve se v čelo stočí, kde čárů síla plápolá, větru růže vidna očím, čtvero sil si předvolá.“
„Tak dí prastará legenda vyprávějící o čtyřech velkých hradních věžích. Každá střeží jeden ze směrů čtyř světových stran, každá v sobě poutá mocný druh magie, jež drží náš hrad v základech. Jednou za čtyři hogwartské roky však dochází k jedinečnému úkazu – útrobami Hogwarts se prožene tajuplný vichr, jímž se čtyři velké věžní korouhve otočí čelem k sobě a vyšlou do středobodu svého střetu čarovný paprsek. Spolu s ním se nad zemí hlavního nádvoří vyjeví vzdušná větrná růžice uchvacující srdce kouzel.“
Koleje měly čas zvolit své týmy do 2. 4., načež se 3. 4. konala zahajovací slavnost Bradavické čtyřky 2013.
Čtvrtého ročníku Bradavické čtyřky se zúčastnily tyto čtveřice:
Havraspár: Eliah Tailesová, Evelina van Eyck, Lilien Emity Meissed a Lucy Mysterious
Mrzimor: Andrew Uroboros, Ashaii Naomi Naiad, Elizabeth Gibsonová a Oresta McCollin Vianueva
Nebelvír: Hekatea Centaurix, Jane Mooren, Lily Peterson a Nerys Heliabel Ghostfieldová
Zmijozel: Eineann Mag Lasair, Elanis Aelana Roselfová, Elena Dempsay a Jean Molliacová
V tomto ročníku do porotcovských křesel usedly čtyři dámy: Amálka Zlatá, Janel Weil, Niane z Libelusie a Selena Enail Smithová
Svou přítomností nás v této Bradavické čtyřce poctila čtveračka Edeltrůda. Stala se tak nejen maskotem soutěže, ale i námětem k zabavení kolejí. Uspořádala pro ně čtveraččiny minisoutěže. V té první bylo za úkol hledat 8 svitků po celém hradě a uhodnout tak čtveraččino jméno. Jako první jméno rozluštil Mrzimor a získal tak 4 galeony za své prvenství. I ve druhé čtveraččině minisoutěži uspěl Mrzimor. Bylo zapotřebí najít střepy jejího rozbitého portrétu a poté střepy složit. Opět získal krásnou sumu na své konto, další 4 galeony.
Vyšla i informační brožurka Čtyřlístek.
Na Příčné ulici se objevila Čtveraččina maringotka s potřebami pro správné čtyřkařské fanoušky.
Další minisoutěží pro hrad byl Bleskobrkův Memoár (Sólokapr), což byla soutěž pro hradní redakce. Napsat co nejlepší článek zaměřený na Bradavickou čtyřku. Porotci pro tento počin se stali Filius Orionis a Elennar Hollkin. Vítězem se stal modrý redaktor James Watfar s tímto vítězným článkem
Další účastnici
Dunstan Merryweather – článek
Evelina van Eyck – článek
Nemesis Snow Whiteová – článek
Betelgeuse Orionis – článek
Oliver McCollin – článek
Vyhlášení výsledků soutěže proběhlo na závěrečné slavnosti 28. 6. 2013 ve Velké síni:
1. místo: Havraspár – 652 kostek
2. místo: Nebelvír – 644 kostek
3. místo: Mrzimor – 580 kostek
4. místo: Zmijozel – 284 kostek
Rozhovor s vítězným týmem
Pokud se zajímáte o Bradavickou čtyřku 2013, doporučuji přečíst si v naší knihovně knihu psanou ze žlutého pohledu: B4 – skvělá školní soutěž, nebo nácvik na zhroucení od Andrewa Uroborose.
Na hradě stále pobývá Andrew Uroboros, Ashaii Naomi Naiad, Eliah Tailesová (i když už jen jako duch), Hekatea Centaurix, Jane Mooren, Jean Molliacová, Lilien Emity Meissed, Lily Peterson, Nerys Heliabel Ghostfieldová a Oresta McCollin Vianueva.
