Autor: Denní věštec

Byl jsem požádán jednou postarší a milou čarodějkou, jinak velmi dobrou známou mé babičky, abych nechal zveřejnit článek o alarmujícím úbytku dvou druhů magických bylin ve volné přírodě. Jedná se o rostliny hiurt a phoyer.

Ve Velké síni byl hezký večer, když v tu chvíli přiběhla celá uhnaná Rosmery a nemohla popadnout dech. Podařilo se jí jen cosi nesouvisle vykoktat o krádeži a ředitelně. Brzy jsme všichni přišli na to, co se stalo… Ukradli gumovou kachničku pana ředitele!!

Správné výsledky soutěže Denní věštění šifer ke kontrole.

Jedna z vydařených úvah zaslaná do soutěže Kouzelnické minimum.

Bylo krásné nedělní dopoledne, když v tom do Velké Síně vstoupila podivná žena, která sama sebe označila za Bylinkářku.

Sdělila nám, že se právě naučila mluvit a rozbalila si uprostřed Velké síně svůj stánek s bylinkami.

Zima letos přišla dříve, než se na ni stihl hrad připravit. Již několik dní poletují ve Velké síni vločky, dnešního dne se však nános sněhu objevil i na hradních střechách. A aby toho nebylo málo, vyskytly se problémy se zateplováním…

Nejdepresivnější roční období je již nějaký pátek tady (ano, opravdu je, absence podzimní kolekce není v tomto ohledu směrodatná). Dokážete se v těchto náročných dnech ubránit depresi? Zjistěte to v našem testu!

Poslední dobou jsem věru nebyl spokojen s předčasným zimním spánkem, do něhož díky zblázněnému počasí upadla valná část hradu, a doufal, že brzy přijde nějaké zpestření, které všechny spáče probere.
Nyní konečně přišlo a možná bych byl raději, kdyby se tak nikdy nestalo…

Když se člověk kolem sebe rozhlédne, na každém rohu najde nějaký politický plakát. Někdy je překrytý nápisem „černý výlep,“ někdy nám ukazuje tvář politika s nějakým moudrým nápisem. Jenže to zjevně nestačí a tak k nám páni politici promlouvají už i z knih. Konkrétně bych zmínila velmi parodickou knihu prezidenta Klause.

Jako člověk s nepřekonatelnou touhou všechno vědět se často procházím po hradě a zkoumám, co jeho obyvatelé dělají. A kdo může být zajímavější, než zaměstnanci školy? A nemusí to být nutně profesoři, i když o ty bývá největší zájem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem vlezla do čítárny Sub Salix a tam objevila madam Eillen, kterak prochází obrovskou složku s různými barevnými papírky. Díky bonzovacímu kukátku (můžete použít i to divadelní, ale to nemá zabudované kouzlo neviditelnosti, takže si ho všimne každý) jsem stihla zjistit, co že to bývalá červená studentka prohlíží, ještě předtím, než desky zaklapla a pokusila se utéct. Jednalo se o složku s návrhy svatebních oznámení! Madam Eillen se zřejmě bude vdávat… Proč o tom nikdo neví? Nejen na to jsem se jí zeptala, když se přede mnou konečně přestala schovávat. Našla jsem ji v tajné místnosti v jejím kabinetě – miničajovně, a vpadla do ní tak, že jsem jí znemožnila odchod. Ve chvíli, kdy viděla, že mi neunikne, váhavě svolila k rozhovoru. (Záměrně neuvádím přesnou formulaci, protože bych vyzradila, kam se všude dá poslat, a to by mohlo některé čtenáře překvapit.)

Člověk současného století je pyšný. Na své povolání, sociální postavení, bankovní konto, dům, auto, oblečení… Něco se za posledních sto let moc změnilo. Ačkoliv lidé před sto lety výše uvedené hodnoty také preferovali, nebyla to zdaleka jednoznačně primární záležitost v jejich životech. Přece jen hodnoty jako láska, statečnost, mravní bezúhonnost, rodina atp. byly hlavními hodnotami. Proč jsme se změnili?