Už několik dní trápí Bradavický hrad drobný nešvar.

„Šéfskřítek je z toho skoro na prášky. Studenti se vždycky nacpou k prasknutí a pak se normálního jídla skoro nedotknou. Ještě že to nepadá na podlahu, to by pak všichni rozdupali. A Werewolf by se v tom vyrochnil jako staré prase jako vždycky,“ stěžuje si nejmenovaný bradavický skřítek.

A o čem že je řeč? O malinách vážení.

V nedávné době Denní věštec vydal článek o tom, co si studenti myslí o výuce na naší škole. O její kvalitě, o kvalitě výkladů a zlepšování či zhoršování profesorů. Ale nemůžeme přece vydávat články jen z jednoho pohledu. Proto jsme neváhali a přinášíme vám článek o tom, co si naopak profesoři myslí o studentech. O jejich nynější aktivitě a kvalitě vypracovaných úkolů.

Již delší čas nikdo neanalyzoval stav oblékání studentek na našem hradě. Nebojte se, do žádné hluboké analýzy se nebudu pouštět ani já, ale proč trochu nezhodnotit (rozuměj nezkritizovat) módní kombinace studentek?

Na popud našeho pana šéfredaktora profesora Filiuse Orionise jsem se rozhodla udělat na škole menší průzkum. Průzkum o kvalitě výuky na naší škole. Pokud k tomuto tématu máte i vy co říci, neváhejte a napište nám do komentářů. Ale nyní už nebudeme zdržovat a necháme vás přečíst otázky a odpovědi vybraných studentů.

Ano, mluvím o našich hůlkách. Jak je vlastně možné, že i tak klasické odvětví, jako je výroba hůlek, zasáhla modernizace?

Jistě každý z vás alespoň občas, sem a tam, někdy, jednou za uherský rok, mrkne, jakou soutěž by udělal. Zrovna nedávno jsem se podívala na příslušnou nástěnku a objevila soutěž Pojďme si udělat príma večer 3…

První z nejluxusnějších sídel v Godrikově Dole padlo. Uzurpovala si jej prachatá Elle Sutherland, která narvala celoživotní úspory do hradu a nyní nejde ani o žebrácké holi, neb jí na ni nezbyly peníze.

Jedenáctý měsíc v roce nebyl vůbec bohatý na diskuze vyvolávající aféry, což se odrazilo i na čtenosti našeho plátku. I tak se ale mezi jednotlivými články objevilo pár takových, které si více než jiné zasluhují vaši pozornost.

Je středa… Den, kdy má v DV vyjít článek ode mě. To vše by bylo v pořádku. Bohužel nápady se zrovna nehrnou. Pokud nechci kritizovat, hodnotit, bilancovat či polemizovat, není o čem psát… Nuda.

V případě, že by profesorský tým porazil 11. prosince nebelvírské hráče a že by zároveň Zmijozel vyhrál oba zápasy, jež mu zbývají a kde je pokládán za jasného favorita, by došlo k dosud nevídané situaci. Famfrpálový pohár by si mezi sebou dělily tři týmy – každý s třemi výhrami a jedinou prohrou.

Už včerejšího dne se nám naskytla příležitost oslavit první adventní neděli. Jak to v tomto předvánočním čase na našem hradě vypadá?

To si tak jdu na Ošetřovnu, abych si ověřil informaci, kterou zveřejnil náš deník, totiž že se tam nalézá tělo pana Veldrina Midgarda. Jako zodpovědný novinář vím, že vše se musí potvrdit, včetně toho, co je v novinách. Slyším najednou jakési káč, káč, káč. Už se těším, jak dopadnu novinářskou kachnu, rychle otevřu dveře, a tu proti mně vystartuje ředitelova kachnička. Nemusí kachnit, aspoň když kachničká, říkám si a vejdu. Myslíte, že jsem našel, co jsem hledal? Ne, kachnička mě svedla z cesty. Nejsem na Ošetřovně, jsem v Apatyce.

Dne 27. 11. se na famfrpálovém hřišti u hradu odehrál v pořadí již sedmý zápas letošní famfrpálové sezóny. Proti sobě nastoupila družstva žlutých a fialových.

Aneb nepravděpodobné se může stát možným i v Bradavicích.