V Marazákolandu se nachází Lucy Mysterious, kterou se mi i se smazanou Evelinou van Eyck podařilo zachytit k odpovědi.
Denní věštec: Vzpomenete si, jak se tehdy ve vaší koleji vybírali lidé do týmu, který se pak společně zúčastnil Bradavické čtyřky? Sedly jste si v týmu? Existují nějaké fotografie, ať už mudlovské, či kouzelnické z té doby, případně nějaké perličky, vzpomínky… cokoliv, co by vypovídalo o atmosféře ve vašem týmu?
Eliah Tailesová: Přiznávám se, že jak se vybíralo do týmu, si úplně nepamatuju. Mě nejvíc k přihlášení motivovalo to, že šlo o spolupráci čtyř lidí a ne individuální soutěž, jako byl například Sedmiboj. Ať se však vybíralo jakkoliv, tak u nás ten výběr zabral skvěle. Náš tým byl mixem všemožných talentů. Jedné z nás šlo nejlépe vládnout písmem, další barevnou paletou, občas se více využívalo moderních způsobů jako programování, někde se využila hudba. A každý se mohl projevit nějak, což mě moc bavilo a zároveň mě to hodně obohatilo.
Vím, že máme spoustu fotografií v Hogwarts albu a pořídili jsme si i reálnou mudlovskou fotografii, když jsme se na jednom modrém srazu potkaly všechny čtyři.
Fotografie:
Celý tým na modrém sraze
3. 4.: LELE team!
16. 6.: LELE team – Přišly jsme, soutěžily jsme,… a čekáme.
18. 6.: Vědět, jak nejlíp na TO, je nadevšechno světa zlato. LELE forever.
29. 6.: Trny? Ts! Když je cesta příliš trnitá, vždycky můžete vzlétnout k cíli.
Každopádně vždycky si vybavím dlouhé slohy a konverzace dlouho do noci a spoustu nervů pár hodin před uzávěrkou, kdy se finišovalo. Prostě dívčí hysterie – klasika. – usměje se –
Pokud si vzpomínám, ujalo se tenkrát naše označení LELE Tým, podle prvních písmen našich jmen: Lilien, Evelínka, Lucy a Eliah. – nakreslí ve vzduchu srdíčko –
Denní věštec: Vzpomenete si na zadání úkolů? Dokázaly byste shrnout, o čem úkoly byly a jak se vašemu týmu vypracovávaly? Zažily jste při práci na nich nějaké nezapomenutelné chvíle, něco, co se vám vybaví, aniž byste musely dlouze přemýšlet? Případně pokud máte někde v archivu nějaké střípky z vypracování, budu za ně ráda.
Evelina van Eyck: Musela jsem hrabat hodně hluboko ve své myslánce, protože je to už spousta let. Vzpomínám si, že jsem byla hrozně ráda, že jsem byla v tom nejlepším LELE týmu, kde jsme se s holkama skvěle doplňovaly. Každý úkol byl pro nás velkou výzvou. U každého nového zadání úkolu to probíhalo víceméně stejně – prvotní zděšení, co si to pořadatelé na nás vymysleli, následovalo absolutní nadšení. Měly jsme hromadu nápadů, nejtěžší na tom bylo vybrat jen pár z nich a to zrealizovat. Pokaždé nás mrzelo, že na to není víc času, abychom mohly uskutečnit všechny naše nápady a návrhy. Byla to ohromná vzrušující jízda, kdy jsme si musely sáhnout až na dno našich sil a kreativity. Čas byl náš největší nepřítel. Vím, že kvůli minimálně dvěma úkolům jsem jela prakticky i přes noc a beze spánku. Nedokážu říct, který úkol mě bavil nejvíc. Každé zadání bylo tehdy unikátní – zpracovat astroláb, vymyslet šifry, uspořádat „olympijské“ hry nebo kouzelné představení… Nejzajímavější bylo sledovat, co z toho postupně vzniká. Každá jsme dělaly jinou část úkolu a pokaždé mě dostalo, když holky ukázaly svoji hotovou část – bylo to vždycky ještě lepší, než jsem si to dokázala představit. Zkusily jsme prakticky všechno – kreslily jsme, malovaly, básnily, zpívaly, čarovaly s grafikou, šifrovaly. No, opravdu všechno. Bylo to epické, fantastické, zábavné a báječně jsem si to užila a věřím, že holky taky. Ne vše jsme stihly tak, jak jsme si přály a plánovaly, a nejvíc mě mrzí, že se naše práce do dnešních dnů merlinužel nedochovala. Ztratily jsme na tom kýble nervů a spoustu hodin spánku, ale nové zkušenosti, které jsme naopak získaly, jsou nedocenitelné. A chtěla jsem ještě dodat „nezapomenutelné chvíle a vzpomínky“, ale to bych nesměla být tak sklerotická. A jako u každé větší hradní soutěže byly i tehdy vyhrocené emoce na všech stranách. Ale je důležité si uvědomit, že jde především o zábavu a také se naučíte něco nového. A to je na tom to nejlepší.
