Prosinec nám dýchal na záda a skřítek se nadšeně ujal vánoční výzdoby. Baňky, hvězdičky, vločky, třpytky – všechno tak, jak má v zimě před Vánoci být. Najednou se mu však ušima rozezněl snad ten nejhorší zvuk, který může skřítek slyšet: rozbití vánoční koule. Otočil se a spatřil zeleného smrdutého ochlupeného hejhulu. A tam? Tam to, vážení, všechno začalo.
Nezvládám dojít k cíli, píšu v každé volné chvíli. Problém s psaním, mám v něm zmatky. Vpřed jdu o větu, ale o dvě zpátky. Když nemůžu s článkem hnout, zkouším neprchnout… před šéfredaktorovou. Když nepíšeš, nejsi nic, zatni zuby a piš víc! Slovo „nejde“ neexistuje…
Stojíš před čarodějem, který je značně znepokojen. Výraz v jeho tváři je zkřivený. Ale ty nemáš strach. Zvládl ses poprat se vším. Teď už jen zjistit, proč. Proč se to všechno muselo stát…
Již deset let nám hradní dění obohacuje Udílení novinářských cen. Začátky pamatuje z hradních obyvatel už jen málokdo, a tak si pojďme společně přiblížit a třeba i zavzpomínat, jak vypadaly jednotlivé ročníky a co všechno se za ta léta proměnilo.