Minulý týden jste se mohli zúčastnit naší speciální soutěže na téma Halloween a jistě už všichni netrpělivě čekáte na její výsledky. Kolikpak soutěžících se zapojilo do klání o báječné ceny? Jak se poprali s nelehkými úkoly? Co si kdo odnese za výhru? Pojďme se na to společně podívat.
Novinařina. Některé postavičky, které prošly hradem, jí zasvětily celý svůj kouzelnický život. Zanechte chvíli dlabání té nejstrašidelnější dýně a pojďte s námi věnovat vzpomínku několika výjimečným, kteří v minulosti trůnili na šéfredaktorském křesle některého z kouzelnických periodik.
Plán byl podle šéfredaktorčina úkolníčku jasný (mimochodem nic bych nedala za to, že tu úhlednou precizní tabulku do něj narýsovala jedna z jejích zástupkyň). Součástí halloweenského speciálu bude jeden článek o bývalých slavných šéfredaktorech, který dodá zatím neznámá osoba do soboty 27. 10. Plán selhal přesně ve chvíli, kdy jsem se tou neznámou stala já. Samozřejmě, že ne časově! Nechat mě bez kontroly zahrabat se do hradních archivů končí totiž vždycky katastrofou. A tak jsou články dva. Při zachování původního plánu bychom totiž v příštím halloweenském speciálu se slzou v oku vzpomínali na ty, kteří se po jednom historickém článku už nikdy neodhodlali otevřít Denního věštce. Přátelé, vítejte u pokračování článku o slavných šéfredaktorech!
Halloween je za dveřmi, je tudíž nasnadě se zamyslet nad tím, jaké možnosti máme, když jej na hradě chceme oslavit. Je však otázkou, zda i po letech mají Halloweenské taškařiny co dát obyvatelům hradu, kteří na hradě den co den tráví už mnoho let. Je Halloween svátkem jen pro první ročníky?
Ať už vnímáte Halloween v jeho pravém slova smyslu, nebo jste spíše zastánci naší české dušičkové varianty, jistě se se mnou shodnete, že k tomuto času patří vše nadpřirozené, strašidelné a tajemné. Oslavy Halloweenu v Azkabanu mě od začátku zajímaly, protože se domnívám, že krom Chroptící chýše, hřbitova v Godrikově Dole a pokojů některých studentů sotva existuje místo, které by bylo pro Halloween či Dušičky lepšími kulisami než Azkaban. Chcete-li se do těchto kulis vypravit se mnou, čtěte dále!
Už jste někdy od svých spolužáků zaslechli řeči typu: „Tyjo, ta si na nás zase vymyslela věc.“? Nebo jste byli svědky nějakých obludných praktik, které naši profesoři při svých hodinách používají? Že ne? Tak to jste mezi těmi šťastnými! Ale my to víme! Denní věštec to vypátral!
Běžně je při pobíhání chodbami nevnímáme, pokud jimi zrovna omylem neprojdeme. Jsou součástí našeho hradu od nepaměti a spjati s ním tak silně, že ani jejich vlastní smrt je nedonutila školní pozemky opustit. Narážíme na ně denně, ať už v kolejních místnostech, ve Velké síni či v kronice naší školy. Duchové.
Za časů dávných a temných povstal neohrožený hrdina, který bojoval za dobro a za kvalitní brky. Byl to on, Herkules! Teda… Denní věštec! Denní věštec tu máme od 6. 2. 2005. Jeho začátky nebyly vůbec jednoduché…
Všichni víme, jak důležitou úlohu Ministerstvo kouzel v našich životech sehrává. Tentokrát se však nebudeme zaměřovat na jejich úspěchy, nýbrž na děsivá tajemství, která se Ministerstvo zdráhá odhalit!
Halloween se blíží a s ním i kazy a bolesti zubů ze všech těch sladkostí, které si vykoledujeme. Co dobrého na zub si pro nás ale připraví skřítci? Máme se na co těšit… nebo se máme čeho bát?
I stalo se jednoho dne, že šéfredaktorka Denního věštce, Niane z Libelusie, přišla s nápadem vzít svou divokou redakci do Zapovězeného lesa. Jak se dalo čekat, byla to výprava plná děsu, hrůzy a nečekaných překvapení!
Znáte strašidlo Protivu či máte strach z Krvavého Barona? A jak na vás působí taková strašidelná esa jako jsou Bílá paní, Barbucha, hastrmani, hejkalové či nejrůznější čerti? Všechno jsou to bytosti, jež straší i obyčejné mudly. Jaké bytosti nedají spát nám kouzelníkům? Máte-li dostatek odvahy, pak čtěte dál.
Prázdniny se nachylují ke svému závěru. Přede mnou je už jen několik málo volných dní než začne škola, a já si je hodlám užít naplno. Proto neváhám ani minutu, když se mi nabízí možnost odcestovat pomocí magického přenášedla, tentokrát k Merlinovu moři, pro mě naprosto neznámého místa. Ani se nezdržuju jeho hledáním na mapě. Natáhnu si na sebe plavky a šortky, nos si namažu opalovacím krémem, popadnu klobouk a sluneční brýle a vyrážím vstříc poslednímu prázdninovému dobrodružství.
Houpání lodě. Mořská nemoc. A také neomalení piráti, přepadávání lodí a drsná mluva. To vše se mi honilo hlavou, když jsem přemýšlela o zájezdu do Atlantského oceánu. Na jednu stranu jsem se malinko bála, na druhou stranu jsem se těšila na divoké a netradiční dobrodružství. Takže: hurá za piráty!
Co se vám vybaví, když se řekne Japonsko? Mně zvláštní malované písmo, netradiční architektura, starodávná božstva a zápasy sumo. Dnes se chystám navštívit tuto zemi, takže pokud máte čas a chuť, můžete jet se mnou.
