Bradavice jsou místem magie, kouzel a občas i srážkou s realitou trapnosti. Naše redakce se vydala mezi studenty a sesbírala ty nejhorší (a bolestivě trapné) pokusy o romantické sblížení.
Mluvíme-li o Fialkách, nerozumíme tím po mudlovsku ta smrdutá malá kvítka, nýbrž fialové, potažmo hnědé, zkrátka nestudentské osazenstvo hradu. „A kolik jich je?!“ ptal se Dudley a my známe odpověď a taky víme, odkud jsou, zda jsou stále mezi živými aktivními a také spoustu dalších zajímavostí. Pojďte se s námi vydat po stopách těch, kteří opustili svá školní léta!
Dne 26. 3. se ve večerních hodinách mrzimorští studenti domluvili, že obdaří svou ctěnou návštěvou jednoho z lazarů na ošetřovně. To by však nebyli jezevci, kdyby přišli s prázdnou. Inspektorce výuky donesli rovnou celou hromadu vajec a rozhodli se ji potěšit i chytlavou písničkou. Nakonec došlo i na tanec, do kterého byli zapojeni rovněž modří přihlížející.
Zatímco běžný pondělní večer obvykle slibuje studium v knihovně nebo tiché pojídání večeře, tentokrát se Velká síň proměnila v dějiště rituálního šílenství. Magická nerovnováha dohnala ve večerních hodinách 9. března 2026 studenty modré koleje k činům, které hraničí s akrobacií i naprostou ztrátou soudnosti.
Z nebelvírské věže, kde dobrej výběr mají, zdá se. Přišla do věštecké redakce a odvedla moře práce. Píše, kreslí, hlásá, je to naše spása. Tváří se tak roztomile, zvlášť když s něčím novým přijde. V redakci máme kočku, máme ji rádi, jsme s ní velcí kamarádi. Od tý doby co ji známe, kočičí gify posíláme. Za chat nejmíň pětkrát se kočka objeví nám. Pak nic jiného neděláme, než že trefné reakce hledáme. Ráda nové články píše anebo kreslí si. Jen Merlin ví, kde tu energii bere a další práci hledá si. Ou!
Jsou to opravdu divné časy, když se pořádá výprava do lesa na základě informací z knihy Zlatoslava Lockharta. Mysleme si o slavném absolventovi Havraspáru, co chceme, ale jedno mu musíme nechat. Dokázal si najít věrohodné zdroje. Přestože si na ně sedal.
Kdysi jsem někde četla, že nepředvídatelné události jsou pro náš život nesmírně důležité. A musím souhlasit s tím, že kdyby vždy šlo všechno podle plánů a představ, asi by na tom našem světě byla trošku nuda a upadli bychom do neskutečného stereotypu. Famfrpálové zápasy jsou někdy ale stresující samy o sobě. Velkou roli hraje štěstí, taky záleží, kdo se objeví ze soupeřova týmu, jak všechno půjde a na jak dlouho to vlastně bude – to už je mnoho proměnných. Někdy se ale přidají proměnné další, absolutně nečekané, a tak vzniká jev, který jsem si nazvala jako „zápasové trauma“.