Milujete nekonečné louky? Modro nad hlavou? Vítr ve vlasech? Já tedy ano. Proto jsem se na dnešní výlet tolik těšila. Divoký západ tohle všechno v sobě má. A navíc koně. Pravé nefalšované živé koně. Toto zvíře jsem doteď viděla jen na obrázku v encyklopedii o mudlech, ale říká se, že jízda na koni je stejně návyková jako létání na koštěti. Nechme se tedy překvapit, co všechno nás dnes čeká.
Tedy, řeknu vám, když jsem si četla přihlášku na zájezd Bermudské blaho, nevěděla jsem, co si mám pod tímto zájezdem představit. Informace mi přišly dost neurčité a navíc ta poznámka o tom, že mudlové považují toto místo za prokleté… Přiznám se, že jsem docela bábovka. To jste mohli poznat už při stezce odvahy na táboře (tady). Ale nakonec jsem se rozhodla, že i tohoto výletu se zúčastním. Takže: hrrr na Bermudy!
Nedávno vyšel článek o tom, jaké sovy u nás na hradě preferujeme, jaká je ta úplně nej a podle čeho nové sově vybíráme jméno. Odpovědí mi na mé dotazy přišlo tolik, že už nezbyl prostor na vyjádření fialového osazenstva hradu. A protože jsem osoba velice zvědavá, nedalo mi to a oslovila jsem i je. Pojďme se společně podívat, jak je to s oblíbeností sov u profesorů a zaměstnanců školy.
Ubytování ve stylových jizbičkách (pod zámkem a s mříží na okně), vykrmování tučnými jídly, bytná coby kanibalka se zálibou v ohni… Lákavá nabídka, pomyslela jsem si ironicky, když jsem si prohlížela katalog cestovky. Dejte mi pokoj! Ani za milion! Můj názor nemění ani malá noticka, že výletníci budou letos přesměrování do perníkové chaloupky. Babě Jaze totiž nedávno vypršela pracovní smlouva.
Zelené Irsko… Runový jazyk… Divoká příroda… Léčivé byliny… Jaké bylo mé zklamání, když jsem se na tento zájezd nestihla zapsat v daném termínu. O to šťastnější jsem byla, když jsem nalezla magické přenášedlo, které mi přeci jen umožní podívat se za tajemnými druidy, i když jen na pár hodin.
Když jsem četla na nástěnce orientační letáček k zájezdu do Egypta s naší cestovní agenturou, dělalo se mi mdlo. Nechat se zavřít do pyramidy? Spát ve faraonových rakvích? Za tohle někdo dobrovolně zaplatí 17 srpců? Zprvu se mi podniknout tuto cestu, která polechtá mé klaustrofobní pocity, nechtělo. Ale co bych pro vás, senzacechtivé čtenáře Denního věštce, neudělala. Takže vzhůru za faraony!
Možná si pamatujete, že jsem se nedávno vydala (tak trochu neplánovaně) do Athén. Díky speciálnímu přenášedlu, které se mi podařilo najít v jedné chodbě našeho hradu, nebylo problém navštívit Řecko, aniž bych musela zaplatit galeon C. A. PARTU.
Byla jsem zvědavá, jestli se mi podaří nakouknout i na skautský tábor, jehož účastníci odjeli vstříc nezvyklým zážitkům s naší cestovní agenturou již 18. července.
Taky jste si mysleli, že pokud odcestujete s naší cestovní agenturou PART, zůstanou vám hradní brány po týden uzavřeny a vy se budete moct naplno věnovat zážitkům z navštívené destinace? Opak je pravdou. Existuje způsob, jak si dopřávat obojí.
Každý, kdo pobývá na našem hradě, brzy zjistí, že bez sovy to tady prostě moc dobře nejde. Buď si ji pořídí do vlastního sovince, nebo alespoň používá na korespondenci ty školní. Jsou i takoví, kteří si „hůvy“ zamilují tak, že je berou jako dalšího hradního mazlíčka postaveného na stejné úrovni jako jsou krysy a hafoni. Oslovila jsem studenty naší školy a zajímala se, jak jsou na tom se sovami oni.
Hostinec U Tří košťat je nezvykle prázdný. Kromě mě tu sedí jen jedna trojice. Upiju ze svého pampeliškového čaje a zahledím se do ohně v krbu. Tu se otevřou dveře a v nich stojí nová šéfredaktorka Žlutého Trimela Susie Rose Queenová, s kterou tu dnes mám schůzku, abych ji vyzpovídala pro článek do našeho hradního periodika. Poměrně nedávno totiž došlo v mrzimorském kolejním časopise ke změně na tomto postu. Po krátkém přivítání a objednání si dobrého pitiva se pustíme do rozhovoru.