Lilien Emity Meissed: Z naší tvorby se bohužel nezachovala celá vypracování, pouze jednotlivé střípky, ty nejzajímavější jsou k nahlédnutí zde. Můžete si prohlídnout obrázky a pročíst pár textů.
Denní věštec: Bradavická čtyřka je jednou z mezikolejních soutěží, které vyžadují značné úsilí, nejen kreativitu ale také technický um. Na jaký úkol či počin z vašeho vypracování jste byly nejvíce pyšné… co se vám povedlo ze všeho nejvíc a šplhly si tak u poroty, bylo něco takového?
Lucy Mysterious: Už je to hodně let zpátky, tudíž mám některé vzpomínky trochu zkreslené. Pamatuji si, že složení našeho týmu bylo opravdu výborné. Evelina měla dokonalý kreativní um a uměla skvěle čarovat a vytvářet kouzelné interaktivní prostory, Lilien byla proslulá svými psacími schopnostmi, Eliah přispěla všestranným nadáním a nápady. Každá z nás do úkolů přispěla nějakou svou „originalitou“. Již od prvního úkolu jsme na sebe byly pyšné a věřily jsme v dobrý výsledek. První úkol se dotýkal astronomie a tehdy jsme si věřily s vypracováním. Co si pamatuji, tak ale hodnocení od poroty nebylo až tak dobré a velkého počtu kostek jsme nedosáhly.
Zlomový byl pro nás druhý úkol, který se dotýkal tématu olympiády, alespoň co si matně vzpomínám. Ironicky jsme si v tomto úkolu až tolik nevěřily a ani jsme nestihly dokončit všechny jeho detaily. Měly jsme interaktivní mapu olympijské vesničky, Eliah tehdy dokonce nazpívala olympijskou hymnu! Nicméně i přes to vypracování úkolu porotu oslovilo a druhý úkol nás vrátil zpět do hry. Byl to podle mě zlomový okamžik. Třetí úkol byl nesmírně složitě propracovaný, ale také nebyl až tak pozitivně přijat porotou. Naopak poslední úkol byl další zlomový okamžik. Byl velice dobře ohodnocen porotou. A myslím, že jeho vypracovávání nás i nejvíce bavilo.
Já osobně jsem byla pyšná na všechny naše vypracování. Bylo za tím plno nesmírné práce. A zpětně už ani nechápu, že jsme všechno byly schopné zvládnout. Vzpomínám si, jak Evelina tolik nocí nespala a jen proto, aby stihla vždycky všechny úkoly zkompletovat.
Nakonec se nám ve velké konkurenci podařilo zvítězit, i když jsme v to ani nedoufaly. Na toto období zbyla řada hezkých vzpomínek. A nemohu ani uvěřit, že je to již sedm let!
Denní věštec: Vybavujete si nějaký problém, který nastal ve vašem ročníku? Ať už ve vašem týmu, v organizaci, s porotou či fanoušky?
Andrew Uroboros: Když nás vedení vybralo (mě, Buráčka, nyní madam Buráčka, Elis a Ashaii), věřili jsme, že uspějeme. Ashaii krásně malovala, což je pro každý tým obrovský bonus.
