Rubrika: Co otřásá hradem

Dnes už téměř nikdo nepamatuje na hrůzné věci, jež se udály ani ne před půl stoletím v Severní věži bradavického hradu a už vůbec žádný jeho obyvatel se neobtěžuje (nebo neodvažuje) zapátrat v análech školy, kde existuje o oné osudné noci malý záznam psaný roztřesenou rukou tehdejšího kronikáře, arcimága Atropa Zlomocného…

Luke-Cola…stvořena z lásky,

Pro všechny Lukeho krásky
Autor: Sofie Caruca

Příčná ulice zcela v novém kabátu a to nemluvě o bradavických studentech. Jarní kolekce kraluje výlohám už dlouho, ale kdepak skončily naše známé uniformy?
Autor: Ashlee Di Bouquette

Růžová epidemie na hradu. Co to je? Kde se to tu vzalo a jak s tím bojují obyvatelé hradu? Dozvíte se níže.

Midar Kilahim se poslední dobou chová divně. Jelikož jsem stvoření od přírody zvědavé, vydala jsem se zjistit, co za tím stojí. Mé zjištění bylo šokující: Midar Kilahim vůbec na hradě není. Ten, koho už měsíc potkáváme na chodbách, je „pouhý záskok“za indisponovaného profesora. Jak indisponovaného? Prý ať se poptám u svatého Munga. Začala jsem tušit senzaci.

Královna zima se, jak je vidět, snaží vládnout co nejdéle. Chladné počasí, sníh a plískanice – vše na denním pořádku. Proto je jistě každý rád, když se dostane domů, zapálí si krb a uvaří si teplý čaj z japonských cholových lístků. Ale mají tuto možnost skutečně všichni?

Už dlouho jsem zvažovala, zda tento příběh sepsat. A tak tedy…Chodbou se rozléhají tiché krůčky…sem tam lze zahlédnout plamínek svíčky…ale vždyť nejde nic vidět! Andrea Caruca má na sobě totiž neviditelný plášť!!(S. Caruca)

Řeknu to stručně. Píšu s oblibou články o slečně Budget, slečně Firth, slečně Krůtě, pardon, Hafile, profesorce Rawenclav, profesorovi Kilahimovi, ufounech atd. Teď jsem dospěla k názoru, že by nebylo špatné napsat článek i o sobě. Ať žije narcismus.

Pohled na studenty, ploužící se smutně chodbami hradu s obrovskými batohy na zádech, zlomeni v pase a v ruce svírajíc několik svitků se zadáními úkolů, už není tak neobvyklý. S tím se něco musí dělat!!(S. Caruca)

„… Děkuji a jako odměnu bych si přála srpce.“
„… Chci radši peníze než body, děkuji.“ Takováto prohlášení vídám poslední dobou v soutěžích často. Píší je havraspárští studenti. Trpí nedostatkem peněz? Může za to jarní kolekce na Příčnalici? Odpověď je někde úplně jinde.

Kdo zemřel? Jak zemřel? Chcete znát odpovědi na tyto otázky? Čtěte dále …

Tentokrát si posvítíme na oprávněnost trestů na naší škole čar a kouzel v Bradavicích. Kam, až mohou zajít (a zacházejí!) profesoři v trestání svých svěřenců? A činí tak oprávněně? Poslali jsme do Bradavic několik skřítků šmíráčků a bonzáčků, abychom zjistili pravý stav věcí…

Večer ako každý iný. Vo Veľkej sieni ešte posedávalo zopár bdejúcich študentov, a profesorov. Do pokojnej vravy sa zaplietol aj náš nemenovaný zásobovač Priečnej ulice.

Ako áno, ako nie, reč prišla i na zamilované guľôčky, ktoré boli vo valentínskej ponuke obchodu Šprýmy a kratochvíle na Priečnej ulici.

Zdá se vám jako normální studentka Havraspáru? Tak to se pletete, tady na ni máte pár pikantních drbů…

Autor: Eimer Watton