Z nebelvírské věže, kde dobrej výběr mají, zdá se. Přišla do věštecké redakce a odvedla moře práce. Píše, kreslí, hlásá, je to naše spása. Tváří se tak roztomile, zvlášť když s něčím novým přijde. V redakci máme kočku, máme ji rádi, jsme s ní velcí kamarádi. Od tý doby co ji známe, kočičí gify posíláme. Za chat nejmíň pětkrát se kočka objeví nám. Pak nic jiného neděláme, než že trefné reakce hledáme. Ráda nové články píše anebo kreslí si. Jen Merlin ví, kde tu energii bere a další práci hledá si. Ou!
Po delší době jsem si zase měla možnost popovídat s jednou ze členek věštecké redakce a jsem ráda, že se o ní budete moci něco více dozvědět i vy. Rebeccu Werde jsem zaznamenala už jako malého prváčka, neboť jsme ze stejné registrace a dokonce jsme současně zastávaly prefektský post, poprvé jsme však více do kontaktu přišly až relativně nedávno po jednom mém hodnocení její soutěže, slovo dalo slovo a postupně se Reb a Becky, jak jí někteří v redakci říkají (budeme dělat, že vůbec netuším proč a že s tím nemám nic společného), stala věšteckou grafickou oporou, redaktorskou posilou a zástupkyní.
Denní věštec: Krásný den vám přeji slečno Rebecco – usměje se na slečnu a podá jí ruku –. Sluníčko svítí, jaro se pomalu probouzí, jak se cítíte po zimě? Těšíte se už na teplejší a slunečnější počasí? – nalije oběma šálky kávy a mávnutím hůlky se zjeví na stole i trochu ovoce –
Rebecca Werde: Krásný den i vám, slečno Mandy. Cítím se, jako kdybych se právě probouzela ze zimního spánku – usrkne kávy – Moc dobrá! – usměje se – Sluníčko mě po zimě vždy nabudí pozitivní energií. Přišlo mi, že letošní zima byla obzvláště dlouhá… o to víc se potom člověk těší z přicházejícího jara, viďte?
Denní věštec: Vidíte, tak to mě přišla letos zima docela krátká, nic jsem nestihla a už je tu jaro! – pokrčí rameny – Ale cítím to jinak stejně jako vy. – hledá podklady a nachystá si pergameny – Slečno Becky, vy jste se dostala do Denního věštce úplně původně jako grafická síla. A mě by tuze zajímalo, jak jste se vlastně ke kreslení a grafice dostala?
Rebecca Werde: S grafikou, nebo alespoň s prvními pokusy, jsem začala asi před třinácti lety. Tehdy byla hodně populární hra Howrse, někteří čtenáři ji budou určitě znát. I přesto, že hra se točila primárně okolo koní, byla možnost se tam projevit i graficky. Zkoušela jsem tehdy kreslit myší, no samozřejmě se mi nedařilo. Později mi rodiče koupili první grafický tablet, byla to taková deska a k ní pero. To se připojilo k počítači a pomocí toho jste ovládala kurzor. Jenže takové tablety nemají displej a proto začátky byly velmi náročné. Zhruba po roce snažení jsem své pokusy vzdala a vrátila se k občasnému kreslení na papír. Když jsem si pořídila iPad, chtěla jsem ho využít hlavně na studium… ale kreslení na něm bylo daleko jednodušší, než jsem si ho pamatovala. Jenže jsem nevěděla, co kreslit… a pak jsem si vzpomněla na hog, ze kterého jsem se v roce 2016 smazala. Požádala jsem tedy o obnovení postavy a začala ne sice od nuly, ale nebyla jsem od ní daleko.
Denní věštec: Tak to už jste ušla dlouhou cestu! – napije se kávy a přikyvuje hlavou – Jsme rádi, že jste si na hrad vzpomněla, každopádně zmiňujete kreslení v ruce. – přemýšlí – Mám dojem, že vás jsem v ruce kreslit snad ani neviděla. Vezmete si do ruky občas ještě i tužku a papír, nebo jste na to už úplně zanevřela?
Rebecca Werde: Nezanevřela, ovšem na hog kreslím digitálně radši. I proto, že tablet tahám všude s sebou, ono brát si všude pastelky nebo vodovky není nejpraktičtější. – zasměje se –
Denní věštec: No jasně – plnou výbavu! Do brašny sbalit i voskovky a tempery a pak to vytáhnout někde v tramvaji. – zazubí se a představí si ty pohledy zúčastněných – Učíte se s tabletem a v oblasti grafiky stále nové věci nebo vycházíte z toho, co už umíte? Vidíte u sebe progres a zdokonalování se?
