Rubrika: Co otřásá hradem

Těsně na konci roku 2009 (hodinu před půlnocí) se v doposud uzavřeném Butiku Madam Malkinové objevila nová (velmi, velmi, velmi) dlouho očekávaná kolekce oblečení. Po jejím letmém prohlédnutí lze ve stručnosti říci, že je laděna do hnědé a krémové barvy, výšivky, zdobení a doplňky jsou pak ve zlatém provedení. Podle vyjádření vedení Příčné ulice jsou na kolekci použity materiály, které byly získány „mírumilovně“, takže si toto oblečení mohou pořídit i ochránci zvířat.

Už niekoľko dní nám veľmi známy škriatok Zlorád ukazuje, akú má moc! Pár študentiek z havraspárskej fakulty padlo do jeho moci.

Milí čtenáři,
dnes končí kalendářní rok 2009 a já považuji toto období za vhodné k tomu, abychom si společně zopakovali, co se nám letos podařilo (případně i to, co se trochu nepovedlo). Za tímto účelem jsme s kolegyní Betelgeuse vytvořili jakýsi maličký archiv jako připomínku událostí uplynulého roku.
Příjemné počtení a pokoukání!

Dárky do Bradavic nepřinesla letos jenom víla Fleutýna. Nadělovaly si je i jednotlivé koleje – tedy alespoň Zmijozel, Havraspár a Mrzimor.

Po tom, co skřítek ZLOřád udělal s naším hradem, se nemáme čemu divit. Musíme ho hlídat, ovšem občas se to nepovede a zdá se, že hlídání ZLOřáda s sebou nese zvláštní rizika. Můžete třeba přestat mluvit!

Každý z nás má v běžném životě nějaké rituály; určitý zajetý systém; pořadí, ve kterém vykonává nejrůznější úkony. V dnešním nevšedním dni jsem se rozhodl představit vám svůj tradiční vstup do hradu.

Laboratoř se v posledních nemnoha měsících stala novou oblíbenou destinací pro všechny, co chtějí využít svůj volný čas mezi studiem něčím produktivním. Co ale zajímalo mne, bylo, kdo nejčastěji vybuchuje a přispívá k tomu, že na hradě vládne poněkud zamlženě zakouřená atmosféra. Po několika letmých pozorováních jsem usoudila, že nejvíc úrazů z přípravy lektvarů má na svém kontě kolej Zmijozel! Podívejme se spolu na to, proč.

Dnešního večera jsem se poklidně procházel chodbami hradu, rozjímal přitom o obsazení jednotlivých kolejí, když tu mě najednou vyděsil strašlivý křik. Začal jsem pátrat po jeho původci a našel jej velmi rychle. Na konci vedlejší chodby se strachem třásly dvě prvačky, jež jsem znal jen od vidění, nebyly schopny kloudného slova a stále jen ukazovaly na nejbližší dveře a mumlaly: „Strašidlo, strašidlo…“.

Přibližně před dvěma týdny se na okrajích pozemků školy objevila nová budova otevřena i návštěvníkům zvenčí, v jejímž štítě si může každý přečíst ozdobně vyvedený nápis „Archiv“.
Ačkoli ještě nejsou veškeré stavební úpravy hotovy, jsou již ukázky nejlepších studentských (ale i profesorských) prací přístupné veřejnosti a to konkrétně na této adrese:
Archiv

Skřítek ZLOřád, nechvalně známý služebník ZLA, který byl posledních několik týdnů vězněn v tajemných zákoutích hradního sklepení a hlídán samotným Ferdinandem, se včera přestěhoval. Jeho novou domovinou se stala Jáma Lvová.

Vážené fialové profesorstvo,

stává se vám také, že studenti poslední dobou lenoší a zanechávají své povinnosti na poslední chvíle či minuty?
Máte dobrý postřeh! Ano, je tomu tak, bohužel…

Ten, kdo se nezdržuje jen v útrobách hradu, ale občas si vyjde i na jeho pozemky, mohl po celý školní rok slýchávat kousek od kamenného nádvoří všelijaké roztodivné zvuky.

Ty měli na svědomí skřítci, kteří připravovali venkovní učebnu.

Ano, čtete správně, venkovní učebnu!

Bylo krásné nedělní dopoledne, když v tom do Velké Síně vstoupila podivná žena, která sama sebe označila za Bylinkářku.

Sdělila nám, že se právě naučila mluvit a rozbalila si uprostřed Velké síně svůj stánek s bylinkami.

Když tak někdy ve Velké síni poslouchám nářky nad tím, „jak byly dříve Hog skvělé a jaké jsou teď…,“ vzpomenu si vždycky na hodiny mudlovské češtiny či dějepisu. Přesně takto totiž líčí snad veškeré báje všech kultur svoji historii. Nejprve téměř všude existovalo tzv. zlaté období a pak postupně dochází vývojově k úpadku, takže přes stříbrná období se pomalu dostáváme až k zániku dané kultury. Podle mě je ale namístě ptát se po tom, zdali to tak bylo skutečně, nebo zdali za to vše může jen nedokonalá lidská paměť… Je to vše jen konstrukt, nebo opravdu na začátku každá kultura a civilizace prožívá své „zlaté“ období? Nebo se spíše jen jedná o to, že lidé si raději pamatují hezké a to ošklivé „v pudu záchovy duševního zdraví“ nějak přirozeně zapomínají? Případně ex post dokáží teprve „správně“ vidět a zhodnotit minulé?…