Rubrika: Nezařazené

Rozhodl jsem se prozkoumat, jak jsou na tom jednotlivé koleje s nováčky. Kolik jich mají, kolik mají bodů a jaká budoucnost tyto nováčky čeká.

Otevřená školní kuchyně je jistě skvělá věc. Zásady zdravé výživy jistě také. Bradavická škola čar a kouzel se rozhodla obě tyto nepochybně úžasné věci zkombinovat a zásady zdravé výživy aplikovat na obyvatelích hradu v praxi.

Jako správná shopoholička pravidelně okupuju Příčnou ulici. Žádný nový ani starý kousek mi nesmí uniknout, co kdyby se tam objevila ta pravá věc pro vás? Nákupy v nás vzbuzují tu úžasnou touhu, že můžete vlastnit něco, co nikdo jiný nemá. Můžete se chlubit ostatním, že je to jeden z deseti kousků, který mají na hradě jen ti nejlepší, tedy spíše ti, kteří si ho umí urvat a rychle zaplatit. A to, že mé konto zchudne, mi opravdu nevadí (pokud bych se nedostala do mínusu, že?).

Stručná informace o průběhu počátku letošního zápisu na předměty. Které jsou momentálně v kurzu?

Dnešního dne došlo ke dvěma změnám ve školním řádu, konkrétněji pak v oddíle sedmém, který se týká povinností profesorů. Tyto úpravy sice nepatří k těm úplně nejzásadnějším, ovšem i tak si troufám tvrdit, že v průběhu roku některé pedagogy a dost možná i studenty nemile či mile překvapí. Na co nového se můžeme těšit?

…aneb manuál pro všechny ex-lososové prvňáky: Co jste měli udělat a ještě neudělali! Už nejsme lososoví. Jedna z nejlepších etap našeho života skončila. Už se nemůžeme vymlouvat na naši nevědomost. Už se nesmíme nechat oškubávat mazáky. Už se nenecháme zastrašovat! Už musíme být plně připraveni a vybaveni do nejdrsnější etapy našeho života: do prvního ročníku! V tomto článku najdete zaručené rady a tipy, jak přežít svůj první rok na Hogwarts.

Vážení soutěžící, jakož i drazí v okurkách neangažovaní čtenáři,
je mou milou povinností vyhlásit vítěze celoprázdninové soutěže Denního věštce a odměnit je cenami, jež ochotně zasponzoroval Salón PU, za což jeho vedení – konkrétně pak kolegovi Werewolfovi – ještě jednou děkuji.

Konkláve, respektive tedy koncil, nejočekávanější bod programu a v případech některých účastníků i jediný důvod, proč mělo cenu se výjezdního semináře účastnit, ani nepotřebovalo ku započetí svého konání typickou bradavickou půlhodinku a započalo pouhých pár minut po osmé hodině večerní v učebně dostatečně vzdálené od Velké síně, aby rokující, kteří vydrží až do pozdních hodin, nerušili svou diskuzí spánkuchtivé.

Přestože soutěž „Z letního semináře…“ není v hradních zdech vystavena déle než jeden jediný den, už teď mě některé představy o možném či nemožném průběhu tohoto oficiálního srazu stihly pobavit. Abychom však pro množství oněch přikreslených příběhů nezapomněli, jak to v Honorově v létě roku 2010 opravdu vypadalo, rozhodl jsem se chopit brku a zkusit sepsat článek alespoň o tom, jak se tato skutečnost jevila mně.

Vážené hradní obyvatelstvo,
do ruky se vám dostávají dosud NEOVĚŘENÉ výsledky celoprázdninové soutěže Denního věštce nazvané Cena královny Okurky. Jako neověřené je označuji z důvodu toho, že ačkoli jsem se samozřejmě snažil, aby níže uvedená data byla správná, není v mých silách uhlídat každou sebemenší okurečku se stoprocentní jistotou. Proto vás tedy žádám, abyste si v případě, že jste se soutěže účastnili, zkontrolovali svůj okurkový stav například s odměnami z Prázdninovek, které skutečně dorazily, s účastí v jednotlivých soutěžích atp. Pokud budete mít jakoukoli pochybnost o správnosti výsledků, ozvěte se mi do sovince nejpozději do 5. září včetně.
Následující den bude vyhlášeno definitivní pořadí a rovněž se ti nejúspěšnější sběrači – dá-li John – dočkají zasloužených odměn.

Filius Orionis

Poslední okurka utržena, poslední den proflákán; prázdniny jsou za námi a Denní věštec po okurkové sezóně vjíždí zpět do starých kolejí. I přesto si však neodpustím tradiční ohlédnutí za uplynulým měsícem.

Brány registrace se otevřou, do hradu vleze několik béžových lidiček, brány hradu se hermeticky uzavřou. Béžoví lidičkové pobíhají po hradě, ničí všechno, nesmyslně se vyptávají. Pak uzrají, někdo jim dá Klobouk na hlavu, oni se zbarví… a najednou ani stopa po béžové.

Dnešní ráno bylo jako každé jiné. Studenti se pomalu a někdy i poslepu potáceli do Velké síně, aby si pochutnali na snídani. Domácí skřítci hbitě roznášeli vonící šálky kávy a profesoři se ani nenamáhali předstírat nějakou větší aktivitu.

Normální večer ve Velké síni – pojídaly se fazolky, tlachalo se o všedních věcech. Najednou ve Vstupní síni zazněl třesk, který však zaslechli pouze nováčci. Že by nějaká nováčkovská kletba, řekla jsem si? Ani náhodou!

S blížícím se výjezdním seminářem v Honorově jsem si kladl otázku, jak někteří noví účastníci (ne, že by jich bylo mnoho) vysvětlují doma, kam že se to na ty čtyři dny odebírají. Například u nás stačí ohlásit „letňák“ a rodičům je jasné prakticky vše (kam, co tam, kdo tam,…), jelikož jsou o naší škole poměrně dobře informovaní. Zažil jsem ovšem i případy, kdy „jedeme někam s nějakými lidmi z netu a rodiče vůbec nevědí, že navštěvujeme kouzelnickou školu“.
Rozhodl jsem se tedy zeptat několika obyvatel hradu, nakolik jejich rodiče vědí o jejich aktivitě na naší škole.