Rebecca Werde: Určitě vidím progres a mám ještě spoustu prostoru na zlepšení. Nejvíce to vidím u navrhování oděvů, tam vidím posun s každým kouskem. A ostatně tam bych i ráda svůj progres směřovala. Já se nejlépe učím za pochodu, dříve jsem například odmítala kreslení ohně, no a podívejte se teď na mazlíčky. To samé s domečky – spiklenecky mrkne –
Denní věštec: Domečky vám jdou jsem slyšela – nenápadně se usměje – a mazlíčci jsou kouzelní, leč bych byla ráda, kdyby už se celá situace uklidnila a vyřešila. – zasměje se – Nahráváte mi každopádně trošku na smeč, neboť právě k návrhářině směřuje má další otázka. Jak jste se k navrhování dostala? A říkáte, že tam chcete směřovat svůj progres – jak konkrétně? Co byste si zkusila ráda navrhnout, na co se můžeme těšit? – vyzvídá –
Rebecca Werde: Já mám nejlepší a nejkreativnejší nápady většinou dosti spontánní. Například Ao Daí, které bylo původně jen do soutěže, kterou jste vypsala k článku o asijské kolekci madam Niam. Takže si asi nedávám konkrétní cíle, ani nemám vize, protože ke mně většinou přijdou úplnou náhodou. Občas se mi stává, že i ve spánku.
Denní věštec: Ve spánku? Takže inspiraci nehledáte, inspirace si hledá vás? To jste asi šťastný člověk! – zubí se –
Rebecca Werde: Sama se občas divím, ale dokonce jsem díky snu vymyslela jak zpracovat část své bakalářské práce! – pokrčí rameny –
Denní věštec: Vaše sny bych asi chtěla mít. – vezme si jablíčko – Vy jste sice v Denním věštci začala jako grafik, ale pak jste se odhodlala i k psaní. Bylo pro vás náročné se k tomu rozhoupat? Co vás k tomu vedlo? Zároveň jste za své psaní byla odměněna nedávno titulem Debutant roku 2025, co pro vás toto ocenění znamená?
Rebecca Werde: Takové rozhodnutí přišlo samo, protože jsem se chtěla více zapojit v redakci, ve které jsem se cítila moc dobře. I váš přístup byl pro mne moc důležitý, nikdy jsem se necítila, že bych byla na obtíž a obzvlášť v začátcích jste mě nejvíc motivovala. Titul Debutant roku je pro mě znamením, že mám pokračovat ve svém psaní, že mé články mají své publikum a očividně ho i baví. Neuvěřitelně si tohoto ocenění vážím a dodalo mi snad ještě více elánu.
Denní věštec: To je od vás milé. – skrývá zarudlé tváře – Postupně, leč poměrně rychle, jste se vypracovala až na post zástupkyně šéfredaktora – tedy jedné z mých dvou pravých ruk. Prozradíte čtenářům, v čem vaše práce spočívá? Je to jen formalita, nebo přece jen děláte víc než řadový člen redakce?
Rebecca Werde: Lepší mít dvě ruce pravé, než levé, viďte? Má práce spočívá vlastně v obou redakcích ve kterých jako zástupce působím, v ulehčení náročné práce šéfredaktorek. Když se podívám jen na Věštce, tak tam pomáhám s vydáváním článků, korekturami, reklamami a zkrátka se vším, co je aktuálně potřeba. Asi to není nějaká časově náročná činnost, proto bych nerada říkala, že dělám něco víc, než ostatní, neboť jen oni vědí kolik novinařině věnují času. Spíš je třeba být po ruce a komunikovat.
Denní věštec: Záleží, jestli jste pravák nebo levák – poškrábe se na čele a upije kávy –. A liší se zastupování v hradním a kolejním periodiku?
Rebecca Werde: Příliš se takové zástupcování neliší, i když by se nějaké rozdíly určitě našly, náplň práce je v zásadě stejná.
Denní věštec: Co ale určitě byl rozdíl, byla role šéfredaktorky, kterou jste si taky mohla vyzkoušet. – listuje podklady – Jak se vám líbilo mít pod sebou celou redakci, mít možnost ji nějakým směrem směřovat? Byla to pro vás přínosná zkušenost?
