Je to tady, zima už přichází i k nám do Bradavic.

Několika studentů (hlavně těch mladších) jsem se ptala, jestli vědí, proč si připomínáme První den smutku. Odpovědi smutné tak trochu jsou – hlavně pro profesory vyučující Kouzelnické svátky a Historii Hogwarts.

Jednou se zase takhle flákám a řekla jsem si, že se jen tak z nudy kouknu do ředitelny. A představte si, co nevidím – od pololetí tu je strašně moc žádostí o smazání zmudlovatění a o zmražení.

V letošní dávce navrátilců se nakonec dočkal i Mrzimor velkého návratu významné osobnosti. Je jí ELLKA WILLOWA, bývalá prefektka, ale především jediná mrzimorská vítězka celoškolního bodování. A právě s ní jsem se rozhodla udělat pro čtenáře Denního věštce rozhovor.

Vrací se kontroverzní lesník z Azkabanu, nebo se jedná o jeho přízrak?

Abych se uvedla, jmenuji se Safira a jsem jednou z prvaček a prváků, kteří byli přijati do Bradavic letos v září. Upřímně, čekala jsem všechno, ale tohle ne….

Udělala jsem rozhovor s naší nebelvírskou primuskou Jane Mooren, abych těm, co ji neznají, přiblížila její začátky.

Když jsem se rozhodovala, koho oslovím kvůli rozhovoru, zjistila jsem, že mám v cestě k dokonalosti dvě překážky.

Za prvé, nevím, kdo by jako osobnost z hradu stála o rozhovor zrovna se mnou, a za druhé, kdo v neděli večer na mě bude mít čas. Proto jsem se rozhodla udělat rozhovor s osobou, kterou dobře znám a kterou strašně moc mrzí, že s ní nikdo žádné rozhovory nedělá. Ano rozhodla jsem se vyzpovídat sama sebe.

Jak vypadá v současné době boj o školní pohár? Půlka roku je za námi, je čas lehce hodnotit…

Dávejte v lese pozor!

Pro dnešní rozhovor jsem si vybrala studentku mrzimorské koleje Magrápu Česnekovou. Sice je to studentka teprve prvního ročníku, ale i tak ji snad každý již potkal ve Velké síni a určitě s ní prohodil alespoň pár slov. A protože si myslím, že by mnoho z nás rádo poznalo Magrápu trochu blíže, rozhodla jsem s ní udělat malý rozhovor.

Jak všichni jistě víme, řady zaměstnanců Příčné ulice se před nějakou dobou rozrostly na počet tři. A právě jakožto dinosaurus návrhářských skladů jsem se rozhodla zabrousit právě k slečně Sirael de Gevaudan a oslovit ji jakožto svou novou kolegyni.

Neveselé truchlivo – tak by se dalo popsat nedávné počasí, které obklopilo pozemky školy.

Nejenže je neustále mlha a deště téměř neustávají, ale je také velice chladno a mrazivý vítr se dostane i pod pevně přimknutý kabát.

S madame Orionis jsem se sešla U Tří košťat. Hned jsme začaly s otázkami a ta moje první zněla, jak naše oblíbená profesorka prožila dětství.