*Prokletí jedné básně – 3. kapitola*

| Vydáno:

Ráno se naši hosté vzbudili velice pozdě, až k obědu. Mohla za to ta půlnoční událost. Ani jeden nechtěli uvěřit (až na Reného, samozřejmě, který byl schopen uvěřit i ztrouchnivělé staré židli, že je to trůn boha míru), že to nebyl jen sen. Sešli se znovu v tanečním sále. Hladově se vrhli na jídlo, každý popadl, co měl nejblíže, sedl na židli a jedl. Netušili, co je čeká za pár okamžiků…

*Prokletí jedné básně – 2. kapitola, 1. část*

| Vydáno:

Náš příběh se posunul o dvě sta let dopředu. Hrad de Palesten je po dlouhé roky neobydlený a traduje se pověst, podle které kdokoliv, kdo do hradu vkročil, nikdy nevyšel. Hrad se nyní nachází ve vlastnictví rodiny de Palesten (přímá linie od bratra vévody, kterému hrad patřil, nikdy v něm nebydlel, měl vlastní, větší, úrodnější a neprokleté panství)

Kouzelníků ubývá, přichází éra zkumavek?

| Vydáno:

Všeobecný trend se nevyhýbá ani kouzelnické populaci. Naše společnost nezadržitelně stárne, lidé jdou za kariérou na úkor počtu potomků a tak kouzelnické omladiny ubývá. Další alarmující věcí je, že staré kouzelnické rody povětšinou už vymřely (a to zvláště v hlubší minulosti, kdy byly četné kouzelnické či rodové války), nebo jejich poslední členové sedí v Azkabanu bez duše (mozkomorův polibek snad nemusím dále rozepisovat) a bez možnosti pokračovat v rodu.

Kachničky na cestách

| Vydáno:

Mnozí z vás si ještě vzpomínáte na dobu asi před 15 lety, kdy se stala jedna malá nepříjemnost. Soukromá zásilka gumových kachniček pro našeho drahého pana ředitele, kterou přenášel jeden mladý kouzelník, byla vysypána do Pacifiku…

Kouzelník se sice zachránil, ale z celé zásilky kachniček mu zbyla jen jedna… Naše dobře známá Élinka.

Zbytek kachniček však zůstal v moři. Díky neúnavnému snažení ministerstva se naštěstí vše podařilo zaobalit tak, aby si mudlové mysleli, že všechny kachničky vypadly z čínské nákladní lodi a že jsou zcela normální.