Naše-vaše paní profesorka a šéfredaktorka DV nám prokázala velkou čest tím, že nám umožnila popít čaj a popovídat si 🙂

Určite už každý z obyvateľov Hogwarts zaznamenal nejaké následky žblemcokazovej prítomnosti v našej škole. Či už sa týkajú jeho prvého pobytu u nás, o ktorom vás informoval DV takmer pred mesiacom, alebo jeho niekoľkých neskorších krátkych návštev.
Predpokladám, že v dnešných časoch už každý pozná fenomén zvaný žblemcokaz. Pre istotu ale niektoré základné charakteristiky zopakujem.

Myslíte si, že pozlátko je jen pojem? Myslíte si, že kouzlo Mamochtíče je tak profláklé, že ho nikdo nepoužívá? Chyba lávky, důkazem může být událost konce tohoto týdne.

Jo, to jsem zase já, váš Trapáček. Jsme se dlouho neviděli, co? Hele, jako, neříkejte, že jsem vám chyběl. Na to vám neskočím. Jste se tady pěkně vyřádili, jen co je pravda. Ale tomu je teď konec, milánkové. Jsem zpátky. Silnější než dřív. No, jak jsem říkal: Já se vrátím. A se mnou přijde hororskop.

Pan ministr Popletal posílá svůj obvyklý, ale nyní už poslední dopis In-Vittate…

V jednom londýnském dálničním podchodu mizí mudlové. Vždy do podchodu vejdou a nic už po nich nezůstane.

Pro začátek bych rád objasnil smysl své úvahy a jeho spojitost s názvem.
Co vlastně jsou třecí plochy? Samozřejmě zde nechci mluvit o žádných fyzikálních nebo mechanických zákonech, ale jako symbol nebo příklad poslouží velmi dobře.

Kolik lidí (věcí) to dnes umřelo? Panebože!

Říká se, že každá kuchyně – a zvlášť ta kouzelnická – je srdcem domu. Dokonce i návštěvy se tam nejčastěji soustředí… Kuchyně má totiž svůj – zcela specifický – druh prastaré magie, jakousi „ochranu rodinného krbu“, díky které se tam cítíme tak dobře…