Den: 5. 7. 2006

Prastaré vlhké sklepení. Stěny pokrývá šedivá plíseň a z klenutého stropu skapávají kapky kalné tekutiny. Poměrně rozsáhlé sklepení je vesměs prázdné, pouze ve středu sálu je prostý stůl se židlí. Pokud přistoupíš ke stolu, všímáš si, že je na něm položen prázdný pergamen a brk. Do tohoto sklepení se dostanou studenti, kteří neodevzdali řádně školní tresty. Je zde dostatek času i ticha ku zdárnému dokončení a odevzdání.

Teprve pak se otevře mříž vedoucí ke schodišti…

Ano, je to tak. Stává se to i v lepších rodinách, jako je ta moje. Dostala jsem školní trest a byla jsem umístěna do sklepení. Ale za jakých skandálních okolností! A proto neváhám a píšu vám, drazí čtenáři, reportáž přímo z hradního sklepení.

Spolu s imigrací spousty kachniček na hrad se objevily i první problémy. Kachničky s sebou totiž přinesly i velmi závažnou nemoc.

Pokoj byl prázdný a otevřeným oknem do něj proudil čerstvý vzduch. Kde je babička? Rozhlížel jsem se po pokoji, těkal pohledem z místa na místo, ale po babičce ani vidu, ani slechu.