Ach ano, již nastává ta doba, kdy jsou za brány jinak ostře střeženého bradavického hradu, vpouštěni jeden za druhým nové mladé duše, které jen čekají na to, co je na této nové škole čeká. Věřím, že většina těchto prváčků bude mile překvapena, jak z nově obyvatelných kouzelnických prostor, tak i z nových přátel, které zde naleznou.
Ach ano, některé mé nejhorší obavy a noční můry se staly skutečností. Moje zklamání a největší strach již vypluly napovrch. Jaké neštěstí mě to jen postihlo. Přesně tak, můj boj s ďáblem již započal a bude trvat ještě hodně, hodně dlouho. Jediné, v co mohu doufat, že to nebude boj na věčnost a především… na nejčernější smrt.
…Znáš barvy?
Které jsou tvé oblíbené?
Jaké tě dokáží rozbrečet a také utěšit?
Dokážeš si tyto otázky zodpovědět?…
Tento článek nebude vůbec překvapující pro drtivou většinu našeho hogwartského studentstva, které se s touto kočičkou setkává více, než je zdrávo. To vede ke vroucím konfliktům a nadávkám ze strany studentského osazenstva školy na tohle na první pohled roztomilé zvířátko.
Tento článek se bude týkat hlavně mé osobní zkušenosti ze společného soužití s podřadným druhem člověka, s mudly. V tomto příběhu, který se mi stal na mou vlastní zelenou kůži, bych chtěla upozornit na jedno páteční ráno, v jehož průběhu jsem se měla pomocí městské mudlodopravy přemístit ze svého domu směrem do mého mudlogymnázia, které je vzdáleno od mého příbytku více než dvacet kilometrů. Moji rodiče nemají rádi, když chci do školy letět na koštěti, proto jsem nucena používat prostředek mudlovského stylu, ten luxusní a čistý autobus. Tohoto dne tomu nebylo jinak, ale přesto se mi stalo něco, co se mi jinak velmi často nestává.
Tento článek se bude týkat hlavně mé osobní zkušenosti ze společného soužití s podřadným druhem člověka, s mudly. V tomto příběhu, který se mi stal na mou vlastní zelenou kůži, bych chtěla upozornit na jedno páteční ráno, v jehož průběhu jsem se měla pomocí městské mudlodopravy přemístit ze svého domu směrem do mého mudlogymnázia, které je vzdáleno od mého příbytku více než dvacet kilometrů. Moji rodiče nemají rádi, když chci do školy letět na koštěti, proto jsem nucena používat prostředek mudlovského stylu, ten luxusní a čistý autobus. Tohoto dne tomu nebylo jinak, ale přesto se mi stalo něco, co se mi jinak velmi často nestává.
Každý je jistě zná, kdo nepoznal, hned pozná.
Jednu věc mohu prozradit: Nikdy se nevzdávejte, bojujte, hledejte! Vždyť něco lepšího na tom světě musí někde existovat 😉
Jistě se již mnoho kouzelníků obávalo, že se Velikonoce budou odehrávat v úplně stejném nudném stylu jako minulý rok, bez žádných pořádných oslav a všeho toho, co k těmto svátkům patří. Dnes vás mohu ovšem ujistit, že tento rok bude zcela jiný.
I zcela nevinná soutěž se může ukázat jako bezprostřední a rychlá cesta ke zranění…
Ten, kdo nemá rád zvířecí tvorečky, není žádný dobrý a milující kouzelníček 😉
Taková kratší báseň pro kouzelníky obdařené dobrou náladou, ale i pro ty méně vysmáté dušičky 😉
Již těžko bychom hledali nějakého kouzelníka či mudlu, ať už malého či velkého, který by neznal tak slavného a všemi opěvovaného Velikonočního Zajíčka. Ale je ve skutečnosti tento jeden z největších symbolů velikonočních svátků vážně zvířátkem s dlouhýma špičatýma ušima a roztomilým čumáčkem, vybízejícím k zulíbání?
S několika přáteli jsme se rozhodli učinit této otázce konec a konečně jí darovat tak dlouho očekávanou odpověď.
Tento článek je určen především vyučujícím, ale jistě nepotěší určitou část profesorského sboru, učící na škole čar a kouzel na Hogwarts.
Tento článek jistě potěší příznivce takových vynálezců, jako jsou Dreen Scower či Enric Botička. Právě tito dva velevážení pánové přispěli do souboru kouzelnických vynálezů dalším, opravdu zajímavým kouskem.