Rubrika: Co otřásá hradem

Jsou tomu teprve tři hodiny, co se můj tajný agent Josif Kecalušin vrátil z mise, která si kladla za cíl pozorovati trousící se nováčky. Ihned po tom, co jsem mu dala umělé dýchání a drogy na uklidnění, byl schopen podat tuto pravdivou zprávu.
Musím ještě podotknouti, že tato mise může mít pro milého Jozifa fatální následky, protože mu bylo vyhrožováno! Jistá Meggie Moon údajně prohlásila: „Jestli se dostane pouze slůvko ven, tak si piš, že zabiju tebe, tvoji matku i celou její bridžovou partu!“

Dnes a denně potkávám stále více přehlížených lidí, občas se asi i já stávám neviditelnou!

Ačkoli se zdá být neuvěřitelným, že je něco takového vůbec možné, opravdu se to stalo. Jinak stabilní kouzelnická ekonomika se otřásla v základech. Kdo za to může? Přeci tolik oblíbení magíci…

Vážení čtenáři,
po delší době se Vám opět hlásím s vysoce aktuálním článkem. K jeho napsání mě donutila jedna jediná věc… Objev ovčího stáda.

Peníze… Peníze…

…aneb ChHpN – poslední naděje.

To, že se náš hrad hemží velice nadějnými či dokonce již skvělými návrháři (většiinou spíše návrhářkami, pokud vím – ale říkám většinou, jelikož znám i skvělé návrháře z řad pánů, viď Dží) vím již dlouho, ale mnohem silněji jsem to pocítila, když jsem nahlédla do butiku madam Malkinové a zjistila, že jen na hezké věci z první části letní kolekce bych musela intenzivně šetřit nějakou dobu. A kdo mě zná, ví, že pojem „šetřit“ řadím do slovníku sci-fi pojmů.

Každý profesor má svoj kabinet, zariadený podľa vlastného vkusu, ktorý mu poskytuje dostatok súkromia na prácu i prípadný relax. Ak sa profesorovi zachce spoločnosti, vyberie sa do Veľkej siene kde s veľkou pravdepodobnosťou stretne niektorého kolegu alebo hŕstku študentov. A tak sa profesori čím ďalej tým menej zdržiavajú v zborovni pre nich určenej, súkromie i spoločnosť nachádzajú inde.

Bradavický hrad skrývá mnohá tajemství a dějí se tu znepokojivé věci. Někteří studenti a možná i zaměstnanci školy to snad ani nezaznamenali a bezstarostně klábosí ve Velké síni o všedních, dokonce i o mudlovských věcech – těm připomínám, že by měli aspoň sledovat denní tisk, když už nechodí s očima otevřenýma!

V tomto článku se můžete těšit na rozhovor se třemi porotkyněmi a jednou třešničkou nakonec.

Musím říct, že rozhovor se zelenými slečnami byl velice příjemný, objevila jsem je pospolu u Zmijozelského stolu ve Velké síni a přestože měly velmi napilno, rády se mnou udělaly rozhovor.
Snažila jsem se vyzvídat, vyzvídat a vyzvídat. A mám tedy pár informací o hlavní ceně Maratonu a i o jeho chodu.

Exkluzivní rozhovor s mrzimorskou kolejní ředitelkou přináší Christina von Luna.

Další články na toto téma čtěte také ve Žlutém Trimelovi!

Velikonoční pondělí bylo dnem plným vzrušení (viz můj další článek Hody hody aneb Proč jsou si někteří rovnější?), došlo však k také jedné zdánlivě drobné události, která by ale neměla ujít naší pozornosti!

Potkala jsem po dlouhé době spolužáka z Mrzimoru s podivným jménem . („Tečka“) a nestačila jsem se divit! Měl na hábitu přišpendlenou novou jmenovku, kde bylo jeho jméno napsáno červeně, a zatímco u nás byl (poněkolikáté) ve třetím ročníku, najednou z něho byl čtvrťák!