Atmosféra během celé soutěže byla úžasná. Dodnes na to moc rád vzpomínám. Jak jsme s napětím čekali na každý nový úkol. Jak jsme se po prvním přečtení všichni „zhroutili“, ale vzápětí začali plánovat a zase šlo všechno v pohodě. Byly to dny plné práce, ale taky smíchu a povídání.
Samozřejmě jsme brblali, když jsme četli hodnocení naší práce a porotě se tam něco nelíbilo. Vždyť v našich očích bylo všechno tak dokonalé… – směje se a pokyvuje – Ale každá výtka, které se nám dostalo, nás nakopla a při dalším úkolu jsme to nakopnutí zúročili. Kopance jsou důležité. Ale měly by být podané s citem… – mrkne směrem k stávající porotě – … aby víc motivovaly, než braly chuť do další práce. Takže z mého pohledu jsme si B4 užívali s chutí a radostí. Tedy většinou. Nebylo to ideální a nevěřím, že ostatní to ideální měli. Komplikace jsou od toho, aby přišly ve chvílích, kdy je nejméně potřebujete.
Stejně tak spolupráce lidí ve skupině občas zaskřípe. U nás to skřípalo s Elis. V jednu chvíli to už vygradovalo natolik, že jsme se dost ostře chytli (já a Elis). Poté se ta spolupráce trochu zlepšila.
Ale ke konci začala mít potíže Ashaii. Tuším, že se stěhovala a na novém místě neměla připojení k netu, což byla komplikace veliká. Ale poprala se s tím úžasně a udělala, co mohla, aby nám mohla dál pomáhat, a zbytek jsme dodělali my.
Za sebe musím říct, že kdybych se mohl znovu zúčastnit, jakože nemohu, a madam Buráček byla pořád žlutá, jakože není, bez debat bych sáhl po ní. Byla pro mě v celé skupině tím největším dříčem a oporou.
Denní věštec: Jak jste si nejspíš všimli, opět se koná Bradavická čtyřka, které jste se účastnili v jednom z jejích ročníků. Vzpomenete si na zadání úkolů? Dokázali byste shrnout, o čem úkoly byly a jak se vašemu týmu vypracovávaly? Zažili jste při práci na nich nějaké nezapomenutelné chvíle, něco, co se vám vybaví, aniž byste museli dlouze přemýšlet? Případně pokud máte někde v archivu nějaké střípky z vypracování, budu za ně ráda.
Oresta McCollin Vianueva: Všimla jsem si a jsem za to ráda. Popravdě mi tohle dost chybělo. Střídání Sedmiboje s Bradavickou čtyřkou. Je to něco jiného a občas mi přišlo, že koleje mají problém najít někoho, kdo by do Sedmiboje šel. Takže si můžou částečně vyzkoušet, jestli by je to bavilo a zda na to mají. Pokud se jim to zalíbí, mohou jít pak i jako jednotlivci.
Připadala jsem si někdy, že má účast v poslední B4 byla prokletá, a proto už další nebyla. Je super, že se to pokouší Ministerstvo kouzel prolomit. – usměje se –
Jestli mě paměť neklame, tak naše zadání byla zajímavá a pěkná. – usměje se – U některých jsme se opravdu vyřádili, to přiznávám. Například, když po vyluštění hádanky jsme měli jediné slovo „Galeje“. To byla zábava! Tolik volných možností a my si zvolili z nás udělat otroky na galejích a tak trochu do toho zapojili i našeho ředitele a jeho harém. – ušklíbne se lišácky –
Pak jsme měli za úkol vypracovat olympijské kouzelnické hry. To taky byla sranda. Vymyslet kouzelnické hry a sporty, mimo těch, co už jsou známé a uspořádat i kompletní hry. S celou organizací i městečkem. A pak tam byl ještě úkol s astrolábem. To jsem se přiučila tehdy i novému slovu. Pak se mi to už mlží… Je to přeci jen pár let.
