Tak vám povím, vešla jsem dneska do Velké síně s představou, že budu strašně moc akční. Netušila jsem, že to samé si myslely Ewelina Budget, Elerin Portmenová, Majdule Hafila, Ellka Willowa a Jocelynn Elsie Firth. (Já vážně nemůžu za to, že profesor Kilahim tam nebyl, vím, jak moc ho máte rádi, ale to je osud. Možná vás taky měli varovat před narozením.)

Nedávno jsme vás informovali o výskytu nemoci Limos Aeternus (hlad trvalý). Jak jsme také podotkli, tato nemoc se velmi snadno šíří. A také jsme informovali o nebezpečí, které tato nemoc přináší obětem zákeřného županu z Příčné ulice – studentům a profesorům proměněným v kachničky. A hle! Netrvalo dlouho a došlo na naše slova! Hlad na hradě má první oběť!

Autor: Iris Habibi

Pobyt v Bradavicích mě obohatil v mnoha směrech. Je samozřejmé, že jsem poznala mnoho nových lidí, ale mimo to také jeden specifický výraz: „VYTUNĚNÝ“.

Ti z nás, kteří jsou občas nemocní, se dočasně změní v „mumii“ ovázanou obvazy. Nejedná se ale o skutečné mumie jako je například ta, kterou si pan ředitel přivedl až z Egypta. Říkáte si, že by možná bylo fajn takovou pravou mumii mít také? Potom následujte receptu, jež používali již staří Egyptané.

Autor článku: Sofie z Arkádie

V minulé reportáži jste se mohli dozvědět několik úvah o tom, proč vlastně potřebuje pan profesor Serge Renine seznam upírů na Hogwarts. Toto je druhá reportáž o tom, co s námi vlastně vůbec bude. Od předchozí reportáže uplynulo již několik dní. Během té doby toho ještě nebylo mnoho zjištěno, ale i přesto, že ještě nevíme, o co jde, vyvolala minulá reportáž v některých obyvatelích hradu znatelnou paniku. A to nejen upíři, ale i lidé se bojí toho, co by se mohlo přihodit. Zde vám exkluzivně přinášíme krátký souhrn toho, co se v posledních dnech stalo a také rozhovor s jedním nejmenovaným upírem…
Autor: Lunnen Donersnová

Na hradě, kde už po léta sídlí naše škola, se dne 6. července kolem půl desáté večer, stala událost, na níž zdejší obyvatelé jen tak nezapomenou!

Prastaré vlhké sklepení. Stěny pokrývá šedivá plíseň a z klenutého stropu skapávají kapky kalné tekutiny. Poměrně rozsáhlé sklepení je vesměs prázdné, pouze ve středu sálu je prostý stůl se židlí. Pokud přistoupíš ke stolu, všímáš si, že je na něm položen prázdný pergamen a brk. Do tohoto sklepení se dostanou studenti, kteří neodevzdali řádně školní tresty. Je zde dostatek času i ticha ku zdárnému dokončení a odevzdání.

Teprve pak se otevře mříž vedoucí ke schodišti…

Ano, je to tak. Stává se to i v lepších rodinách, jako je ta moje. Dostala jsem školní trest a byla jsem umístěna do sklepení. Ale za jakých skandálních okolností! A proto neváhám a píšu vám, drazí čtenáři, reportáž přímo z hradního sklepení.

Spolu s imigrací spousty kachniček na hrad se objevily i první problémy. Kachničky s sebou totiž přinesly i velmi závažnou nemoc.

Pokoj byl prázdný a otevřeným oknem do něj proudil čerstvý vzduch. Kde je babička? Rozhlížel jsem se po pokoji, těkal pohledem z místa na místo, ale po babičce ani vidu, ani slechu.