Hele jako co. No tak je půlka února, no. Jsem jako furt čekal na tu zimu, že to jako udělám takový zimní. A ono zase nic. Navíc po mě Trapáčková pořád něco chce. Takže jsem se prostě rozhodl posunout začátek měsíce na prostředek. Praktický, ne? Jo, a řekněte madam Rawenclavový, že dokud mi nepřizná nárok na placenou dovolenou na Bahamách, tak že nehnu ani prstem. To teda nehejbu ani tak, ale čert to vem. To je taky … „Trapáčku, jak jsi na tom s Hororskopem?“ a „Trapáčku, víš, že už je šestnáctého?“ Jako já nejsem blbej a kalendář mi, bohužel, vnutili. Ale prostě inspirace nejni, no. No tak jo, ukecali jste mě. Ale za nic neručím.

Zpráva o katastrofě ze dne 7.2.2007….
Autor: Leo de Naso

Autor: Brillan Mc Bjorin

Rozhodla jsem se také přispět svou básní, byť trochu depresivní, doufám, že se bude líbit

Vážení čtenáři Denního Věštce, přinášíme vám jedinečné interview s Johnem Wewerkou, hlavním koordinátorem Příčné ulice.

Tam, za dveřmi kabinetu, za štítkem, pyšnícím se nápisem „Sairalindë Aina Litray“, na vás dýchne exotika dalekých krajin. Až z daleké země zvané Aina, k nám přicestovala nová posila profesorského sboru.

Mám ráda žlutou barvu. Je to barva teplá, uklidňující.

Představím si jasný, horký, sluncem zalitý den. Jeho zlatavé paprsky se dotýkají vody.

Všude kolem se rozprostírají kilometry písčité pláže.

Jemný teplý písek, který příjemně hladí nohy.

Ano, je pravdou, že je to novinka poněkud starší.
Proto žádám čtenáře, aby omluvili toto zdržení, způsobené tím, že sova, která letěla s touto zprávou, je poněkud starší a tudíž i pomalejší.

Dějiny jsou také důležité!