To jsem to zase schytal. Ach jo. Přátelé, nevím, jak vy, ale mne tedy ten nový rok vůbec netěší. Znamená to pro mne jediné – práci. A tu já, prosím, nerad!
Možná se ptáte, proč jsem se tak dlouho neozval. Ne – určitě se ptáte! Určitě vám totiž hrozně moc chybím a nemůžete beze mne žít – tak!
Inu, já bych se i objevil, což o to. Potíž je v tom, že … se mi nějak nechce. Hned po svatbě jsem se ztratil a je mi fajn, děkuji za optání. Tedy, bylo mi. Dneska jsem totiž zase vylezl, zlákán vidinou pořádné žranice – a ona mne čapne Rawenclav … totiž madam Renine Rawenclav a přinutí mne k psaní hororskopu. Jedno vám řeknu – příští rok držím hladovku!
Krucipísek… víme my vůbec, kdy a CO to vůbec slavíme?!
Zdá se, že s Vánočními aktivisty se v posledních dnech roztrhl pytel. Propagace Protisantovského hnutí není nic proti tomu, co včera a dnes předvedlo vedení školy (prezentované Nimrandirem Elénérem).
Ministerstvo kouzel ve své výroční zprávě o stavu kouzelnického školství zveřejnilo zajímavou informaci. Jistý paragraf tohoto dokumentu se totiž zaměřuje na analýzu kouzelnických škol coby potenciálních zaměstnavatelů domácích skřítků. Dle statistik jsou Bradavice vůbec nejhorším místem, kde by mohl chtít pracovat domácí skřítek mající zájem o dlouhodobý a stabilní pracovní úvazek.
K Vánocům už prostě tak nějak patří, ale kde se vůbec tradice zdobení stromků vzala?
A už jsou tady zase. No ano, mluvím právě o nich. Vánoce nám už zase klepou na dveře.
Proč 12.12. slavíme „Den vlasů?“ Já jsem na to přišla!
Pokud toto čtete, tak dorazila jedna z mých statečných sov do redakce DV… Tím jí samozřejmě děkuji a vyřizuji, že vracet se nemusí.
Myslíte si, že jsem snad krutá? Ne, to ne, to je její vánoční dárek, letět zpět za mnou by bylo pro ni životu nebezpečné. Krutá mrazivá Sibiř není nic pro jemné sovky.
Slavme, veselme se, radujme se. Velevážená školní rada konečně zrušena.
A to není vše. Školou se nese demokratický návrh na uznání 11. prosince Antibyrokratickým svátkem.
Neobvyklá věc se stala tuto sobotu nedaleko kouzelnické vesničky Kuří Nožka, kde je postaveno i famfrpálové hřiště pro účely tréninku místního divizního přeboru. Katastrofě předcházela zdánlivě nevinná hra několika místních chlapců ve věku od 12 do 15 let. Problém nastal, když ani jeden z chlapců nebyl schopen polapit zlatonku, která si po několika hodinách svobody svou volnost uvědomila a dala se na útěk.
Ano, všichni to znají a všichni minimálně jednou Ježíškovi psali. Kam ale dopisy, které mu zasílají mnohé a mnohé děti pouhým položením za okno, vlastně chodí?
