Nadviazanie na prvú báseň s rovnomenným názvom…

Opäť niečo z mojej letnej poézie…

Moja osobná výpoveď…

Ačkoliv se to zdá jen těžko pochopitelné, i školní rada něco dělá. Čas od času se od ohlodávání tužek a vaření kávy panu řediteli dostaneme k něčemu opravdu užitečnému. Znáte nás. Dlouze diskutujeme a pak z nás vypadne nějaká učiněná perla. A nebo hned několik. Jako třeba právě v těchto dnech.

Vážení a milí, vítejte u jednoho z prvních věstníků školní rady, který stejně většina z vás nebude číst a který snad ani nemá právo se takto nazývat.

Milí čtenáři, hradem se nám rozmáhá takový hezký zvyk, který se týká změn. Někteří si jich nevšímají, někteří vědí dříve a někteří vědí až za půl roku. Vědět, kdo je zrovna teď Zmijozelské péčko, dá docela zabrat. Ale o tom snad někdy jindy, pokud vůbec.

Máme červenec, venku je vedro k padnutí … a z toho vedra nám padá i hrad. Zdi se zdrolí, cihly nedrží pohromadě a na každém rohu je možno potkat škrknu. Ale není se čeho bát, opravdu!

V poslednom čase býva počuť hlas, že sa nám z hradu vytráca čarovná atmosféra. Že čoraz viac pripomína obyčajnú internetovú stránku namiesto čarovného hradu. A často sú z toho obviňovaní nováčikovia. Ja ale hovorím – neobviňujme nováčikov z toho, za čo môžeme my. Ako si ich „vychováme“, takí budú. Dávajme si preto pozor na to, akým spôsobom im náš hrad predstavíme.

Další báseň z mojí hlavy 😀

Básnička… z mé tvorby 🙂

Věřte nebo ne, ale sl. Adrianet je plná tajemství…