Zatímco dříve patřily k výsadám jen bohatších kouzelníků, dnes už jsou myslánky běžným standardem. Kdo z nás si občas neulehčí hlavu a na chvíli z ní nevytěsní přebytečné myšlenky?

Autor: Jozif Kecalušin
Pozorovaný tvor: Redaktor Denního Věštce (Sanguisugor desmodus)
Účel: Informativní

Když se člověk kolem sebe rozhlédne, na každém rohu najde nějaký politický plakát. Někdy je překrytý nápisem „černý výlep,“ někdy nám ukazuje tvář politika s nějakým moudrým nápisem. Jenže to zjevně nestačí a tak k nám páni politici promlouvají už i z knih. Konkrétně bych zmínila velmi parodickou knihu prezidenta Klause.

Kolik ti je let?

Sedmnáct.

Jak dlouho ti je sedmnáct?

Už nějakou dobu.

Vypadáš na to…setři si tu rtěnku a připrav se umřít.

(Buffy, 1998)

De Nagová opět řádí.

Černá s bílou ostře střídá se

Napjaté oči tiše přemýšlí

Logika v koutech mysli hledá se

Přec neví co soupeř zamýšlí

Velikonoční pondělí bylo dnem plným vzrušení (viz můj další článek Hody hody aneb Proč jsou si někteří rovnější?), došlo však k také jedné zdánlivě drobné události, která by ale neměla ujít naší pozornosti!

Potkala jsem po dlouhé době spolužáka z Mrzimoru s podivným jménem . („Tečka“) a nestačila jsem se divit! Měl na hábitu přišpendlenou novou jmenovku, kde bylo jeho jméno napsáno červeně, a zatímco u nás byl (poněkolikáté) ve třetím ročníku, najednou z něho byl čtvrťák!

Velikonoční pondělí je nejenom tradičním svátkem mudlovským, ale i kouzelnickým, a také ve světě čar i kouzel se tohoto svátku chopili zdatní obchodníci, kteří na Příčné ulici dali do prodeje pomlázky, malovaná vajíčka, celé košíky kraslic i bezedné hrnce určené především děvčatům, aby mohla koledníky zchladit politím studenou vodou.

Potvrzeno!! V mražáku zamrzá mozek!

Jaro klepe na dveře (sláva, konečně!) a stejně jako každý lichý letní semestr nastává čas pro Bradavickou Čtyřku.

Jestli mi tuto básničku zveřejní, tak ovšem nedoporučuji číst. 😉

Jako člověk s nepřekonatelnou touhou všechno vědět se často procházím po hradě a zkoumám, co jeho obyvatelé dělají. A kdo může být zajímavější, než zaměstnanci školy? A nemusí to být nutně profesoři, i když o ty bývá největší zájem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem vlezla do čítárny Sub Salix a tam objevila madam Eillen, kterak prochází obrovskou složku s různými barevnými papírky. Díky bonzovacímu kukátku (můžete použít i to divadelní, ale to nemá zabudované kouzlo neviditelnosti, takže si ho všimne každý) jsem stihla zjistit, co že to bývalá červená studentka prohlíží, ještě předtím, než desky zaklapla a pokusila se utéct. Jednalo se o složku s návrhy svatebních oznámení! Madam Eillen se zřejmě bude vdávat… Proč o tom nikdo neví? Nejen na to jsem se jí zeptala, když se přede mnou konečně přestala schovávat. Našla jsem ji v tajné místnosti v jejím kabinetě – miničajovně, a vpadla do ní tak, že jsem jí znemožnila odchod. Ve chvíli, kdy viděla, že mi neunikne, váhavě svolila k rozhovoru. (Záměrně neuvádím přesnou formulaci, protože bych vyzradila, kam se všude dá poslat, a to by mohlo některé čtenáře překvapit.)

Kolejní krby stále nehoří. S nadcházejícím dubnem to přestává být pomalu problém a obecně se zdá, že problém nikdo neřeší.