Správné výsledky soutěže Denní věštění šifer ke kontrole.

Jedna z vydařených úvah zaslaná do soutěže Kouzelnické minimum.

Krátká reportáž z dnešního famfrpálového zápasu Nebelvír x Zmijozel.

…aneb Drama v mudlovském obchodě

Ne, nemůže za to gumová kachnička ani růžový králíček Ušáček, dokonce to není možné hodit ani na Vochomůrku (který jinak může za všechno).
Jako všichni kouzelníci i já dost často hledám, na koho bych hodila vinu za své problémy a na koho bych si postěžovala. A po letech hledání jsem konečně našla toho, na koho v době famfrpálové sezóny mohu hodit opravdu vše.

Každý z nás již někdy navštívil mudlovské kino a v klidu se podíval na filmy z jejich tvorby, ve kterých se setkáváme s mnoha světy a dokonce i s tím naším – kouzelnickým.

Samozřejmě se jedná o jakousi napodobeninu, jelikož oni přece netuší nic o tom našem skutečném světě. Ale jak to vlastně na nás kouzelníky působí? To se pokusím v následujících řádcích trošku objasnit.

Vážené fialové profesorstvo,

stává se vám také, že studenti poslední dobou lenoší a zanechávají své povinnosti na poslední chvíle či minuty?
Máte dobrý postřeh! Ano, je tomu tak, bohužel…

Ten, kdo se nezdržuje jen v útrobách hradu, ale občas si vyjde i na jeho pozemky, mohl po celý školní rok slýchávat kousek od kamenného nádvoří všelijaké roztodivné zvuky.

Ty měli na svědomí skřítci, kteří připravovali venkovní učebnu.

Ano, čtete správně, venkovní učebnu!

Bylo krásné nedělní dopoledne, když v tom do Velké Síně vstoupila podivná žena, která sama sebe označila za Bylinkářku.

Sdělila nám, že se právě naučila mluvit a rozbalila si uprostřed Velké síně svůj stánek s bylinkami.

Podle výzkumu vědců z Merlinova institutu se v letošním roce přemnožili upíři. Odhaduje se, že jejich počet se oproti loňskému roku zdvojnásobil! Proč tomu tak je, se zatím nedaří vysvětlit, a tak se objevují různé spekulace. Humaldus The Fay, známý novinář píšící pro prestižní deník New Wizard, dokonce tvrdí, že je to proto, že být upírem je v dnešní době prostě IN, proto se prý spousta (hlavně mladých) kouzelníků a kouzelnic snaží stát upíry a dokonce by plným ¾ z nich nevadilo, kdyby byli kousnuti upírem a vysáti, což by mělo za důsledek i jejich vlastní proměnu.

A co na to obyvatelé Hog?

Když tak někdy ve Velké síni poslouchám nářky nad tím, „jak byly dříve Hog skvělé a jaké jsou teď…,“ vzpomenu si vždycky na hodiny mudlovské češtiny či dějepisu. Přesně takto totiž líčí snad veškeré báje všech kultur svoji historii. Nejprve téměř všude existovalo tzv. zlaté období a pak postupně dochází vývojově k úpadku, takže přes stříbrná období se pomalu dostáváme až k zániku dané kultury. Podle mě je ale namístě ptát se po tom, zdali to tak bylo skutečně, nebo zdali za to vše může jen nedokonalá lidská paměť… Je to vše jen konstrukt, nebo opravdu na začátku každá kultura a civilizace prožívá své „zlaté“ období? Nebo se spíše jen jedná o to, že lidé si raději pamatují hezké a to ošklivé „v pudu záchovy duševního zdraví“ nějak přirozeně zapomínají? Případně ex post dokáží teprve „správně“ vidět a zhodnotit minulé?…

I v měsíci listopadu jsme vás, drazí čtenáři, zásobili minimálně jedním článkem denně. Nyní vyzdvihneme ty nejlepší a nejoblíbenější; zároveň se pak podíváme na některé obecné statistické údaje.

Když se tak člověk zase jednou potuluje po Velké síni, naskytne se mu řada prazvláštních pohledů. Třeba na profesory, kterak se cpou malovanými vajíčky. Považte, v tuhle roční dobu? Jmenovitě, abych se tu neoháněla jen jakousi obecnou představou profesora, jde o pana Davida Nekromacera. Ten ještě před vajíčkem třímal v ruce sněhovou kouli, kterou nemilosrdně hodil po Lucy Koralce.