Rodiče, já a Hogwarts

| Vydáno:

S blížícím se výjezdním seminářem v Honorově jsem si kladl otázku, jak někteří noví účastníci (ne, že by jich bylo mnoho) vysvětlují doma, kam že se to na ty čtyři dny odebírají. Například u nás stačí ohlásit „letňák“ a rodičům je jasné prakticky vše (kam, co tam, kdo tam,…), jelikož jsou o naší škole poměrně dobře informovaní. Zažil jsem ovšem i případy, kdy „jedeme někam s nějakými lidmi z netu a rodiče vůbec nevědí, že navštěvujeme kouzelnickou školu“.
Rozhodl jsem se tedy zeptat několika obyvatel hradu, nakolik jejich rodiče vědí o jejich aktivitě na naší škole.

Kouzelnická atmosféra na umření?

| Vydáno:

Tuhle jsem se bavila ve Velké síni s jednou kolegyní a jak už to tak bývá s čarodějkami určitého věku a jisté míry zkušeností se studenty, došly jsme k větám typu „to máme mládež“.

Většinou jsou podobné debaty uzavřeny nostalgickým smíchem a vzpomínkami „my jsme na tom kdysi nebyly o moc lépe“, ovšem čas od času zbude i něco málo k zamyšlení. Jako tomu bylo tentokrát.

První půle prázdnin pryč

| Vydáno:

Někteří se nestihli toho, že je polovina vytouženého volna již za nimi, ani leknout, zatimco jiní jásají, že už za měsíc budou moci opět zasednout do učeben a věnovat se studiu – na rozdíl od prázdnin pod dohledem odborných pedagogů. A ten zbytek, jak to tak vypadá, nemá čas nad takovými věcmi přemýšlet, neboť se velmi intenzivně věnuje četbě Denního věštce, alespoň tak tomu napovídají statistiky.

Krámek číslo 23

| Vydáno:

Když se na Příčnou přistěhovala madam Okvětná se svým krámkem, říkala jsem si v duchu, kdo by utrácel za něco takového, jako jsou květiny, které do jednoho dne uvadnou! Ale pátek se s pátkem sešel a Okvětná je mým nejmilejším obchodem. Proto jsem se vypravila do útrob hradu, abych zjistila, jak jsou na tom ostatní s utrácením za květiny.