Po dnech smutku a zoufalství ohnivý den

| Vydáno:


V týchto dňoch čarodejnícky svet oslavuje dni s podivne smutnými názvami: Den zoufalství, První den smutku, Druhý den smutku.

Ale nemýľte sa, tieto dni nemajú vyvolávať depresívne nálady. Naopak pripomínajú nám, že aj vtedy, keď sa zdá, že všetko skončilo, a že to, čo sme mali radi, už nikdy nebude… aj vtedy môžme veriť, dúfať, a robiť všetko pre to, aby smútok a beznádej vystriedalo víťazstvo. Víťazstvo nadšenia, priateľstva, spolupráce a spolupatričnosti. Víťazstvo radosti nad smútkom, nadšenia nad beznádejou, lásky a priateľstva nad hnevom a sebeckosťou, víťazstvo spolupráce nad rezignáciou.

Bradavice sa zapojili do výskumu časopriestorovej mágieRozhovor s riaditeľom Hogwarts Nimrandirom Elénére

| Vydáno:


Určite už každý z obyvateľov Hogwarts zaznamenal nejaké následky žblemcokazovej prítomnosti v našej škole. Či už sa týkajú jeho prvého pobytu u nás, o ktorom vás informoval DV takmer pred mesiacom, alebo jeho niekoľkých neskorších krátkych návštev.
Predpokladám, že v dnešných časoch už každý pozná fenomén zvaný žblemcokaz. Pre istotu ale niektoré základné charakteristiky zopakujem.

Perlíčky ze zařazování

| Vydáno:

Před nedávnou dobou, proběhla zde, v naší vytuněné škole zvyklá nezvyklá slavnost. Zařazování nových studentů do kolejí. Vždycky, když se vyskytne takovýto šrumec, dostane se příležitost, nám pisálkům, utvořit nějaký ledabyle sesmolený,avšak vytuněný článek.

Já jsem se rozhodla pro Vás sepsat perličky, neboť o této slavnosti perlilo nevídané množství osob a já už se naučila zapisovat do bonzbločku.

Koupel s Hanibalem

| Vydáno:

Jistě vás také láká koupel v našem roztomilém, žabincem porostlém jezírku s neodolatelným obříkem Hanibalem. Pokud jste tak neodbytní a vskutku o to vycachtáníčko stojíte měla bych tu pro vás jistý návrh.

Skrytá averze pana ředitele?

| Vydáno:

Představte si to… Jednou se jen tak procházím po chodbě, sem tam zaslechnu kousek rozhovoru, sem tam se kolem mě mihne nějaká postava, když tu… Co to nevidím! Najednou je přede mnou samotný pan ředitel Nim. Tak jako já ho samozřejmě hezky pozdravím a hned se ptám, co to má v rukách. Pan ředitel si ovšem jen cosi zabručel pod vousy a hned zmizel za nejbližším rohem. To mi začalo velice vrtat hlavou, vždyť co by náš pan ředitel, slunce naše jasné, hlava pomazaná a bůh ví co ještě, mohl mít za lubem? Proto jsem se za ním nenápadně vydala.