Myslím, že když pominu některé situace a to, že jsme chvílemi jeli sami dva, jelikož prostě mudlovskou situaci atd. ne vždy ovlivníš, myslím, že jsme se při tvorbě úkolů zasmáli i pobavili. I přes tu situaci bych si tehdy lepší tým vybrat nemohla a jsem opravdu ráda, že jsem se nakonec ukecat nechala, i když jsem neměla takové schopnosti a dovednosti jako ostatní. Potrápilo nás to, ale i hodně dalo a myslím si, že tehdy nás to i více stmelilo.
Žjo, vzpomněla jsem si na ten poslední úkol! Byly to komnaty a šifry. To ti byla psina! Ačkoliv tehdejší duch trpící nadýmáním, který nás provázel, už taková sranda nebyla… Netuším, kde to v té své plynatosti vzal, ale… To se opravdu nedalo. – zasměje se tomu, když si vzpomene na onu chvíli –
Při B4 jsem zažila hodně zajímavých a zapamatovatelných chvil. Vtipné na tom je, že většina se nakonec vůbec netýkala samotné čtyřky, i když se jednalo o náš tým.– uculí se – Jednoznačně jsme se ale vyžili u té otrokářské lodi s námi jako otroky putujícími na trh, kde budeme prodáni, a tvorbě harému.
Ale tuhle jsem zrovna na všechny ty prokecané hodiny vzpomínala a objevila brožurku právě k olympijským hrám, mrkej. – pošoupne k Lili drobnou brožuru –
Nějak asi nemám nic extra k dodání. Díky moc za oživení pár vzpomínek. Bylo fajn si ty časy znovu připomenout. Rozhodně je to něco, co za to stojí. Je to jedinečná zkušenost a každému účastníkovi to určitě něco dá do života.
Držím všem účastníkům palce, ať se jim daří co nejlépe, a snad se se čtyřkou opět brzy shledáme, a ne až za spoustu let. Pokud vůbec.
Denní věštec: Jak byla tento rok B4 vnímána? Byla podpora cítit napříč kolejemi? Vnímal hrad, že se něco děje, nebo byla soutěž pro hradní obyvatele spíše neviditelná? Co váš tým hnalo nejvíce kupředu, co vám dávalo sílu pokračovat?
Hekatea Centaurix: Veškerá naše vypracování (ale i předchozích ročníků) jsou díky neskutečné pečlivosti slečny Bete a několika dalších lidí uchována v jedné z tlustých knih na poličce nebelvírského webu.
Přiznávám, že bylo zajímavé se jimi znovu prolistovat a zavzpomínat na hodiny strávené vymýšlením a kreslením, čtením a obdivováním toho, jak to všechno dokázala dát Neryska dohromady, často nakonec v šibeničním čase, jak jsme existující materiály těsně před termínem ještě připomínkovaly, když už konečně byly všechny části pohromadě… Osobně moc ráda vzpomínám třeba na to, jak jsme s Lily společně kreslily komiksová okénka, byť stovky kilometrů od sebe, jak si při vybarvování všimla nějakého detailu, který jsem do obrázku propašovala, jak do toho přicházely části od Jane a Nerysky a zase jejich názory na obrázky…
Všechny jsme teď dál a spoustu věcí bychom nejspíš udělaly jinak, ale tehdy jsme pevně věřily, že odvádíme ten nejlepší možný výkon, jakého jsme schopny – byly to skvělé chvíle, i když náročné a vyčerpávající. Na druhou stranu to nasazení dalších tří lidí nedávalo prostor myšlenkám na to, že bychom se třeba vzdaly, a užily jsme si i spoustu zábavy. To spojení tehdy bylo jedinečné.
Podporu Nebelvírských jsme cítily hodně, dávali si tu práci, aby naše vypracování viděli – nelitovali svého času, aby nám řekli, když je něco na našem dílku zaujalo… Také se za nás neuvěřitelně rvali, když se jim něco nezdálo – a tady jsem pro změnu ráda, že v kolotoči úkolů a B4 jsem nestíhala ani zdaleka sledovat všechno, co se vlastně dělo.