Rebecca Werde: Zkušenost to byla velice přínosná i pro mé zástupcování. Měla jsem pod sebou skvělou redakci, která mi ve všem pomáhala po mém příchodu. Já jsem totiž nebyla součástí redakce více jak 10 let a admin jsem si skoro vůbec nepamatovala. Ale vše jsem se naučila za pochodu. Je to ale role časově náročná, proto nevím jestli by mé kroky v budoucnu mířily tímto směrem, ovšem kdyby byla příležitost… kdo ví, třeba jednou… – pokrčí rameny, – ale baví mě být ve vedení časopisu, jako zástupkyně jsem moc spokojená.
Denní věštec: – přikyvuje – Když člověk chce, dokáže se naučit všechno. Předávala jste redakci slečně Princess s klidným srdcem? – uzobne hrušku a zvídavě kouká po slečně –
Rebecca Werde: S naprosto klidným srdcem, věděla jsem, že redakci předávám do dobrých tlapek. A nemýlila jsem se – časopis doslova kvete! Je moc šikovná a šéfredaktorování jí sedlo jako pr… – zastaví se – Zkrátka jí to sedlo!
Denní věštec: – vykulí oči – Ehm, no, to mě těší. Každopádně dostáváme se k vašemu aktuálnímu zájmu, a tím je post prefektky nebelvírské koleje. Tento post nezastáváte poprvé, už jste si ho pokoušela osm let zpátky. – nakoukne do chytrých pergamenů, aby si ověřila správnost informace – Jak moc se od té doby změnila kolej? A jak moc jste se vlastně v té péčkovské roli změnila vy?
Rebecca Werde: Fuha… – odmlčí se a přemýšlí – Hlavním zásadním rozdílem je asi Discord. Ten jsme dříve vůbec nevyužívali, měli jsme Skype, ale neprobíhala tam primární konverzace. Samozřejmě se změnilo i vedení, moji kolegové a s tím i jakýsi systém a rozdělení jednotlivých rolí. Abych pravdu řekla, spoustu jsem toho už z tehdejšího fungování koleje zapomněla… – přemýšlí ještě intenzivněji – Teď mám ale na starosti trochu jiné úkoly, než dříve, za což jsem vlastně ráda.
Denní věštec: Ach ano, zlatý Skype. – zavzpomíná – Každopádně kdybyste si tedy měla teď vybrat jen jedno – prefekt nebo šéfredaktor. Co by to bylo a proč? Co si získalo vaši náklonnost více?
Rebecca Werde: Teda, to je zákeřná otázka! To asi nejde porovnat, on každý takový post má svoje výhody a nevýhody. Ale je pravda, že jsem opustila post šéfredaktora právě kvůli prefektování.
Denní věštec: Činy mluví za vás. – přikývne a lokne si kávy – Myslíte si, že jste pro kolej přínosnou prefektkou a že ji máte, co nabídnout? V čem si jste řekněme nejvíc nejistá v kramflecích?
Rebecca Werde: Myslím si, že jsem přínosná. Snažím se přicházet s originálními nápady a celkově trochu zpestřit kolejní dění. A v čem si nejsem jistá… – odmlčí se – Nerada lidi k něčemu nutím, nebo přemlouvám. Naštěstí jsem to nemusela doposud udělat a doufám, že ani nebudu muset.
Denní věštec: Teď už plně rozumím tomu, proč u vás vyhrává ten prefekt! – zazubí se – Co se vám vybaví, když se řekne Denní věštec slečno?
Rebecca Werde: Noviny! Překvapivě – zasměje se –
Denní věštec: Trefné. – zapíše si pohotově – Kdybyste měla na hradní novinařině možnost jednu věc – úplně jakoukoliv – vylepšit nebo změnit, co by to bylo?
Rebecca Werde: Vylepšit, nebo změnit asi nic. Ale přála bych si, aby čtenáři mohli vidět, kolik za chodem časopisu stojí práce a úsilí. Někdy je to o nervy, ale novinařina je má láska!
Denní věštec: – usměje se a jde hledat svoje nervy – Třeba právě článek pročítá někdo, kdo přemýšlí, že by se chtěl v novinařině angažovat. Co byste doporučila začínajícím grafikům nebo i pisatelům?
Rebecca Werde: Nebojte se toho! Všichni vás rádi v redakci přivítají s otevřenou náručí a minimálně za pokus nic nedáte.
