Rubrika: Co otřásá hradem

Stalo se Vám už letos, že jste se ráno probudili, koukli jste do zrcadla a zjistili jste, že jste celí zelení? Není divu! Chřipková epidemie řádí!

Bradavickému hradu hrozil ve večerních hodinách, den po Zařazovací slavnosti, hlad. Vše začal jeden malý drzý skřítek, který ztropil povyk ve Velké síni v čas večeře.

Ti bystřejší jistě zaregistrovali, že máme za sebou zase jeden konec školního roku. S těmi méně bystřejšími soucítím a prosím je, aby si to pro příště napsali do kalendáře.

I tento rok se odehrála závěrečená slavnost. Pravda, slavilo se za poměrně ztížených podmínek kdesi v Jižní Tramtárii, ale hlavní je, že se vůbec slavilo. Při této příležitosti také padlo několik ocenění. Pojďme si je tedy v krátkosti mediálně zveřejnit.

To, že nováčci jsou v hradě, nemusíme zdůrazňovat, to víme všichni. Jaký poprask to ale způsobilo na Příčné ulici a dalších částech našeho kouzelnického světa, zůstává některým stále tajemstvím. A od toho jsem tady já, na všechny to napráskám… =)

Tak už nám to propuklo a já vzpomínám, s jakým rozechvěním jsem sama před začátkem svého prvního roku čekala, jestli ta sova z Hogwarts přiletí!

„Co se stalo? Za co budu živit svůj šatník?“

Takové a mnohé další zoufalé výkřiky mohli obyvatelé Bradavického hradu (a díky silným hlasům fialových i přilehlé okolí) zaslechnout na přelomu starého a nového roku. Do té doby nešťastní nedržitelé prosincových výplat stále ještě doufali, že se skřítci jen někde zasekli. Jejich naděje ale rázně ukončilo prohlášení ředitele školy, který prý jménem celého profesorského sboru poslal těžce vydělané galeony sirotkům do Sýrie. Je to ale pravda? Dennímu Věštci se podařilo zjistit, že ne tak docela. Nimrandir Elénére sice galeony poslal, ale někam úplně jinam.

Zdá se, že s Vánočními aktivisty se v posledních dnech roztrhl pytel. Propagace Protisantovského hnutí není nic proti tomu, co včera a dnes předvedlo vedení školy (prezentované Nimrandirem Elénérem).

Slavme, veselme se, radujme se. Velevážená školní rada konečně zrušena.
A to není vše. Školou se nese demokratický návrh na uznání 11. prosince Antibyrokratickým svátkem.

Milí čtenáři,
jak už jsem vás informovala ve svém předchozím článku Kupte si Lupu, rozhodla jsem se provést riskantní pokus,

Vážení čtenáři,
naposledy se vracím k případu pana Renina. Bohužel, jak se ukázalo, nejedná se zde o žádné pikantnosti, avšak skutečně pana profesora potkala smutná událost v osobním životě, s ohledem na přání pana Serge se zde o tom nebudu v žádném případě více šířit.

Jak jsem slíbila, pokusila jsem se zjistit něco více o důvodech, které vedly pana Renina k náhlé rezignaci na místo kolejního ředitele Mrzimoru. Na otázky mrzimorských studentů odpovídal včera s vážnou a zasmušilou tváří:
„S mou drahou polovičkou to samozřejmě nesouvisí, vyučovat budu, z této školy mne hned tak někdo nedostane.“

Když se některé dívky s takovým vyjádřením nechtěly spokojit, prohlásil s relativně tragickým výrazem, že „z velmi závažných důvodů“ a že se „vážně na tuto pozici už necítí“.
K otázce, kdo bude jeho nástupcem, řekl pouze: „To se nechte překvapit.“

Poté, co se unavení mrzimorští studenti, kteří strávili celý den tréninkem na famfrpálovém hřišti, připlazili do žluté společenské místnosti, objevili zde pergamen podepsaný kolejním ředitelem Mrzimoru, profesorem Serge Reninem. Jako první se k dopisu vrhla Susan Rootletová. Poté, co Reninův vzkaz přečetla nahlas, rozhostilo se hrobové ticho, které trvalo asi tři minuty. Všichni přítomní byli zcela konsternováni…

Aneb špína je všude!