Jelikož tu máme začátek školního roku, přibývá s ním spoustě z nás na seznam úkolů krásná starost – patronství (popřípadě hadonošství, či jak je které koleji libo to nazývat). Je to úkol velmi zodpovědný a jelikož teď sama patronát zakouším i z druhé strany a k tomuto tématu se mi váží silné emoce, napadlo mě zeptat se kolejních primusů na pár otázek o tom, co si oni myslí o patronátu. Jaké to pro ně bylo, když sami byli něčími svěřenci? Co to pro ně znamená teď, když sami můžou takto pomáhat dalším? A co na patronát vlastně říkají samotní nováčci?
Zeptala jsem se touhle dobou před jedenácti lety Channah Cohen, která zaníceně mluvila o šití šatů na naše postavičky. Pixely. Šijí se pixely. Protože jsem člověk umělecky založený a taky moc ráda šiju, netrvalo dlouho a ušila jsem svou první kolekci. Channah byla úžasnou postavou Zmijozelu, jistě si na ni někteří z vás pamatují, a velkou osobností na poli módy v Bradavicích. Na Příčné ulici od ní pořád ještě můžete najít některé kousky oděvů, zejména její šaty, které se objevily v prodeji i letos při závěrečné slavnosti.