Souběžně s B4 probíhaly i menší Čtveraččiny soutěže, do kterých se mohla zapojit kolej jako celek… pamatuji si, že tehdy poprvé jsem zjistila, že se v laboratoři dá občas také něco najít – a když má někdo extra štěstí, pak i kotlík (za sebe tohle nemohu potvrdit doteď, ale řada prváků zase ano). – mrkne –
Rozhodně se tedy nedá říct, že by náš ročník byl jen záležitostí dvaceti lidí a neviditelných organizátorů.
A co nás hnalo dál? Atmosféra v týmu a podpora koleje, byly úchvatné a nenapodobitelné.
Moc doufám, že letošní soutěžící si odnesou podobně silné vzpomínky, ke kterým se pak budou moci vracet. – usměje se –
Denní věštec: Jak se díváte na váš ročník B4 v porovnání s ostatními ročníky? Bylo tento ročník něco speciálního, něco, co bylo třeba jinak než v předešlých ročnících? Pamatujete si, jak jste se ocitly v týmu, chtěly jste, nebo jste byly „nenápadně“ donuceny?
Lily Peterson: Přiznám se, že porovnání s ročníky, co byly před námi, moc nemám, protože jsem v té době ještě nebyla na hradě. Z těch několika málo ukázek, co jsem kdysi zahlédla, si jen pamatuji, že náš ročník byl asi více pokrokový, hlavně co se týče webdesignu. Úkoly i vypracování mi přišly rozsáhlejší co do obsahu a náročnější co do jejich výsledné podoby.
Já jsem se do týmu dostala díky hlasování v nebelvírské zasedačce, kde se rozhodovalo mezi všemi adepty, co poslali přihlášku s ukázkou toho, co dokáží.
Pro mě byla B4 jeden z nejsilnějších zážitků na hradě. Měla jsem to štěstí na skvělý tým, ve kterém jsme si sedly a společná práce nás velmi bavila a spojila. Hodně jsem se tehdy naučila a jsem ráda, že jsem B4 mohla absolvovat.
Pokud jde o slabší stránky této soutěže, tak tou je podle mého názoru zcela jistě způsob bodování. Nelíbí se mi, že porotci musí rozdávat body na základě toho, které vypracování jim přijde nejslabší a které nejlepší. Chápu, že je to tak jednodušší, aby se tvůrci vyhnuli shodnému počtu bodů, nicméně v soutěžích, kde se nic neměří, ale hodnotí se kvalita a kreativita, je tento způsob velmi nešťastný.
Denní věštec: Bradavická čtyřka je jednou z mezikolejních soutěží, které vyžadují značné úsilí, nejen kreativitu, ale také technický um. Na jaký úkol či počin z vašeho vypracování jste byly nejvíce pyšné… co se vám povedlo ze všeho nejvíc a šplhly jste si tak u poroty, bylo něco takového?
Nerys Heliabel Ghostfieldová: Je to už dost dlouhý čas, ale jestli si dobře vzpomínám, největší radost jsem já osobně měla z klikací mapy. Tehdy jsem se s tím setkala poprvé a díky Lily Peterson jsem zjistila, o co vlastně jde a jak to používat. Během let jsme tuto dovednost pak v koleji užili mnohokrát, od jednorázových poděkování důležitým osobám, na loučící se projekty, na různé formy dárkobraní o Vánocích a Velikonocích. Je to jen osobní dojem, abych řekla pravdu, tak si už vlastně vůbec nevybavím, co na které výdobytky našich vypracování říkali porotci. – vraští čelo a přemýšlí – Nu opravdu, už prostě nevím. Velmi dobře si ale vzpomínám na pocit hrdosti, když se nám postupně dařilo do webových prezentací vkládat nové a zajímavější pojetí úkolu, že jsme jako tým s každým dalším úkolem trochu povyrostly i v dovednostech.
Na co si jsem taky docela hrdá, je hudební šifra, kterou jsme jako tým použily v jednom z pozdějších vypracování. A vůbec, jsem hrdá na vše, co jsme dokázaly, co nás nakonec hodně stmelilo a čím jsme byly v týmu jedinečné. Každá z nás totiž uměla něco, co celek doplnilo. I proto, věřím, jsme to vše ustály a odvedly skvělou práci. – usměje se –
Denní věštec: Jak se díváte na váš ročník B4 v porovnání s ostatními ročníky? Bylo tento ročník něco speciálního, něco, co bylo třeba jinak než v předešlých ročnících? Pamatujete si, jak jste se ocitli v týmu, chtěli jste nebo jste byli „nenápadně“ donuceni?
