Rubrika: Zajímavosti

„Hej ty tam, pojď sem!“

„Hej ty tam, pojď sem ;)!“

Vidíte ten rozdíl mezi těmito dvěma větami? Čím to asi bude. No tím ksichtíkem. Vaše autorka vám opět přináší zajímavý článek. Tentokrát o ksichtících.

V minulých dílech jste se pravidelně dozvídali, jaké (a jak mocné) artefakty vlastní význační veřejní činitelé našeho kouzelnického světa. Nyní si také povíme něco o jejich vzniku.

Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že dnes budeme dělat MOJITO. Začínáme!

Občas uvidíte studenty něco jíst. Myslíte si, že jde jen o pouhé fazolky? Nebo neškodné jídlo?? Čtěte dál a dozvíte se, co tady vlastně je.

Horká voda a zelené lístky – tak to je zjednodušeně čaj. Podle legendy objevil zákonitosti čaje císař Šen Nung už v roce 2737 př. Kr., když mu vítr sfoukl do misky horké vody jeden lístek z keře čajovníku. Jaký to pěkný a něžný začátek pro nápoj, jehož esence je popisována jako něco magického a duchovního. I když se v Evropě na zelený čaj pohlíží jako na jev moderní doby, ve skutečnosti je nejstarším čajem světa. Dokonce se z něj vyvinul i černý čaj – jako výsledek čínského experimentování s postupy na výrobu čaje. Zpočátku sloužil čaj v první řadě jako lék. Trvalo několik století, než se přišlo na všechny další možnosti, které tento nápoj nabízí. Myšlenka, že je možné si čaj jen tak vychutnávat, se objevila teprve kolem roku 400 př. Kr. Tehdy se prosadil zvyk nabízet čaj hostům na uvítanou.

Vypít sklenky sektu na znamení přátelství je naprosto běžné. Není na tom nic divného, ale vy chcete právě navázané přátelství uchovat a přetvořit v pevný vztah. Když měsíc dorůstá, ve čtvrek v den Jupitera, který přináší úspěch, v deset hodin dopoledne nebo v pět hodin odpoledne si zakoupíte láhev sektu. Doma si připravíte pruh bílého papíru asi deset centimetrů široký a třicet centimetrů dlouhý. Na papír napište přání. Např. Nechť ke mně (jméno dotyčného) pojme maximální sympatie a uzavře se mnou trvalé přátelství. Toto si přeji já… Přání zformulujte podle svých představ, ale nezapomeňte se podepsat celým jménem.

Aneb kluci s holkama, holky s holkama, kluci s klukama…a ptáci s benzínovými čerpadly.

A je tu korespondence s tetičkou Erikou. Již potřetí, dámy a pánové. Posaďte se (ne do květináče, pane profesore Kilahime), uvařte si kávu, pošlete Jocelynn pro popcorn a začněte číst. Zcela normální, viďte? Začneme dopisem, který jsem jim já, babička napsala. Pokud nevíte o co jde, přečtěte si nejprve pilotní dopis, abyste se dostali do…nálady.

Pred nedávnom som poslala do Denného proroka (Denní věštec) článok o nepriechodnej podzemnej chodbe z Prasiniek do súkromných priestorov nášho hradu. Myslím, že článok ešte nebol publikovaný, ale zdá sa, že k povolaným sa už echo dostalo… a dokonca už zjednali nápravu.

Alebo som len náhodou vystihla čas tesne pred dokončením chodby? Bola zavalená dočasne? Či azda som len ja v tej tme nenašla správny smer? To je nepravdepodobné, veď chodba nemá žiadne obočky…

Ťažko povedať čo sa valstne stalo. No jedno je isté. V súčasnosti už chodba funguje ako má.

Popod pozemky Hogwartskej školy a jej okolia sa ťahá množstvo tajných i menej tajných chodieb. O tom vie hádam každý. Niektoré nesú pri vchode nápis, kam by nás mali doviesť, iné sú ukryté a len zasvätený tuší, kde hľadať vchod, ako ho otvoriť, či, keď už nájde spôsob i odvahu a vkročí dnu, kam asi ho táto chodba zavedie.

No dnes budem hovoriť o inej chodbe.

Vesnické čáry, magie, kacířství a satanismus zrodily víru v čarodějnice. Během asi 250 let, počínaje 15. stoletím, bylo po celé Evropě posláno na smrt pro údajné čarodějnictví odhadem kolem 150 000 – 200 000 lidí.

Autor: Amy Joyce Parkerová

Ti z nás, kteří jsou občas nemocní, se dočasně změní v „mumii“ ovázanou obvazy. Nejedná se ale o skutečné mumie jako je například ta, kterou si pan ředitel přivedl až z Egypta. Říkáte si, že by možná bylo fajn takovou pravou mumii mít také? Potom následujte receptu, jež používali již staří Egyptané.

Autor článku: Sofie z Arkádie