Rubrika: Tvořivé chvíle

Malé zamyšlení v poetické podobě

Každý je jistě zná, kdo nepoznal, hned pozná.

Pod modrým nebem.

Nad čirou hladinou

Za tmavým lesem.

Pod skalní roklinou.

Zívla. Tahle práce byla nekonečná. Nebo se taková alespoň zdála. Zoufale se zahleděla na hodiny na protější stěně. Ještě asi tak pět hodin, než někdo přijde, aby ji vystřídal. Chmurně si povzdechla. Jak moc nesnášela tyhle noční šichty. Prsty zuřivě klofala po ploché klávesnici notebooku. Její práce byla skoro hotová, ale to nic nemělnilo na tom, že tu bude muset zůstat a vyčkat do rána. Zahleděla se na mrtvé tělo na stole. Už dodělala pitvu a teď musí ještě sepsat úmrtní listinu. Mladá dívka na stole byla napřed znásilněna a potom ubodána nožem. Rány měla v okolí podbřišku, několik v okolí genitálií a potom jednu v hrudi. Zvedla se od stolu a přešla k dívce. Zahleděla se na její mrtvou tvář. Už si zvykla na ten strnulý výraz, ani ji nepřekvapoval. Pracovala v téhle márnici už dlouho. Asi až moc dlouho.

„No, děvče, tak tě ještě zavřeme do mrazáku, aby jsi se nám nezačala kazit..“ promluvila k mrtvole a jemně ji popleskala po tváři. Co asi bylo to poslední, co viděla? Kde asi byla teď? Kdo ví?

Jednu věc mohu prozradit: Nikdy se nevzdávejte, bojujte, hledejte! Vždyť něco lepšího na tom světě musí někde existovat 😉

Nejsem si jistá, co se to vlastně stalo, a ani nevím jestli se to vůbec stalo, ale musím to napsat.

Jelikož jsem bohužel nestihla soutěž o velikonoční koledy, tak aby mé malé rýmovačky nepřišly vniveč, tady jsou..

Tak to je moje úvodní dílko, snad ty ostatní nebudou tak temné.

Druhá časť dobrodružstva chlapca Johna…