Jean Molliacová: Když zapátrám hluboko ve svých vzpomínkách, „můj“ ročník B4 byl opravdu vzrušující. Zmijozelský tým byl toho roku ryze dámský. Spolupráce byla skvělá a velice intenzivní, což bylo dobře, protože úkoly byly opravdu náročné. Byla jsem moc ráda, že jsem se do týmu dostala, byla to pro mě čest. Také pro mě bylo velkou výzvou zúčastnit se týmového klání poté, co jsem prošla Sedmibojem. Ten byl oproti B4 naprosto individualistický. Každá taková soutěž jedince otestuje jiným způsobem a z každé si odnese jiné cenné zkušenosti.
Máte za to, že jsme u konce? Ale kdepak! Teď přijde ještě nakonec malý rozhovor s organizátorkou ročníku 2013, Larrie Larstonovou… se kterou jsme naťukly téma účasti a organizace Bradavické čtyřky.
Denní Věštec: Co sis užila více? Samotné zápolení v B4, nebo právě tu organizaci?
Larrie Larstonová: Porovnávat zkušenost s účastí ve Čtyřce a její organizací je složité. S týmem jsme se účastnily v roce 2009, další ročník pak probíhal až v roce 2013. Panovaly úplně odlišné podmínky, hogwartská doba, samozřejmě jsem se za tu dobu změnila i já, navíc ty role jsou o něčem jiném.
Obecně ale platí, že obojí má svoje kouzlo. Na straně soutěžícího jste semknutí v pevně stanoveném (a často docela snovém) týmu, napjatí neznalostí nadcházejícího, pod tlakem zápolení a zodpovědnosti za reprezentování koleje, které vás hecují k překonávání sebe samých. Čtyřka je oproti Sedmiboji boží právě tou týmovostí, těžíte z nápadů ostatních, koukáte jim do hlavy i do kuchyně, máte se o koho opřít.
Na straně organizace si tým kreativců tvoříte sami, často i průběžně podle toho, co je zrovna třeba, je to více tvárné, v průběhu klání proměnlivé a více podle vás. Překvapovat můžete spíše sami sebe v tom, co vymyslíte, a napjatí jste spíše v tom, jak to hrad přijme. Cítíte tlak tradice a zodpovědnosti a nechcete to podělat, protože k ní máte úctu (teda snad. – usměje se –).
Užila jsem si obojí, každé svým způsobem. A každé bylo jinak stresující a mělo jiné skvrny.
Denní věštec: Myslíš, že ti právě účast ve 3. ročníku popostrčila v organizaci toho 4. ročníku? Bylo tam něco, co ti ukázalo, jak ano a jak ne?
Larrie Larstonová: Myslím, že kdykoli jste něčeho součástí, ať už jako publikum, nebo soutěžící, snadno vidíte, co je špatně, a říkáte si, že byste to zvládli lépe. Samozřejmě jsem si to myslela i já. Do jisté míry je to na místě. Jste cílovou skupinou něčího díla, máte ten nezaměnitelný zážitek, jaké to pro vás bylo, co bylo super a co naopak hrozné. Jste ten nejpovolanější posuzovatel. Je dobře tuhle znalost využít, protože se tak klání furt vylepšuje.
