Hrůza a utrpení, aneb nejen můj první den…

| Vydáno:

Jistě jste si všimli, že naše řady za pár dní rozšíří malí prvňáčkové. Tato událost mne inspirovala k tomu, abych opět napsala další článek (pokud má někdo touhu házet po mně shnilé ovoce, tak ať si zkontroluje jeho stav, dostat nahnilým jabkem do oka není legrace, když ovšem bude shnilé úplně, ani to nepoznám).
Položila jsem několika jedincům a sobě otázku, jak vypadal jejich první den ve škole.

Nimrandir Elénére: Za dobrotu na žebrotu?

| Vydáno:

„Co se stalo? Za co budu živit svůj šatník?“

Takové a mnohé další zoufalé výkřiky mohli obyvatelé Bradavického hradu (a díky silným hlasům fialových i přilehlé okolí) zaslechnout na přelomu starého a nového roku. Do té doby nešťastní nedržitelé prosincových výplat stále ještě doufali, že se skřítci jen někde zasekli. Jejich naděje ale rázně ukončilo prohlášení ředitele školy, který prý jménem celého profesorského sboru poslal těžce vydělané galeony sirotkům do Sýrie. Je to ale pravda? Dennímu Věštci se podařilo zjistit, že ne tak docela. Nimrandir Elénére sice galeony poslal, ale někam úplně jinam.

Páni profesoři versus Školní řád

| Vydáno:

Jelikož sama se dostávám do konfliktu s naším řádem prakticky neustále, byla jsem nucena po nocích si ho nastudovat, ať vím, co vlastně všechno překračuji. S uspokojením sobě vlastním musím konstatovat, že není bod, se kterým bych vědomky nebyla nějakým způsobem v rozporu. Kdybych se nenechala hloupě třikrát chytit nahatá, do této doby bych neměla ani jeden trest.