Rubrika: Co otřásá hradem

Je to sotva pár hodin, co se hradem rozletěla ona skvělá zpráva a co si všichni obyvatelé, zejména ovšem ti do knižní podoby přeměnění, zhluboka oddechli: ZLO bylo poraženo, klíč, díky kterému první očarovaní obdrží správný odvar vysvobozující ze zakletí, byl odhalen. Úspěch v tomto temném souboji si připsal Nebelvír.

Vždycky mě zajímalo, jaký je ďábel. A po dlouhodobém výzkumu mohu říct, že lakomý. Dnes ráno jsem se sama brouzdala jeho jámou a hledala jeho poklady. A výsledek? Ze 135 pokusů jsem poklad získala jen dvanáctkrát! Jedenáctkrát to byly fazolky, jedenkrát svrčky. O bylinku, šém či čokoládovou žabku jsem ani nezakopla. Dvakrát mě ďábel dokonce kvůli mé rychlosti ignoroval! A to jsem vůbec nespěchala. Pravda, asi pětkrát jsem spadla samovolně, když mě překvapila ďáblova slova… Každopádně jsem odhodlaná ďábla pokořit a ještě minimálně 65 fazolek od něj získat. Magík je magík.

Denní věštec existuje již nějaký ten pátek. Byly doby, kdy se mu dařilo skvěle. Ale stejně tak byly doby, kdy nebyl skoro vůbec čten (ty většina z nás jistě pamatuje). Proto snad není od věci podívat se na grafický přehled čtenosti Denního věštce:

Většině obyvatel hradu jistě neunikla informace o nové dodávce speciálních lektvarů v lékárně na Příčné ulici. Lektvarů, které jsou schopny zlomit prokletí ZLA. Možná právě vás v souvislosti s nimi již také napadla myšlenka na téma „co by se asi stalo, kdyby některý z lektvarů vypil někdo neprokletý“. Vězte, že pana knihovníka to nejen napadlo, ale díky své vrozené nebelvírské odvaze se to rovnou rozhodl vyzkoušet. Jak on sám ovšem připouští, následky nebyly zrovna příjemné…

Čemu se dát na Příčné ulici ještě věřit? Vypadá to, že už ničemu. Ani prodavači novin.

Knihovník Aleath deDark Spellman si mne ruce, kolega Pučálkovic Amina George McBrave zase radostně šustí stránkami. Rozšíření oddělení dětské beletrie ve školní knihovně bylo totiž konečně realizováno…

Právě jste vzali do svých rukou článek zabývající se pílí neoblomných hrotičů, již se vydávají na smrtonosné poutě plné nedodělaných úkolů na konci termínů výuky. Jaký je jejich denní režim? Jak mohou takovou věc vůbec zvládat? A co je vedlo k těmto sebevražedným úmyslům? To se možná dozvíte v dnešním speciálním článku právě o nich.

Obchodníci na Příčné ulici začínají lehce panikařit. A nejsou sami. Důvod? Podzimní kolekce.

Postihla modelky z kadeřnictví nějaká záhadná nemoc?

A je to tady.
Konečně to vyjde na povrch. Nikdo se o tom snad ještě nikdy nezmínil, přesto si této záhady mohlo všimnout tisícero lidí. Modelky, které předvádějí účesy v kadeřnictví, mají tělesnou vadu! A všechny stejnou.
Jen se podívejte.

Když jsem odešla od muže prodávajícího noviny, vyrazila jsem k Vetešnictví.
Napadlo mě, že se půjdu podívat, zdali tam nějaký ňouma, ehm, student, neprodal něco zajímavého.

Při procházení se kolem zavřeného butiku (a fňukání, jak v něm bylo hezky),
si mé oči ráčily povšimnout muže, který něčím mával nad hlavou a usilovně při tom křičel.

Už niekoľko dní netrpezlivo očakávame novú kolekciu, ktorá nie a nie prísť. Nervózni študenti obiehajú okolo obchodu Madam Malkinovej a márne vyzerajú karavánu s novými vecami.

Každý deň na našej škole má v poslednej dobe niečo spoločné. Sú to

neustále útoky škrkien, ktoré sa už pred nami neskrývajú a drzo nám

behajú popod oči! Ale nie každý študent zvláda tento fakt.

Dne 2. 10. 2009 v 14:22 hodin odpoledne se stalo něco nevídaného! Na hradě se objevila velice neobvyklá návštěva…

První termín výuky úspěšně končí, bodovací hodiny všech kolejí se nehlučně plní svými barevnými kameny, studenti v potu tváře a křeči zápěstí dopisují své poslední úkoly a profesoři stejně neúnavně a energicky tyto úkoly hodnotí. Idylické? Jak pro koho.