Ale dopředu je potřeba se smířit s tím, že s trochou štěstí možná uděláte krok vpřed, ale po cestě nasekáte vlastní chyby, které zas vytočí letošní účastníky, a ti zas za dva roky přijdou s tím, že je napraví. A tak stále dokola. Je to normální a je to dobře. Kdybych klání měla pořádat dnes, těžila bych z té kolektivní zkušenosti mnohem víc (nestavěla jen na té vlastní a svého nejbližšího okolí). Ptala bych se posledních účastníků a diváků, jaké pro ně tehdy klání bylo, co nefungovalo a co udělat jinak, a co bylo super a stavět na tom dál. Samozřejmě pokud si to ještě pamatují – já už si toho třeba teď z roku 2013 moc nevybavím. – směje se – Ročník 2009 měl organizačně chabý dojezd, pro Havraspár skončil poněkud ukřivděně a celkově na hradě spíš vyhroceně, ošklivou roztržkou na úvodní listině, která po sobě zanechala pachuť. Nebyl tehdy vymáhaný zadaný formát úkolů, nebyla jasná kritéria hodnocení, úlohy nebyly hodnocené včas a porota se ve výsledku úplně rozpadla, takže vše pak musel rozseknout jediný člověk. Rok 2011 se potom raději vynechal, tak jako na delší dobu zimní mezikolejní soutěže typu tvorba Muzea nebo Ročenek, kdy to s rivalitou a atmosférou nebylo o nic lepší.
Ke Čtyřce mám ale moc hezký vztah, právě vlivem její týmovosti, takže když po dalších dvou letech už byly vody uklidněné, přišlo mi líto tu tradici dál nechávat upadat v zapomnění. Chtěla jsem, aby dostala ještě šanci. Aby především měla jasná pravidla, jasná kritéria hodnocení, bylo pohlídané fungování poroty. Prostě aby šlapaly ty základní provozní složky. Je zbytečné a snadné lidi naštvat, když tenhle základ nefunguje. Vymýšlení zábavných serepetiček a omáčky kolem už pak bylo spíš nad rámec za odměnu.
Denní věštec: Měla jsi někoho jako organizátorka k ruce?
Larrie Larstonová: Rozhodně. Za takhle velkými kláními nikdy nestojí jeden člověk. I kdyby měl k sobě lidi „jen“ na konzultace, porady, blicí kýbl na ventilování frustrací, a tak dále, je to pořád celý podpůrný systém. V roce 2013 jsme tvořili v týmu lidí, kteří rozebírali nápady a vymýšleli bonbonky pro zpestření, navrhovali a šili rekvizity, měli jsme testovací oběti na porozumění a rozstřílení zadání, katy na oponenturu struktury a pravidel klání… A pak samozřejmě řadu nevyžádaných poradců, kteří jsou ale mnohdy dost užiteční a upozorňují na průšvihy, ještě než stihnou nabobtnat. Nechci zmiňovat konkrétně, protože už je to dlouho a na někoho bych určitě zapomněla, to by mi bylo líto. Rozhodně je ale nutné vyzdvihnout práci čarotvorce Ronalda Holmse Williamse, který navrhl, postavil a držel v chodu všechny kulisy a úzce se mnou řešil a rozvíjel všechny aspekty klání. Jeho odkaz přežívá i v podobě letošního ročníku.
Denní věštec: Představili jste tenkrát něco nového oproti předešlým 3 ročníkům?
Larrie Larstonová: Snad se pamětníci shodnou na tom, že se tehdy povedlo udržet ten základní provoz klání ve funkčním chodu. Byla specifikovaná nová pravidla a způsob hodnocení, nastaven přesnější rámec celého turnaje. Hodnotilo se včas a ve čtyřech.
Z těch milých novinek se nám povedlo poodhalit legendy, jimiž je Čtyřka opředená, a magii hradních korouhví, která vůbec povolává Čtyřku v konání. A samozřejmě, přivábili jsme tehdy poprvé bájnou Čtveračku Edeltrůdu, která svými šprými, maringotkou a rozvernostmi přispěla atmosféře. Jsem moc ráda, že se nechala přilákat i letos. A držím madame Eloise i všem zúčastněným všechny své zbývající palce.– usměje se –
Bradavická čtyřka 2013 už dávno napsala svůj děj, pokud už jste dočetli až sem, nechte minulost minulostí a hleďte si přítomnosti a budoucnosti, dějiny Bradavické čtyřky 2020 se právě píšou. Pokud máte jakékoliv zajímavé materiály, další zajímavé články či vypracování, ať už celá, nebo střípky, nebojte se s námi o ně podělit v komentářích, budu jen ráda.
Pro Denní věštec
Lilien Emity Meissed