Při své nedávné cestě Tuniskem za účelem zasloužené rekreace jsem jako zvídavá studentka neodolala a začala se poohlížet, jak vlastně ti tuniští kouzelníci žijí. Odpověď přišla vzápětí, když jsem se u osvědčeného zdroje poptala po nejbližší prodejně košťat. „My tu máme něco zajímavějšího.“ vyslechla jsem si, a tak jsem se setkala se Samirem Alim.

Můj prvotní pokus z hlediska rytířsko-trubadúrské poezie 🙂

Mnozí z nás se již setkali se slovem „Snílek“. V mudlovském světě tak lze označit člověka pozitivně naladěného s nepřirozeně velkou fantazií a schopnostmi vznášet se v oblacích (obrazně řečeno samozřejmě). Ale věděli jste, co nebo kdo je ten Snílek ve světě čar a kouzel?

Čas od času na člověka padne sentimentální nálada a zaloví ve své myslánce po pár milých bonzo-vzpomínkách. A tak se stalo, že jsem hůlkou namátkou z myslánky vytáhla stříbrný obláček, který byl odrazem pozdního večera okolo Nimradirusových narozenin.

Fakt, že Půlnočníček je dochvilný asi jako průměrný mudlovský vlak a že často se vpotácí do Velké síně se zpožděním, patří neodmyslitelně mezi všeobecně známý bradavický kolorit.
Mnoho lidí se domnívá, že Půlnočník je alkoholik s pokročilou mírou závislosti…
(A já vám rozhodně vyvracet nehodlám… Spíše naopak.)

Po celou dobu inventury, celý dlouhý týden, lepili koupěchtiví kouzelníci a čarodějky nosy na skleněné výlohy. Marně. Bylo zavřeno. A tak neviditelné ruce trhu nezbývalo než mrmlat, k čemu to vlastně vůbec bylo…
Možná vás překvapí, že díky inventuře byly nemalé prostředky věnovány také na charitu.

Inventura na Příčné ulici byla zavedena plošně. Komplexní evidence veškerého zboží zahrnovala v praxi organizovaný chaos, jehož středem byl John Werewolf (budiž navždy velebena jeho pracovitost, píle a trpělivost).

V obchodech a jejich skladech byly nakupeny krabice, nejrůznější papíry, hromádky, zboží a všelicos možného i nemožného. Kromě obvyklých procedur, které provází běžnou mudlovskou inventuru, proběhla také řada ryze kouzelnických opatření.

Vím, že nejsem sama, ale učit se o prázdninách?? To je strašné, tak jsem si chtěla postěžovat básničkou:)

Legendární soubojový klub – donedávna jen výsada profesorů – nyní téměř praská ve švech! Doby, kdy se zde souboje kouzelníků odehrávaly jen párkrát za den, jsou nenávratně v propadlišti dějin Bradavického hradu.

Pokud jste v poslední době navštívili ministerstvo kouzel, museli jste si toho všimnout. Všude padá omítka, nábytek je převrácený, ne-li rozbitý. Nevíte proč? MY ANO!