Nikdo z nás tomu nemohl uvěřit. Graffiti na zdech, nálepky s jeho „podpisem“ v oknech, kliky potřené zubní pastou. A co víc, každý, kdo chtěl do své společenské místnosti, našel jen tu havraspárskou. Chaos.

Dne 16.9. 2008 plná tříčtvrtina studentstva utrpěla těžký šok poté, co se neuváženě rozhodla prohlédnout si oblíbenou školní vývěsku zvanou „MOJE KOLEJ.“

Věřte tomu nebo ne, všichni jsme tam byli bez rozdílu ukázkově modří…

Tato povídka byla jako mimořádný úkol do Lykantropologie v minulém roce.

Toto zajímavé téma jsem objevil mezi bradavickými soutěžemi a protože nejsem chvála bohu dosud mezi potrestanými, nemohu se této soutěže zúčastnit. Nicméně bych se rád se čtenáři podělil o své znalosti problematiky, činím tak na tomto místě.

Poklidné čtvrteční dopoledne ve Velké síni se shodou náhod změnilo v jedno z nejzajímavějších v tomto týdnu.

Výtvor, který vznikl z pera tří slečen – Osiris Flemingové, Sarah Clarissy Cordiss a mojí maličkosti. 🙂

11. září 2001. Černý den historie, který změnil v našich životech mnohé. A je jedno, zda se domníváme, že ty změny jsou k lepšímu či horšímu.

Svět se toho dne změnil.

Snad každý si pamatuje, co ten den dělal. Já seděl u počítače a hrál Operation Flashpoint. Bylo mi patnáct. Nechápal jsem. Nerozuměl.

11. září 2007, o šest let později, jsem poblíž Ground Zero stál. Byl jsem na tom místě. Cítil a náhle i pochopil to, co se tam stalo. Hleděl na seznam tisíců lidí, mnoho z nich nikdy nenašli. Vida to, co z WTC zbylo, jsem se toho dne ani nedivil.

Další informace o vodě,
přináší Katia z lodě…

Pro některé to byl šok, pro jiné znak smutné reality, že sovy již dnes „neletí“.

Včera, 5.9.2008, byli návštěvníci Příčné ulice v Londýně svědky něčeho, co do té doby nemělo obdoby. Nebe bez mráčku, občas narušené sovou, nesoucí svou poštu, protnul objekt nezvyklý. Proudový holub.