Jsou to opravdu divné časy, když se pořádá výprava do lesa na základě informací z knihy Zlatoslava Lockharta. Mysleme si o slavném absolventovi Havraspáru, co chceme, ale jedno mu musíme nechat. Dokázal si najít věrohodné zdroje. Přestože si na ně sedal.

Kdysi jsem někde četla, že nepředvídatelné události jsou pro náš život nesmírně důležité. A musím souhlasit s tím, že kdyby vždy šlo všechno podle plánů a představ, asi by na tom našem světě byla trošku nuda a upadli bychom do neskutečného stereotypu. Famfrpálové zápasy jsou někdy ale stresující samy o sobě. Velkou roli hraje štěstí, taky záleží, kdo se objeví ze soupeřova týmu, jak všechno půjde a na jak dlouho to vlastně bude – to už je mnoho proměnných. Někdy se ale přidají proměnné další, absolutně nečekané, a tak vzniká jev, který jsem si nazvala jako „zápasové trauma“.

Žijeme v uspěchané době, která na nás klade nemalé nároky. Jak však v takové společnosti žít a nezbláznit se z tlaku, který na nás působí ze všech stran? Jak rozpoznávat informace, které nám škodí a jak se v jejich množství neztratit?

Druhá polovina je tu!

Hradní novinařina zažívá velmi aktivní roky napříč periodiky. Přehršel vydávaných článků, neskutečné množství projektů a práce, která nemusí být na první pohled viditelná. V jednotlivých redakcích je velké množství osob, které se podílejí na tom, aby časopis fungoval co nejlépe. Každoročně jsou za uplynulý rok nominováni šéfredaktory a následně prostřednictvím hlasů na UNC slavnosti oceněni ti nejkreativnější, nejaktivnější, nejvýraznější, nejsympatičtější…

Včerejší den se ničím nelišil od ostatních. Ve Velké síni se ještě tu a tam povalovala tříska z přetahování o koště slečny Amandy se zběsilým hafoněm, jídla na stolech aby pohledal a několik studentů hladově trávilo čas nad novými úkoly, aby se vyvarovali psaní na poslední chvíli v termínovou neděli. Kdyby tímto způsobem však den pokračoval, tento článek by neexistoval…

Začátek února se zpravidla nese ve znamení registrace, zařazování a začátku nového školního roku. Jak probíhalo letošní rozřazování nově registrovaných do jejich kolejí? Jaká kolej přivítala nejvíce nových tváří?

Na hradě se stále něco děje, ne vždy to ovšem jsou pozitivní a příjemné události. Nedávno se slavil Letecký den, oslavy však vzhledem k nečekanému dění skončily předčasně. Počasí se doslova zbláznilo a v průběhu dne zrudly mazlíčkům oči. Navíc se začali velmi neklidně vrtět. Redaktoři Denního věštce pátrali po možných příčinách nastalého chaosu. Co přesně se na hradě odehrálo? Kdo za tím stojí? Máme se bát?

Kolejní ředitelka, profesorka, tvůrkyně, famfrpálová nadšenkyně, ale především člověk, který se nebojí přiznat, že někdy nestíhá, že o sobě někdy pochybuje, a přesto jde dál. V rozhovoru, který se z očekávaného odpoledního posezení protáhl na dvouměsíční výslech, se madam NiC rozpovídala o redakcích, tvoření, ideálním dni bez povinností i o tom, proč je lepší něco zkusit a zjistit, že to nebylo pro nás, než celý život litovat, že jsme to nikdy nezkusili.

Valentýn, ach, ten lásky čas. Čas romantických párů, polibků pod nerozkvetlou třešní, čokolády v akci, květin ze supermarketu a tak dále a tak dále. Podívejme se spolu ale na ty páry, co by byly skvělé páry, jen kdyby jim jejich autor dal příležitost…

Nedávno se ve velkém stylu vrátila po dlouhé pauze na hrad a hned první školní rok vyhrála ziskem 11 995 bodů titul Snaživce roku. Jak k tomu došlo a jak se jí ve škole líbí? Pozvání k rozhovoru přijala Dors Venabili. 

Konce jsou kouzelné. Uzavírají jednu kapitolu a začíná se díky nim psát nová. Každý si ji může psát tak trošku po svém, změnit, co ho tížilo, napravit, co se nepovedlo, zaměřit se na to, co ho zajímá. Ovšem nikdy, ale opravdu nikdy, není dobré na prožité zapomínat. A tak než svou plnou pozornost budeme věnovat nadcházejícímu školnímu roku, který už netrpělivě klepe na dveře, pojďme si zrekapitulovat Závěrečnou slavnost roku Zima 2026.

Amerického Grinche vystřídala česká nostalgie a my jsme mohli pozorovat vánoční příběhy několika rodin, včetně té nejslavnější – Josefa, Marie a malého Ježíška. Čím byla tato soutěž jiná a jak si vedli poutníci v městečku pod kostelíčkem? Čtěte naše malé zimní ohlédnutí!

Do třetice dobrého i zlého, říká se. Pojďme si tedy společně potřetí připomenout, co se dělo na hradě v první polovině roku 2025. Na co všechno už jsme mezitím stihli zapomenout?

Téměř každý školní rok se profesorské řady rozšíří o nové vyučující. Letos mezi nimi se dvěma předměty nechyběla ani dlouholetá zaměstnankyně hradu, mrzimorská absolventka a snaživkyně Kim Sarah Reevesová. Jak si na novou roli zvykla? Co ji na učení baví a co naopak ne? A jaké má plány do budoucna? To vše se dozvíte v tomto rozhovoru!