Ačkoli se zdá být neuvěřitelným, že je něco takového vůbec možné, opravdu se to stalo. Jinak stabilní kouzelnická ekonomika se otřásla v základech. Kdo za to může? Přeci tolik oblíbení magíci…

Vážení čtenáři,
po delší době se Vám opět hlásím s vysoce aktuálním článkem. K jeho napsání mě donutila jedna jediná věc… Objev ovčího stáda.

Na hradě se objevila informace o novém spolku a zanedlouho jsme si o něm už i mohli přečíst na nástěnce klubovny.

Peníze… Peníze…

…a jak souvisí se škrnami?

…aneb ChHpN – poslední naděje.

To, že se náš hrad hemží velice nadějnými či dokonce již skvělými návrháři (většiinou spíše návrhářkami, pokud vím – ale říkám většinou, jelikož znám i skvělé návrháře z řad pánů, viď Dží) vím již dlouho, ale mnohem silněji jsem to pocítila, když jsem nahlédla do butiku madam Malkinové a zjistila, že jen na hezké věci z první části letní kolekce bych musela intenzivně šetřit nějakou dobu. A kdo mě zná, ví, že pojem „šetřit“ řadím do slovníku sci-fi pojmů.

Každý profesor má svoj kabinet, zariadený podľa vlastného vkusu, ktorý mu poskytuje dostatok súkromia na prácu i prípadný relax. Ak sa profesorovi zachce spoločnosti, vyberie sa do Veľkej siene kde s veľkou pravdepodobnosťou stretne niektorého kolegu alebo hŕstku študentov. A tak sa profesori čím ďalej tým menej zdržiavajú v zborovni pre nich určenej, súkromie i spoločnosť nachádzajú inde.

Iste viete, že každoročne sa v slovenskom meste Prešporku (muklovská Bratislava) na Vetristej planine koná veľká šou spojená s prezentáciou tých najroztodivnejších pomôcok na lietanie s názvom Na krídlach fantázie. Stretávajú sa tu mnohé metly, koberce, vysávače, no predovšetkým celkom netradičné „lietadlá“ najrôznejších tvarov a mechanizmov. Jediná podmienka je, že každý lietajúci predmet musí byť vlastnoručne vytvorený a vlastnoručne začarovaný a musí sa udržať vo vzduchu aj s posádkou aspoň nejaký čas.

Bradavický hrad skrývá mnohá tajemství a dějí se tu znepokojivé věci. Někteří studenti a možná i zaměstnanci školy to snad ani nezaznamenali a bezstarostně klábosí ve Velké síni o všedních, dokonce i o mudlovských věcech – těm připomínám, že by měli aspoň sledovat denní tisk, když už nechodí s očima otevřenýma!

V tomto článku se můžete těšit na rozhovor se třemi porotkyněmi a jednou třešničkou nakonec.

Musím říct, že rozhovor se zelenými slečnami byl velice příjemný, objevila jsem je pospolu u Zmijozelského stolu ve Velké síni a přestože měly velmi napilno, rády se mnou udělaly rozhovor.
Snažila jsem se vyzvídat, vyzvídat a vyzvídat. A mám tedy pár informací o hlavní ceně Maratonu a i o jeho chodu.

Exkluzivní rozhovor s mrzimorskou kolejní ředitelkou přináší Christina von Luna.

Další články na toto téma čtěte také ve Žlutém Trimelovi!