Rubrika: Co otřásá hradem

Ani jsme se nenadáli a okurková sezóna je za námi. V nejbližších dnech se můžete těšit na její kompletní vyhodnocení a na ocenění nejpilnějších sběračů.
Tento článek je posledním sesbíraným z vypracování Prázdninovek; zabývá se tématem trochu zmatečného minulého týdne, jímž byla Příčná ulice. Všeobecně byla tato sekce hradu hodnocena jako velmi kvalitní, nicméně i přes tento fakt se k ní našlo i trochu kritiky či návrhů.

Když kolega Werewolf navrhl v komentářích u příslušného tématu, že by mohli profesoři hrát o pohár ve ŠFM, s úsměvem jsem si sám pro sebe tento nápad zařadil do šuplíku „bláznivé a nikdy nesplnitelné“. Ve chvíli, kdy bylo toto téma na honorovském koncilu představeno panem ředitelem a to navíc stylem „s tím se počítá“, jsem byl tedy docela v šoku. A jakmile přibyly v hale sborovny nové dveře vedoucí do profesorského kumbálu, bylo jasno. Profesoři a zaměstnanci nastoupí jako jeden tým do zápasu proti družstvům jednotlivých kolejí.

Studenti, těšte se… a třeste se.

Dnes, 28. srpna 2010, se sborovna rozrostla o tři nové profesorky. Bývalá kuchařka od Tří košťat Aki san Marino takzvaně „dolaďovala barvu“, zatímco čerstvé absolventky Selena Enail Smithová a Janel Weil musely absolvovat celý náročný proces fialovění.

Pro dnešek jsem z okurkových příspěvků vybral vypracování slečny Adanedhel Bloom, jehož stěžejní částí tvoří zamyšlení nad diskutovanou otázkou limitů.

Z většiny vypracování, jež došla do prázdninovky s tématem soutěží, vyplývalo, že jsou obyvatelé hradu s chodem této sekce víceméně spokojeni. Jako důkaz může sloužit například práce slečny Cerridwen Lowra Antares.

Aneb zbylé návrhy a připomínky, jež se do předchozích článků nevešly…

Trochu jiný pohled na obrazárnu má oproti včerejšímu článku slečna Cerridwen Lowra Antares, jejíž práci si můžete přečíst níže.

Oproti minulému tématu se „Školní obrazárna“ těšila několikanásobně větší oblibě – tedy alespoň co se počtu zaslaných příspěvků týče. Jako první jsem ke zveřejnění vybral dílo slečny Adanedhel Bloom.

Co vše je na našem hradě možné? Proč Anseiola nemá vlasy? To vše se dozvíte níže.

Léto už se přehouplo přes druhou půli, když se konečně objevila!

Toužebně očekávána a poněkud se zpožděním.

A o čempak že je řeč?

O Cestovní Agentuře PART.

Nedostanete se z postele do snídaně? Nestihli jste oběd ve Velké síni? Je vám jedna večeře málo??

Ano? V tom případě přináším tu pravou reportáž zrovna pro vás!

Kdo je tajemný Ámos Ko-Menský? A co na našem hradě pohledává? A kde byl celých šest let? Nepočítejte, že vám na některou z těchto otázek odpovím, neboť „případ Komenský“ je více než tajemný a doposud se toho o něm mnoho neví.

Som tuším jediná, kto vidí tento problém. Napriek tomu ho pokladám za tak vážny, že by som na túto tému chcela otvoriť diskusiu.

Každým rokem se celkem třikráte veřejně otevře hradní brána. Jejím záměrem je vpustit za hradby novou vlnu talentovaných (ne)kouzelníků. A následně výuka této nové generace coby budoucích mágů.

Jistě jste si všimli, že pan ředitel letos o prázdninách často opouští hrad a do sborovny věší cosi o dovolené. Jistě, každý si občas potřebuje odpočinout. Ale mizet prakticky každý týden? To už mi nedalo a rozhodla jsem se, že nenápadně zjistím, zač je toho kachnička.