Vážení čtenáři,
naposledy se vracím k případu pana Renina. Bohužel, jak se ukázalo, nejedná se zde o žádné pikantnosti, avšak skutečně pana profesora potkala smutná událost v osobním životě, s ohledem na přání pana Serge se zde o tom nebudu v žádném případě více šířit.

Jak jsem slíbila, pokusila jsem se zjistit něco více o důvodech, které vedly pana Renina k náhlé rezignaci na místo kolejního ředitele Mrzimoru. Na otázky mrzimorských studentů odpovídal včera s vážnou a zasmušilou tváří:
„S mou drahou polovičkou to samozřejmě nesouvisí, vyučovat budu, z této školy mne hned tak někdo nedostane.“

Když se některé dívky s takovým vyjádřením nechtěly spokojit, prohlásil s relativně tragickým výrazem, že „z velmi závažných důvodů“ a že se „vážně na tuto pozici už necítí“.
K otázce, kdo bude jeho nástupcem, řekl pouze: „To se nechte překvapit.“

Sepsala Sophia Glis Glisová

Tuhle báseň jsem sice složila již v září do soutěže Básničky o předmětech, ale protože nyní získala na aktuálnosti, rozhodla jsem se k ní vrátit a oblažit i čtenáře Denního věštce.

Tak mám za sebou svůj první opravdový famfrpálový trénink. Mrzimorská kolej měla hřiště pronajaté od sobotního odpoledne (15.11.) a tréninkový zápas Žluté příšery versus Černé obludy byl přístupný i veřejnosti. Toho samozřejmě využili někteří zvědavci a špióni z jiných kolejí. Já jsem zase využila přítomnosti Lee Mortira ze Zmijozelu, o němž mi spolužáci říkali, že proslul tím, že loni na každém famfrpálovém tréninku strávil celých 24 hodin! Exkluzivní rozhovor čtěte dále v článku!

Poté, co se unavení mrzimorští studenti, kteří strávili celý den tréninkem na famfrpálovém hřišti, připlazili do žluté společenské místnosti, objevili zde pergamen podepsaný kolejním ředitelem Mrzimoru, profesorem Serge Reninem. Jako první se k dopisu vrhla Susan Rootletová. Poté, co Reninův vzkaz přečetla nahlas, rozhostilo se hrobové ticho, které trvalo asi tři minuty. Všichni přítomní byli zcela konsternováni…

Aneb špína je všude!

Tak i vy?

Pro mnohé to bylo překvapení, zasvěcení se nedivili. Být u toho ale zatoužilo opravdu mnoho hostů, i když byla pozvánka na svatbu zveřejněna víceméně na poslední chvíli.
Dostavili se hosté všech barev a bylo jich několik desítek, takže slavnostně vyzdobená kruhová místnost (normálně učebna) v Severní věži byla přímo nacpaná k prasknutí.
Svatební agentura Morbidus Lunaris Nuptiae zajistila vše na výbornou, vlastně na vynikající. I když… Stylové svatební oznámení se svícemi a netopýrem sice hyzdí pravopisná hrubka (o tom již Denní věštec informoval), ale grafický design zaslouží pochvalu.
Datum 2. listopadu, tedy na Dušičky, bylo také zvoleno přiměřeně pochmurně.

Těm, kdo se z jakéhokoli důvodu svatebního obřadu „v hodině temné“ (začátek byl ve 20 h) nemohli zúčastnit, přináším malou reportáž.

Má prvetvorba. Zpívat procítěně, středně rychle, refrény až na poslední řádek rychle. Nejlépe v doprovodu s piánem a kytarou.

To máte tak. V soubojovém klubu někteří bradavičtí kouzelníci tráví své mládí (někteří možná už i dokonce své stáří) a zkrátka tam straší a visí celý den. Nezasvěceným se může zdát, že naši milí soubojníci snad ani nespí.

Vážení nevěřící, je to tak. Anseiola Jasmis Rawenclav a Serge Renine se konečně odhodlali vyměnit si prstýnky a začít se mít také trochu rádi. Jak si ale mohlo početné Bradavické obyvatelstvo všimnout, neobešlo se toto rozhodnutí zcela bez následků.

Pro Denní Věštec Raven Maris Gravediggerová

aneb na Velkou síň útočí zástup(y) duchů!

Zpravodaj z Vetešnictví