Mnozí z vás si ještě vzpomínáte na dobu asi před 15 lety, kdy se stala jedna malá nepříjemnost. Soukromá zásilka gumových kachniček pro našeho drahého pana ředitele, kterou přenášel jeden mladý kouzelník, byla vysypána do Pacifiku…

Kouzelník se sice zachránil, ale z celé zásilky kachniček mu zbyla jen jedna… Naše dobře známá Élinka.

Zbytek kachniček však zůstal v moři. Díky neúnavnému snažení ministerstva se naštěstí vše podařilo zaobalit tak, aby si mudlové mysleli, že všechny kachničky vypadly z čínské nákladní lodi a že jsou zcela normální.

Stříbrný měsíc tiše svítí

na čerstvé hlíně zvadlé kvítí.

Chladné kameny v záři tonou,

ze zákoutí stovky očí planou.

Podél zdí se stíny plíží,

mrtvým duším neublíží.

Pro jednu z nocí posledních,

houká sýček ve větvích.

Tvář schovanou pod kápí,

slzy andělů plášť mi nezkrápí.

Temná duše zaprodaná,

všude vůkol nevítaná.

Čekám na přízrak jenž osud sejme,

vnitřní boj, rozhodni, zabij mne.

Pod statným bukem tiše stojí,

rány v srdci nevyhojí.

Na zádech se ostrý meč mu kývá,

po nestvůrách sám se dívá.

Sama přirozenost ve mně ožívá,

vlastní krev na rtech ulpívá.

Jediný střípek snad lidskosti,

nedovolí mi být v jeho blízkosti.

Rychlý přískok, kámen praská,

se stříbrem se tělo laská.

Po chladném kovu pramínek stéká,

bělovlasý muž však dál jen seká.

Skelné oči k nebi upíraje,

má duše již život nevyhraje.

Krůpěje krve, perly rudé,

jemně se vpíjí do země hrubé.

Druhý břeh mi na obzoru odpustí,

mstivé duše mě lákají do pastí.

Mrtvé rty tichou modlitbu pějí,

oběti se hrůzně smějí.

S odhodlaným výrazem už čekají,

na vraha svého, zármutek svlékají.

Ostrý kůl si tělem cestu razí,

takto končí noční vrazi.

Tlukot černého srdce ustává,

žádný z mrtvých už nevstává.

Budiž mé duši odpuštěno,

předala druhému krvavé věno.

Osamocen stojí v trávě,

další vrah, co zabil právě…

V domnělém největším tuzemském případu, jímž se bystrozoři letos zabývali, figuroval jeden zdánlivě nenápadný chlapec z Moravy…

Jak si jistě všichni kouzelníci na našem hradě uvědomují, tak prázdniny budou již končit, což hlavně pro studenty znamená stres kvůli penězům na výuku. Samozřejmě, že soutěží je dost – až moc, dalo by se říci. Nicméně… je tu něco, čeho dost není.

Už mnohokrát padlo, proč se nepracuje na webovce a časopisu Zmijozelu. Časopis byl naposledy vydán v říjnu a kolejní web? Tam bylo zaprášeno. Ale asi zapůsobil letní vzduch a máme tu obnovení plátku i webovky!

V článku „Merlin opět mezi námi?!“ jste se dozvěděli, že tento známý zlodějíček propadl pervitinu.. Ale jak vypadala jeho „kariéra“ předtím? Zeptala jsem se na to člověka, který mu byl nejbližší.. jeho matinky, Martiny Čórkařky. Mimochodem, Martininu kouzelnou mluvu jsem nijak neupravovala, ať z toho taky něco máte.

Strašidelný príbeh o mladučkej Anny. Na túto noc zrejme nikdy nezabudne…

Ak nemáte radi strašidelné príbehy, radšej nečítajte.

V posledních pár týdnech na hradě zavládla honba za galeony a zcela očividně se nevyhnula většině společensky nebo jinak aktivních osob.