Denní věštec: Jak vnímáte vzory slečno? – zamyslí se – Máte nějaké? Je podle vás vlastně důležité je mít nebo spíše inklinujete k názoru, že by si každý měl vyšlapávat svou vlastní cestu?
Rebecca Werde: Vzory jsou důležité, pomáhají nám se zlepšovat a vidět, kam naše snaha a píle může vést. Ale neměli bychom zapomínat na individuálnost a vzor brát pouze jako inspiraci, nikoliv ho kopírovat. Já osobně mám hned několik vzorů, například v návrhařině, asi tak jako skoro všichni, kteří se jí věnují, mám madam Niam. Moc mi pomáhá sledovat její práci a je mi velkou oporou, když jí s prosbou o názor či o pomoc kontaktuji. Ale snažím se pomalu vytvářet svůj osobitý styl. V novinařině mě zase inspirují mí kolegové z různých periodik. Nelze vybrat pouze jednoho redaktora, to je zkrátka nemožné!
Denní věštec: To zní moudře. – mrkne – Blížíme se opravdu mílovými kroky k závěru rozhovoru. Kdybyste si měla teď hned vybavit jednu nejmilejší vzpomínku z hradu, co se vám vybaví na mysli? – uculí se –
Rebecca Werde: Rozhodně mé letošní narozeniny. Obdržela jsem tolik krásných přání, že jsem ten den opakovaně brečela minimálně třikrát! Hrozně mě to dojalo… – začne zase natahovat –
Denní věštec: – usměje se na slečnu – Slečno Reb, říkala jsem si, že jako zástupkyně musíte docela dobře znát členy redakce – co kdybychom si zahrály takové kraťounké „kdo by spíš“? Znáte tu hru? Já se zeptám na otázku a vy odpovíte jméno člena redakce, který vám jako první přijde na mysli. Připravená?
Rebecca Werde: Připravená!
Denní věštec: Kdo by spíš měl tu nejlepší výmluvu, proč nedodal článek v deadlinu?
Rebecca Werde: Olivka
Denní věštec: Kdo by spíš dokázal napsat nejrychleji smysluplný článek?
Rebecca Werde: Tady si dovolím politickou odpověď, protože podle mě všichni stálí aktivní redaktoři
Denní věštec: Kdo by spíš vytáhl v redakci nějakou hradní perličku?
Rebecca Werde: Řekla bych že buď Týda, Eilonwy nebo slečna Ari. Asi v Havraspáru podávají vtipnou kaši!
Denní věštec: Kdo by spíš v redakci propovídal celou noc místo spánku?
Rebecca Werde: Vy.
Denní věštec: Na to mám moc ráda svůj spánek!
Rebecca Werde: A já asi taky, jsme na to skutečně expertky.
Denní věštec: Kdo by spíš šel do spolupracujícího článku?
Rebecca Werde: Nejspíš Aya, nebo Eilonwy.
Denní věštec: A jako poslední mě zajímá, kdo by podle vás spíš měl originální nápad na název článku nebo perex?
Rebecca Werde: Řekla bych, že Eilonwy. Odráží se to i na jejích blocích – usměje se –
Denní věštec: – musí se zasmát – Pravda, ty názvy bloků mě nejednou donutily je v adminu rozkliknout. Slečno! Každopádně vám moc děkuji za příjemné popovídání a jsem vděčná, že jsem se o vás mohla dozvědět zase něco nového a sdílet to i s našimi čtenáři. Ať se vám daří a užijte si pohodový školní rok. – usměje se a zvedá se od stolu –
Rebecca Werde: Já moc děkuji za nabídku rozhovoru, odpovídání na otázky mě moc bavilo! Ať se daří i vám a přeji hezké jarní dny. – dopije zbytek kávy a loučí se –
Odkaz na články slečny Reb z Denního věštce
Odkaz na články slečny Becky ze Lví tlapou
A pokud vám unikly rozhovory s dalšími členy redakce, ochotně vám níže přikládám seznam dosavadních proběhlých výslechů:
Redaktoři – kdože? Cože?!: Addie Hazel
Tajemství odhalena: Faye Sages
Máte slovo: Felicitas Frobisherová
To je vražda, napsala…: Meningitida Epidemica
Kdo vám denně věští?: Nicolette Marique Leroy
A čípak ty jsi?: Princess Star
A koho bych si měla pozvat příště?
Amanda Wright